Květen 2012

Teď a tady

30. května 2012 v 21:34 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Chytré telefony, sociální sítě, přístup k internetu odkudkoli, webkamery,... Výčet pouze několika málo věcí co nám přinesla moderní doba, ale proč se nikdo nezamýšlí nad tím, co nám vzala ?
Vždyť neustálým úsilím být co nejvíce v kontaktu s ostatními skrz twittery a facebooky se akorát vzájemně odcizujeme. Ztrácíme svobodu. Myslíme si, že máme mnoho přátel, když máme hodně liků na zdi. Máme dojem, že jsme oblíbení, protože nám hodně lidí komentuje statusy. Pravdou ale je, že se ztrácíme ve virtuálním světě. Jsme ovládáni internetem a moderními technologiemi. Stává se skutečností varování Karla Čapka o technice, která nás zotročí. Desetileté děti přijdou domů ze školy a začnou hrát hry a stráví na počítači celý volný čas. Když jsem byla v jejich věku já, tak jsem chodila ven s kamarády a hrála všemožné hry, protože počítače nebyly. Neumím si vlastně ani představit, že bych své dětství a rané dospívání strávila hraním her na počítači, místo abych si venku budovala bunkry a vymýšlela všemožné hry. Jsem ráda, že jsem měla svobodné dětství, a že si celý svět nečetl o mých prvních krůčcích, nebo o tom co zrovna jím a piju, a kde se nacházím.
Jsem zkrátka ráda za to, že jsem svobodná a nejsem dítě internetu. Bohužel mnoho lidí si neuvědomuje, že jejich život nezačne za pár let. Nezačne až si vybudují kariéru, postaví dům a zasadí strom. Život je teď. Je potřeba ho žít, každým dnem, každým okamžikem. Nemůžeme se spoléhat na fakt, že průměrný věk je přes sedmdesát let a zbývá nám ještě spoustu času. Ne. Tak to není. Musíme zapomenout na virtuální světy a žít v tom našem světě. Bez tlačítka delete.

Náramky

30. května 2012 v 9:56 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Ráda navlíkám korálky a vyrábím si tak vlastní náramky, prstýnky( které ale skoro nenosím) a nejrůznější náhrdelníky. Proto jsem se rozhodla vytvořit tento článek, a třeba Vás k trochu inspirovat k dárku pro kamaráda, nebo pro člena rodiny.
Budete potřebovat : korálky, nit nebo gumičku
Já preferuji gumičku, protože je pružnější a tím pádem i praktičtější.

Korálky se dají sehnat v bižuterii, nebo ve specializovaných obchodech. Já tyhle pořídila v Jablonexu.

Jak na to : Všichni asi chápeme princip navlíkání korálků. Vezmeme nit a na ní navlíkáme postupně korálky. Ale já si koupila tyto písmenkové korálky a k nim další barvené a vytvořila různé nápisy.

Sehnala jsem je v černé a červené. Vypadá pěkně, i když se na přeskáčku promíchají (červená-černá-červená...) .

A výsledek ?
Stačilo si vymyslet pár slov, která poskládat a s kterou barvou je smíchat. Myslím, že výsledný produkt vypadá dobře, no ne?

Tip na konec !
Samozřejmě se dají vytvořit i přívěsky na klíče. Princip je stejný, vybrat slovo a navlíkat, ale v tomto případě je lepší použít nit. Pár přívěšků jsem už vytvořila a rozdala jako dárky a posloužily skvěle.

Blázen

30. května 2012 v 9:27 | WebMiss |  Moje Závislosti
Krásné ráno (nebo dopoledne?),
tak už jsem se zase pustila do uklízení. Začala jsem dovyhazovávat věci, které už nebudu potřebovat. Což zahrnuje staré školní sešity, výtvory z dob mého dětství, nefuknční věci... Tak mě napadá, co mi tu za chvíli zbyde. Postel a stůl ? No, lepší než nic. A do toho čtu knížku Eat Pray Love, kterou jsem sice už četla a viděla nespočetněkrát i film (ve kterém hraje hlavní roli Julia Roberts), ale tentokrát ji čtu v angličtině, protože jsem ji loni dostala k narozeninám, ale nebyla jsem schopná se dokopat k jejímu přečtení, protože jsem četla knížky k maturitě, což se ukázalo jako naprosto zbytečné. Ptáte se proč ? Měla jsem přečíst 20 knížek, ale já jich přečetla pouze 12, protože zbytek jsem znala z filmu, nebo ze školy. Takže šance na vytažení knížky co jsem četla byla 60%, samozřejmě že jsem si vytáhla knížku, kterou jsem nečetla.
A teď se jdu vrátit k uklízení, čtení a za chvíli to vidím na nějakou svačinu, protože už mi kručí v břiše.
Přeju Vám krásný den !

Zatracená prokrastinace

29. května 2012 v 12:19 | WebMiss |  Moje Závislosti
Nikdy jsem neměla moc ráda uklízení. Miluju minimalismus a krásně naklizený pokoj bez zbytečných věcí, s květinami, závěsy a hlavně bez prachu. Jenže jsem nikdy moc netíhla k utírání prachu, vysávání, vytírání, vyhazování věcí...
Ale stačil mi jeden týden a můj pokoj a přístup k uklízení se změnil. Stala jsem se na něm možná i trošinku závislá. A jak to všechno vlastně vzniklo ?
Měla jsem dva týdny svaťáku, což znamená dlouhá doba na přípravu,ale také větší příležitost pro odkládání povinností. Sice jsem si každý den vypracovala nějaké otázky, ale zbytek jsem strávila uklízením a tříděním nepotřebných věcí. Měla jsem totiž neodkladnou touhu se neučit, protože to neumím a nikdy jsem to moc neprovozovala (leda tak o přestávkách ve škole). A když jsem o tomhle vyprávěla babičce, tak mi řekla, že to není nic strašného, že podobnou věcí trpí víc lidí a odborně se nazývá Prokrastinace. Podle definice se jedná o chronickou tendenci odkládat povinnosti. Takže já jsem kvůli své lenosti začala uklízet a teď mi to nějak zůstalo a mám prostě neodkladnou potřebu mít uklizeno!

Ranní ptáče dál doskáče

29. května 2012 v 10:42 | WebMiss |  WebMiss

Dobré dopoledne,
musím se s Vámi podělit o svůj dnešní den. Kdybyste mě znali, tak byste věděli, že ráda spím. Mám ráda svojí postel, tak akorát naducané polštáře, pokrývku, která se nechruje a ze které nepadá povlak, pohodlné pyžamo,...zkrátka a dobře všechno co souvisí se spaním. A věc kterou dělám opravdu nerada je právě ranní vstávání. Nejlépe ještě v zimě, kdy je po ránu tma, ale člověk prostě musí vstát, protože má hromady povinností.
Ze všech těchto důvodů si nejvíce užívám weekendy a prázdninové dny. Nemusím totiž vstávat podle budíku, ale podle chuti. Takže v posteli si polebedím dokud mám chuť a pak jsem dobře naladěná a nezívám celé dopoledne.
Jenže... co se mi nestalo. Dneska jsem spala jako do vody hozená, ale v půl páté jsem se zničehonic vzbudila, posadila se na posteli a začala zjišťovat kolik je hodin. Když jsem zjistila, že ani ty nejčerstvější slepice ještě nevstaly, s radostí jsem si znovu lehla a čekala až znovu usnu. Čekala jsem. A čekala. Ono ale pořád nic. Tak jsem šla zavřít okno. Zalehla jsem zpátky, že si ještě teda pospím, ale ono zase nic. Tak jsem začala zkoušet všechny možné pozice - na břiše, na jednom boku, na druhém boku, na zádech, a pořád dokola. Natáhnout ruku, pokrčit, schovat ji pod deku... Pořád nic! Po hodině už jsem toho měla dost, oblékla jsem si ponožky a župan a vyrazila do kuchyně na snídani. Tak se stalo, že jsem v půl šesté ráno seděla v kuchyni a jedla müsli, naštvaná, že mě bolí celé tělo a nemůžu spát...
No a teď je něc po půl jedenácté dopoledne, já mám za sebou už skoro půlku dne. Snědla jsem snídani, dala si svačinu, udělala si ledový kafe a samozřejmě poklidila, nalakovala si nehty a u toho shlédla díl Čarodějek.
A jaké z toho plyne ponaučení ?
Pořekadlo o ranním ptáčeti má opravdu něco do sebe. A čas od času neuškodí si přivstat a stihnout věci, ktetré by mi při běžném provozu trvaly 2 dny.



The Intouchables

29. května 2012 v 8:01 | WebMiss |  Recenze
Myslíte si, že nejde skloubit kvalitní komedie a vážné téma ? Dramatická komedie Nedotknutelní Vás přesvědčí o opaku !


Děj filmu :
Phillippe je francouzský aristokrat žijící v přepychovém domě s personálem a sbírkou kvalitního umění. Driss je černošský mladík čerstvě propuštěný z vězení. Nabízí se otázka, jak se tito dva vůbec mohou potkat? Phillippe je totiž ochrnutý na většinu svého těla, což ho činí závislým na vozíku, a tudíž potřebuje ošetřovatele po dobu 24 hodin denně. A právě Driss je jedním z uchazečů o toto místo, i když z jeho pohledu jde pouze o důkaz pro pracovní úřad, aby dostal podporu. Jenže Phillippe si za opatrovníky vybere právě Drisse, jak to může dopadnout ?

Můj názor :
O tomto filmu jsem se dozvěděla od kamarádky, která ho velmi chválila, takže jsem měla jistá očekávání. A splnila se! Film je naprosto dokonalý, a i přes Phillippovo ochrnutí vtipný a zábavný. Celou dobu je špičkovaným vtipnými situacemi a navíc je inspirován skutečným příběhem. Plus lahůdka na závěr, Phillippe vypadá jako kopie Dustina Hoffmana, takže máte pocit, že celou dobu se díváte na amerického herce mluvícího perfektní francouzštinou...

Charmed

28. května 2012 v 22:08 | WebMiss |  Moje Závislosti
Seriál Charmed ( v Čechách vysílané pod jménem Čarodějky) vypráví příběhy tří sester Halliwelových, které vedou takový "normální" život s démony a čaroději a každý den bojují proti zlu.
Myslím, že snad každý musel někdy vidět alespoň jednu epizodu. Já jsem ho sledovala v dobách svého dětství, a když jsem před nedávnou dobrou zjistila, že běží jeho repríza každý všední den na TV, tak jsem je začala sledovat a využívat jako takovou příjemnou pauzu mezi učením.


Nástin děje :
Phoebe Halliwellová se vrací z New Yorku zpět do svého rodného San Francisca, kde v domě, ve kterém vyrůstala, stále žijí její dvě další sestry- Piper a Prue. Bohužel se nerozešly v dobrém a od smrti babičky se neviděly. Prue nemůže Phoebe vystát, ale Piper, jako prostřední sestra je chce udobřit. Ještě ten samý večer si Phoebe hraje se spiritistickou tabulkou, která začne sama od sebe ukazovat písmena, ze kterých vznikne slovo podkroví. Sestry to ale Phoebe nevěří, a tak se tam vydá sama a najde starou čarodějnickou knihu Stínů, ze které přečte nahlas náhodné kouzlo, a netuší, že tím obnovila jejich čarodějné schopnosti, které jejich babička spoutala. Od té doby se stanou čarodějkami na plný úvazek, čelí bojům s démony, řeší svůj pracovní i milostný život a v každé epizodě si poničí byt....
Postavy:
Piper Halliwellová- prostřední sestra, pracuje jako šéfkuchařka,schopnost : zmarzování času a molekulární urychování
Prue Halliwelová - nejstarší sestra, nejdříve pracuje v Bucklands, ale potom se vydá na dráhu fotografky, bohužel kvůli své neposlehlivosti a zálibě v alkoholu byla ze seriálu vyhozena a nahrazena Paige, schopnost : telekineze, astrální projekce
Phoebe Halliwellová - nejmladší sestra, v mládí byla rebelská,schopnost : předtuchy, levitace
Dům Halliwellových:
Po hlavních postavách, je dům Halliwellek asi nejdůležitější součástí seriálu. Objevuje se v každé epizodě a samozřejmě v jeho podkroví leží Kniha Stínů.


Ženy patří do kuchyně

28. května 2012 v 9:34 | WebMiss |  Recepty
Nejsem člověk, který se tohoto názoru zastává, ale přiznávám, že ráda vařím...Vím, že je troufalé začít rubriku Recepty právě tímto článkem s nadpisem, který pro feministky vyznívá sexisticky, a čekaly by jej pouze od mužů, kteří berou ženu pouze jako služku, ale já to beru s nadhledem. Znám dokonce pár velmi povedených vtípků na tuto hlášku, ale to je teď vedlejší. Vlastně jsem nevěděla jak tuto rubriku uvést. Psaní vět typu : Opravdu, ale opravdu miluji vaření, a chci Vás zasvětit do kulinářských tajemství, která změní navždy Váš život..., zní sice pěkně, ale obávám se, že to není až tak úplně pravda. Spíše tu budu psát návody na jídla, která mám ráda a hlavně, která jsem sama vyzkoušela. A budu je doplňovat fotkami a popřípadě i nějakými názornými nákresy ;) Doufám, že Vás některý z mých receptů zaujme a sami ho vyzkoušíte a podělíte se se mnou o svůj názor.

Tintinova dobrodružství

27. května 2012 v 13:27 | WebMiss |  Recenze
Georges Remi, známý spíše pod pseudonymem Hergé, byl belgický autor komiksů. Jeho nejznámnější postavou se stal Tintin, reportér zachraňující svět, a jeho pes Filuta. Na motivy tohoto komisku byl v roce 2011 natočen animovaný film pod vedením Stevena Spielberga.
Děj filmu :
Celý film začíná na tržišti, kde si Tintin koupí model lodi, o které netuší, jaké v sobě skrývá tajemství. V průběhu celého příběhu se setkává s podlým Sacharinem, který touží po starém pokladu. Spřátelí se s kapitánem Archibaldem Craddockem, který razí pravidlo bez alkoholu ani ránu. A samozřejmě prožívá jedno dobrodružství za druhým.
Postavy:
Tintin - mladý zvídavý reportér
Filuta- pes, věrný Tintinův přítel
Archibald Craddock- na alkoholu závislý kapitán, který přišel o svou loď
Sacharin- největší záporák
Dvojice detektivů- dva popletové, kteří nepoznají viníka, ani když ho mají před nosem
Můj názor:
O Tintinovi jsem už sice v minulosti párkrát slyšela, ale nikdy jsem nečetla žádný Hergého komiks, takže tento film mě vlastně uvedl do celého Tintinova světa. A musím říct, že celých 107 minut probíhala na plátně jedna akce za druhou. Vtipná situace byla následována vtipnou hláškou,.... Zkrátka a dobře, mám jen samou chválu a samé pozitivní pocity. U filmu jsem dokonce chvílemi i brečela, ale ne smutkem, nýbrž ze srandy. Celý film je navíc i dobře propracovaný (na jeho vzniku se podílel i Peter Jackson) a není poznat, že se nejedná o hraný film. A i když se na první pohled může zdát, že Tintinova dobrodružství je film pro děti, řekla bych, že spíš naopak, skvěle se u něj pobaví i Ti, co už dávno dětmi nejsou.

Pokud si chcete o filmu přečíst ještě něco dalšího (popis, zajímavosti, komentáře) podívejte se na : http://www.csfd.cz/film/236467-tintinova-dobrodruzstvi/ .

Úvodní článek

26. května 2012 v 15:09 | WebMiss |  WebMiss
Ahoj,
měla bych se zřejmě představit a uvést na pravou míru, proč jsem si založila tenhle blog.
Před pár lety jsem si založila blog na sblog.cz . Ale když padlo rozhodnutí, že sblog se bude rušit, byla jsem donucena si veškerý obsah svého blogu zálohovat a skončit s blogováním. Jenže jsem se rozhodla, že to zkusím znovu, tentokrát na blog. cz. Tak jsem si založila nový blog, ale jeho obsah se nelíbil autoritám a zakázali mi ho. Takže do třetice všeho dobrého i zlého, si zakládám blog nový, a doufám, že nebude zrušen, nebo zakázán.
A teď možná pár slov ke mně...
Proč přezdívka Bonnie ?
Asi to většinu z Vás nepřekvapí, když Vám oznámím, že se nejmenuji Bonnie. Jenže moje obvyklá přezdívka už není k mání, tak jsem se rozhodla vydávat za Bonnie.
Kdo jsem ?
Slečna, která musí sdělovat své názory, psát recenzce, postřehy a má obrovské plány a sny.
Co od mého blogu očekávat ?
Vlastně nemám přímo vyhraněné věci, o kterých píšu, nebo o které se zajímám. Tento blog se nedá pokládat za striktně módní,kosmetický, či hudební... Najdete tu všechno co mě inspirovalo. Filmy počínaje a počasím konče...