Říjen 2012

Narozeniny

30. října 2012 v 0:01 | WebMiss |  WebMiss
Dneska je to přesně dvacet let. Dvacet let, co existuji na téhle planetě. Dvacet let od doby, kdy jsem se poprvé nadechla. Dvacet let od okamžiku, kdy jsem se narodila.Zkrátka a dobře mám dneska dvacáté narozeniny...
A to mě nutí přemýšlet nad tím, co všechno jsem už zažila.
Hned první postřeh: Letos je to snad úplně poprvé, co opravdu nemám chuť to slavit. Vím, že to není zas tak moc, ale je to prvních CET... a prostě nemám náladu to zapíjet.

(zdroj: wiki)

Co všechno se událo

Před dvaceti lety neexistovala Česká republika, nýbrž Československo, a tak jsem prvních pár měsíců svého života prožila ještě ve "staré" republice. Na druhou stranu ale pořád žiji ve stejném bytě, do kterého mě rodiče přinesli z porodnice. Od tří let jsem navštěvovala mateřskou školku, od šesti základku a od jedenácti gympl. Se začátky ve školce úzce souvisí začátek mé taneční kariéry- osm let jsem poctivě chodila na hodiny tance, ale potom jsem toho z nepochopitelných důvodů nechala, a tím se navždy vzdala kariéry profesionální tanečnice. Na gymplu jsem strávila delší dobu než na základce, a taky jsem zažila pořádnou ponorku se spolužáky. V prváku jsem se poprvé zamilovala do toho pravého, se kterým jsem dodnes. Střídavě jsem během osmi let, co jsem chodila na gympl, kouřila a zase přestávala, až jsem toho nakonec úplně nechala. V mém životě se vystřídalo spoustu lidí, ale jen tři v něm opravdu zůstali už od první třídy a dodnes mi na nich záleží a beru je za opravdové kamarády. Za celých dvacet let jsem potkala jediného člověka, se kterým jsem neměla žádný konflikt, ani žádné výtky- bývalou spolužačku, se kterou jsem v kontaktu i teď. Dva roky jsem hrála tenis s trenérkou, abych toho pak nechala kvůli nedostatku chuti hrát turnaje. Prokalila jsem pár nocí, abych zjistila, že ani kocovina, která trvá pár dní, nevyřeší moje problémy. Zvracela jsem, a střídavě nejedla abych si nakonec uvědomila, že rodinu si člověk nevybírá, a musí se smířit s tím co má. Zvládla jsem maturitu a přijímačky a také přežila ve zdraví první měsíc na vejšce. A teď už jen zbývá otázka : co mě ještě potká?

Gangnam Style

29. října 2012 v 13:43 | WebMiss |  Party time
Hudební klip jihokorejského rappera PSY se šíří internetem jako epidemie. Na serveru youtube ho shlédlo přes milion lidí a dokonce se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů jako nevíce olajkované video na právě zmiňovaném youtube.
Já na tohle video narazila vlastně úplně omylem, když jsem si pustila jednou odpoledne óčko. Přijde mi šílený, bláznivý a úplně praštěný, ale musím uznat, že melodie je chytlavá a tanečkem mi připomíná Sexy and I know it taneček.



Jak neaktivovat kreditku

29. října 2012 v 12:10 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Pěkné poledne.
Je pondělí kousek před dvanáctou, škola mi dneska začíná až večer a před tím mám taneční kroužek s dětmi. Ale o tomhle jsem vlastně psát nechtěla. Chci se s Vámi podělit o jednu velmi veselou historku ze včerejšího večera.
Šla jsem večer do banky zkontrolovat stav zůstatku na mém novém studentském kontu, které jsem si založila asi před měsícem. Ale protože jsem si kartu ještě neaktivovala, musela jsem jí nejdřív pomocí bankomatu zaktivovat. Vypadá to jednoduše, že? Ale nebyla bych to já, kdyby se to celé nepokazilo. Zkrátka a dobře mi moje nová nezaktivovaná karta zůstala v bankomatu. Ten změnil barvu na černou a blikal na mě pouze kurzor. Naštěstí byl se mnou v bance táta, takže už věděl co dělat- vytočil mi číslo na nějakou asistenci a já si popovídala s nějakou paní, která mi navrhla skvělé řešení- Vaší novou kartu zablokujeme, a pak Vám dáme vědět, kde si ji můžete vyzvednout. Ale nejdříve ze všeho samozřejmě zkontrolujeme všechny údaje, které máte ve smlouvě. A tak se stalo, že jsem v sedm večer trčela v bance, po telefonu si povídala s paní, která se chystala zablokovat moji kartu a u toho mi kručelo v žaludku.

Nečekaný závěr

A na závěr mám pro Vás zajímavý zvrat v ději. Když jsme překontrolovali všechny položky a bylo jansé, že se jedná o mou kartu, bankomat mi moji kartu vrátil a celý systém se sesypal... Obrazovka zčernala, přehrála znělku Windowsů a úvodní obrazovka Windows XP na sebe nenechala dlouho čekat. Takže jsem ji popadla, oznámila to paní na druhé straně linky a vzala nohy na ramena.
A poučení, které z toho plyne? Už nikdy nepoužiju tenhle dotčný bankomat. Raději se spolehnu na internetové bankovnictví, než abych riskovala další sežrání karty.



První sníh

27. října 2012 v 9:57 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Dobré ráno,
nevím, jak u Vás, ale u nás už od rána padá sníh. Tím slovem sníh, ale nemyslím, ten krásný bílý, který pokryje celé město jako kdyby bylo zabalené v bíle dece. Je to takový ten mokrý sníh, který se při kontaktu s chodníkem, či střechou okamžite promění ve vodu. Z toho usuzuji, že moc dlouho nevydrží, a ještě si třeba užiju trochu podzimního chození v listí (ano, je to jedna z mých oblíbených činnosti, ale bohužel se dá provozovat jenom na podzim).
No zkrátka a dobře, na pravní sníh je ještě brzy, protože na něj nemám náladu a netěším se na ty vrstvy oblečení, mokré vlasy, promočené boty d čvachty, skrvny po soli na kalhotech atd...

Konečně pátek

26. října 2012 v 21:08 | WebMiss |  WebMiss
Ahoj,
pokud tu nejsi poprvý, tak jsi možná četl(a) můj včerejší článek o tom, jak už mám tenhle týden všeho až až. Od středečního večera mi ujíždí autobusy před nosem, kvůli tomu, že se mi rozbil zip u batohu, tahám učení a sváčy v kabelce, a nějak mi ta škola přerůstá přes hlavu...A nejen kvůli těmhle všem věcem jsem se nemohla dočkat pátečního odpoledne. Ale do doby, než jsem se (po několika dnech) viděla se svým přítelem, se mi toho stihlo přihodit docela dost - ráno jsem musela kvůli škole vstávat v půl šesté a jít na bus, přežít první hodinu, a ano, totálně jsem pos*ala písemku, pak jsem měla hodinu a půl volno, tak jsem si dala pauzu, což v mým případě znamená kafe a knížku, a potom už mě čekala jen angličtina, která mě baví, takže mi i rychle uběhla. Zato cesta domů mě pěkně uspala, že jsem si musela doma dát hned další kafe a po kratší pauzičce se převléct, zabalit si věci a jít s máti do města. A konečně jsem se vlastně dostala k další veselé příhodě, která si zaslouží místo v deníčku, ujel mi už asi po páté během tří dnů další autobus... Na brigádku jsem ale naštěstí dorazila včas, a když jsem měla hotovo,tak mě konečně čekalo volno a přítel. Tak a teď tu konečně sedím na gauči, čekám, až bude volná koupelna abych si dala rychlou sprchu, možná si se ségrou pustíme díl deníků a půjdu spát!
Přeju Vám krásnou noc !

Opravdu povedený týden

25. října 2012 v 21:54 | WebMiss
Tak a je tu zase další příspěvek z mého studentského života.
Tenhle týden se táhne jako žvýkačka- středeční přednáčka měla snad 24 hodin a ta co následovala měla za úkol z nás všech udělat totální debily, který nemaj na vejšce co dělat, protože nic nevědí. Takže jsem na cestě domů byla úplně vyřízená... Když jsem dojela do městečka, kde bydlím, tak jsem zaskočila k babičce pro batoh, protože ten můj školní (od značky DAKINE) se rozbil a mě už bolí ramena z toho, jak si tahám všechny věci v kabelce. No a pak můj svkělý den pokračoval- ujel mi autobus, protože jel dřív, tak jsem běžela na další stanici, kde mi ujel podruhé a do třetice všeho dobrého mi ujel i další autobus. Tak jsem skončila na autobusáku v půl deváté večer s babičkou v domácím a bez batohu. A co se dalo dělat jiného než si z tašky vyndat jablko a vydat se na cestu domů po svých.
A co čert nechtěl- moje dobíhání autobusů pokračovalo i dneska. Kvůli tomu, že jsou podzimní prázdniny byla ranní bus poloprázdný a jel o pěkných pár minut dřív, takže jsem ho musela dobíhat, abych byla ve škole včas. A když jsem dojela domů, tak jsem si zaskočila do města do papírnictví a pak mi zase málem ujel autobus.... takže už jsem z tohodle týdne opravdu hotová, a jsem moc ráda, že zítra skončí!
Těm z Vás, kteří mají prázdniny závidím a přeju Vám, ať si je pořádně užijete. No a těm z Vás, kteří, stejně jako já, prázdniny nemají přaju hodně štěstí a nebojte- s tím pátkem se poperem a pak už bude víkend!

Rebelka

24. října 2012 v 10:45 | WebMiss |  Recenze

Děj

Merida je odvážná mladá slečna, která to dobře umí s lukem a šípy, ale protože je princezna, tak se od ní čeká, že se brzy provdá. Problém ale je, že přesně to se jí nechce. Svým chováním bohužel rozpoutá v království chaos a rozhodne se vše vyřešit pomocí kouzla od staré čarodějnice, které ale nevyjde přesně tak jak by mělo...

Zajímavosti

Jedná se o první film studia Pixar, ve kterém je hlavní postavou žena.
Film je věnován Stevu Jobsov-jedna postava se jmenuje Lord Macintosh a také si možná všimnete scény, kdy Merida jí jablko a vytvoří tím logo společnosti Apple.

Hodnocení Bonnie

Na Rebelce jsem byla v kině- sice ne na variantě ve 3D, ale i tak to byl lepší zážitek než na obrazovce notebooku.
A teď k ději a mým celkovým dojmům- podle prvního traileru, ve kterém jsou záběry Skotska a Merida projíždí lesem a vše je komentováno jako kdyby se jednalo o nějakou starou legendu, jsem usuzovala, že půjde o akční dobrodružný snímek, ve kterém bude muset princezna projít nějakou zkouškou, a bude se muset utkat s medvědem a čelit nějakým dalším věcem, ke kterým je potřeba odvaha (v originále se film jmenuje BRAVE). Jak jsem ale tak seděla v kině a přede mnou se odehrával děj, byla jsem zklamaná z celkového příběhu. Ne že by mě film přímo nebavil, spíš jsem od něj čekala něco úplně jiného. Nejedná se v něm totiž ani tak o boj s medvědem, ale spíš o vztah mezi Meridou a její matkou Elinor. Celý příběh je samozřejmě protkán různými vtipnými situacemi, takže se určitě pobavíte. Kvůli svému očekávaní dávám pouze3 hvězdičky z pěti, ale pokud máte volné odpoledne, v telce nic nedávají a Vy máte náladu pod psa, zkuste si zajít na Rebelku a zaručuji Vám, že se pobavíte.

První hodina tanečků

22. října 2012 v 21:34 | WebMiss |  WebMiss
Dneska je ideální den na přidání článku do sekce "Z mého deníčku..." . Proč? Protože jsem dneska vedla svojí první hodinu tanečků pro děti v družině. Kvůli škole jsem si musela obstarat nějakou praxi s dětmi- a z nabídky tábor, nebo celoroční kroužek jsem si jasnou volbou vybrala právě kroužek. Ne že bych snad neměla ráda děti, ale strávit s nimi hodinu týdně je menší zlo než s nimi trávit 18 dní v kuse.

Příprava, nervy a jak to pak celé dopadlo

Už od rána jsem měla docela obavy z toho jak to bude probíhat. Sjednané jse mto sice měla se svojí bývalou vychovatelkou a ve družině, kterou jsem sama navštěvovala a tudíž jí znám, ale i přesto jsem tak trochu nevěděla do čeho jdu. Neměla jse mtušení kolik dětí mi přijde, jak budou staré, ani co vlastně všechno s nimi stihnu/nestihnu, zvládnu/nezvládnu. A přiznejme si to-byla jsem docela nervózní. Díkybohu ale všechno proběhlo v pohodě- přišla jsem o něco dřív, paní vychovatelka už mi vyklidila jednu místnost, půjčila mi rádio a přivedla pár holčiček. Pustila jsem hudbu, představila se, zeptala se co umí, co znají a vrhla jsem se do toho po hlavě. Nejdřív jsem zkusila rozcvičku a potom prvky z baletu, základní kroky z polky a jivu a kalsické dětské blbnutí do hudby. Nemůžu sice hodnotit, ale myslím si, že to nebylo tak špatné, a že to ty malé holky docela i bavilo. Na příště jsem se rozhodla, že se naučím nějakou sestavičku ze zumbatomicu pro děti a uvidím jaký to bude mít úspěch. A teď už jen zbývá napsat o dnešní hodině do pedagogického deníčku...

Recenze víkendu

21. října 2012 v 22:28 | WebMiss |  WebMiss
Je neděle večer, já sedím na gauči s noťasem a usínám. Když koukám na předpověď počasí tak mi je jasný, že tohle byl možná poslední teplý víkend. Ale natěstí jsem si ho pořádně užila, tak nemám čeho litovat.
V sobotu se mi vůbec nechtělo z postele, ale když jsem se nakonec v devět ráno vykopala dala jsem si snídani a šla k volbám. Pak jsem absolvovala povinný nákup, při kterém si mamka vzpomněla, že pravděpobodně bude konec světa, a tudíž bychom měly nakoupit úplně všechno. Když jsem dorazila domů, tak jsem si myslela, že bych si mohla s tátou zahrát tenis, ale místo toho jsem s ním absolvovala nákup stavebního materiálu na opravu garáže, ostříhala babičku a letěla domů na oběd, který jsem stejně nestihla. No a pak už mě vyzvedl přítel s jeho mamkou a jeli jsme na chatu opékat špízy, kukuřici a taky jsem dostala úžasný dort, protože za chvilku mi holt bude o rok víc. A taky jsem se totálně přejedla, že jsem ani na nějakou večeři pak neměla chuť. Domů jsem dorazila po šestý, dala si po celém dni vanu s pěnou, při holení nohou jsem si pořezala obě nohy, a akorát jsem si sbalila věci na přespání a zase letěla k příteli, kde jsme uspořádali druhé kolo turnaje v Dostizích a sázkách.

Neděle a pak už zase škola...

Dneska jsem chtěla vstávat podle budíku, protože jsem s sebou měla věci na běhaní, že si s přítelem ráno kousek zaběháme, ale v noci jsem se pořád budila, tak se mi ráno vůbec nechtělo vstávat, ale nakonec jsme přeci jen vstali, nasnídali se u pohádek a vyrazili na ranní běh do slunečného rána. Sice jsme toho moc nenaběhali, ale i tak jsem se docela probrala a pak se ještě osvěžila ranní sprchou. A jak jsem měla tolik síly, tak jsem vytáhla prádlo z pračky a vyvěsila ho na balkon, kde nás za chvilku navštívila přítelova praštěná sousedka a pořád nám cpala něco o svém balkonu a o tom, jak ho má úplně mokrý a špinavý... prostě klasická stará protivná babka, která nemá nic lepšího na práci než všechny pomlouvat a pořád si na něco stěžovat.
Když jsem došla na oběd domů, našla jsem tu jen ségru a polévku z pátečního odpolka, ale lepší než pěstí do oka, že. Měla jsem ještě čas, tak jsem si chtěla dáchnout a dát si odpolední kafčo, ale jen jsem se usadila do křešla a zvonila tu kamarádka s přítelem připraveni grilovat...(zapomněla jsem zmínit, že ségra si koupila plynový gril na balkon). Tak jsem jim pomohla s přípravami na grilování, o kterém jsem skoro ani nevěděla, že bude, a nadlábla jsem se ve 3 odpoledne. Ani mi nestačilo slehnout a byl tu přítel a šli jsme se k němu učit...
No a zbytek už znáte:-)
Já to za chvlku zalomím, tak Vám přeju dobrou noc, krásně se vyspěte a hodně štěstí a síly do dalšího pracovního týdne.
S láskou Vaše Bonnie


Střední versus Vysoká

21. října 2012 v 21:11 | WebMiss |  WebMiss
K napsání tohoto článku mě inspiroval článek jedné nejmenované slečny o módě na střední a na vejšce. Tvrdla v něm, jak se od sebe tyhle škole liší. Mikiny prý patří do tělocvičny, odrbané džíny do koše a lyžařská bunda pouze na svah...
Ale já si dovoluji protestovat.
Džíny nosím do školy denně, soft-shelovou bundu každý druhý den a mikinu už jsem taky párkrát měla. A světě div se, nestyděla jsem se, ani jsem nevyčnívala z davu. Většina spolužáků nosí džíny a mikiny. Sukni jsem na žádné slečně ještě neviděla, podpatkové boty taky ne a elegantní styl moc studentů neupřednostňuje. Z článku výše zmíněné slečny se mi zdá, že tráví až moc času sledováním amerických seriálů, jako například Gossip Girl či Vampire Diaries. Vejška je prostě úplně klasická škola, s tím rozdílem, že člověk nemusí nosit omluvenky a jede čistě sám za sebe. Ale určitě to neznamená, že jakmile mu přijde doporučeně dopis s oznámením o přijetí, tak musí zahodit všechno své oblečení a přestylizovat se do elegentního stylu a nosit pouze sukně, košile a světříky. Začátek chození na vejšku podle mě totiž nemá s vaším stylem oblékání co do činění. Nebo snad měníte šatník pokaždé, když se rozhodnete pro nový koníček, či pro novou práci?

Výňatky z deníku

19. října 2012 v 22:03 | WebMiss |  WebMiss

Konečně je pátek!

A přede mnou jsou dva dny volna. Teď jsem dvakrát za sebou vstávala v půl šesté ráno kvůli škole, tak se těším, že se prospím alespoň do osmi! Ale vezmu to hezky od začátku.

Naposledy jsem přidávala info o mém pondělku, a od té doby se toho událo docela dost. Pondělní přednáška byla v pohodě (a trochu nudná),ale přežila jsem jí, a domů jsme jeli společně s přítelem, protože jsme skončili stejně. V úterý jsem měla sraz se ségrou u ní v práci na oběd (měla jsem talíř salátu s nivou, anglickou slaninou a dresingem- a bylo to výborný!) a pak jsem přiběhla do školy minutu před začátkem hodiny a stejně jsem ještě s dalšími lidi čekala na chodbě před učebnou než dorazila Britka, která nás učí angličtinu. Po konci hodiny jsem šla do knihovny, kde jsem měla rozečtenou knížku, kterou jsem stejně nedočetla, protože jsem si střídavě četla a střídavě připravovala na večerní cvičení na které jsem si myslela, že jsem perfektně připravená, ale k tomu se dostanu za chvíli... Asi po dvou hodinách jsem šla naproti příteli k jeho škole a u toho jsem si po telefonu dohadovala praxi v mý bejvalý základce. S přítelem jsem strávila dvě hodiny, protože on pak jel domů a já šla na cvičení, které jsem ZASE ze začátku vůbec nechápala, protože se mnou chodí pár lidí, kteří už měli tu čest, a na nějaký vejšce studovali, takže tématu rozumněli, ale my ostatní - začátečníci- jsme se nechytali. No, přežila jsem to a pak jsem jela domů, kde na mě čekala moje náladová ségra (ještě jsem o tom nepsala, takže jen ve zkratce: moje starší ségra se asi před půl rokem rozešla se svým přítelem, a vrátila se zase zpátky domů k nám, a i když už to je docela dlouho co spolu nejsou, pořád se z toho tak úplně nedostala, takže je náladová, občas protivná a hlavně má hrozné tendence nám všem radit jak žít, s kým trávit čas, co dělat a podobně... prostě mě to vytáčí, protože mám radši klid a svojí postel, a svůj pokoj, svůj stůl s VOLNOU pracovní plochou....ale teď nic z toho nemám, v našem společným pokoji jenom přespávám a jinak jsem v obýváku, protože 90% území NAŠEHO SPOLEČNÉHO pokoje zabírají její věci). Omlouvám se za to rozepisování, ale snažím se na ní zvyknout, ale po tak dlouhý době co byla pryč jsem si prostě zvykla na určitý koncept a ona mi ho teď narušuje a já lituju toho, že jsem nešla na jinou školu, nebo aspoň někam na privát. Každopádně úterní večer byl docela na pohodu a pak přišla středa... to znamená 3 hodinová přednáška bůhv o čem- bohužel nemám páru o čem to ten kluk u tý tabule mluví, protože si povídá víceméně sám se sebou, a když se nás zeptá na dotazy, tak mu TI zkušení, kteří už něco studovali odkejvou, že všemu rozumí a on jede jako formule dál. Naštěstí pozitivní věc na tom celém dni byla společná cesta s přítelem domů.

A jak probíhal čtvrtek a pátek?

Jak už jsem se zmiňovala v úvodu, ve čtvrtek a v pátek musím kvůli škole vstávat v půl šesté ráno a pros spáče jako jsem já to je prostě a jednoduše peklo. Navíc když čtvrteční ranní hodina je celkem nezáživná a já mám tendenci usínat na lavici. Díkybohu druhá část hodiny byla zábavnější než ta první, tak jsem aspoň neusnula. Po konci hodiny mi zbývalo docela dost času než mi jel bus, tak jsem šla s kamarádkou přes město a ona se mnou pak přes půl hodiny čekala na autobus. Doma jsem (jak jinak) usnula u dílu White Collar, dala si oběd, zaskočila si dohodnout tu praxi do školy a potom jsem si dělala nějaké věci do školy- jako například třídění tý hromady papírů, na které si všechno píšu a taky přepisování nějaké látky do sešitu. To mi tak akorát vystačilo na tu část dne, kdy mám čas mezi přednáškami, a chvíli před tím, než jsem se začala chystat na cestu do školy tu ještě zazvonil pošťák se sluchátky, které jsem dostala jako dárek k založení studentského konta. Pak jsem jela do školy, nějak jí zvládla, potom mi ujel bus i tramvaj, tak jsem se prošla až na autobusové nádraží a aspoň jsem měla jistotu, že si sednu.

A dnešek?
Ráno jsem se UŽ ZASE vzbudila dřív než začal zvonit budík a jela jsem zase na sedmou. A aby toho nebylo málo- ještě mě hned první hodinu čekala písemka, kterou jsem docela zvorala. Hned po týhle hodině jsem měla hodinu a půl volno, tak jsem si aspoň zařídila tu praxi i ve škole a pak jsem s kamarádkou courala po městě, snědly jsme si sváči a společně vyrazily na poslední hodinu!!
No a zakončení?
Po hodině na mě čekal přítel, skočili jsme si na pár cheeseburgerů a jeli domů, kde jsme si dali chvilku veget, šli se projít a učili se- pravděpobodně se teď stane z učení náš nový koníček.
A to je vlastně všechno- teď tu sedím úplně vyčerpaná na gauči a jdu spát.

S láskou
Bonnie



Módní blogy

18. října 2012 v 22:01 | WebMiss |  WebMiss
V poslední době se mi zdá, že na blog.cz vznikají samé módní blogy, na krásná.cz jsou samé recenze, nebo rozhovory s módními blogerkami a tak nějak jsem usoudila, že módní blogování zažívá boom.

Vlastně mám tyto blogy moc ráda. Baví mě sledovat příspěvky slečen, které žijí módou a mají svůj osobitý styl. Ráda bych si takový blog založila i já sama, ale nejsem zrovna ten typ člověka, co vymýšlí módní kreace a kombinuje stále nové a nové kousky oblečení. Myslím, že já bych ani nemohla nikomu rozdávat rady co na sebe, protože po ránu si většinou obléknu to první po čem sáhnu, a nebo, když mám nějaký čas k dobru, tak sáhnu po něčem pohodlnějším, než sexy a moderním.
PS I když to tak možná nevypadá, tak tenhle článek má být komplimentem pro všechny módní blogerky, protože já sama bych to nedokázala.




Budíček

18. října 2012 v 20:55 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Miluji spaní. Už několikrát jsem ve svých článcích zmínila svoji lásku ke spánku a válení se. A proto je pro mě peklo, že mi dvakrát týdně začíná škola v 7 ráno. V praxi to pro mě znamená vstávání v půl 6 ráno, cestu na autobus, cestu autobusem a pak usínání na hodině. Dobře, 2 dny v týdnu by se daly jakž takž přežít, ale nějak (a neptejte se mě jak) jsem si narušila svůj spací cyklus. Každé ráno se budím před ségřiným ranním budíkem (ano, každé ráno vstává v půl šesté) a pak mi trvá půl hodiny než znovu usnu. Sice mi všichni říkají, že na ranní vstávání se dá zvyknout, ale na ranní buzení se, o které nestojím, si jen těžko zvyknu...

Pondělní dopolko podle autorky

15. října 2012 v 12:25 | WebMiss
Už je něco málo po poledni, venku je kolem deseti stupňů a většina obyvatel je v práci, či ve škole. A já? Já sedím doma na gauči, obklopená učením a snažím se procvičovat si látku na zítřejší cvičení. Škola mi dneska začíná až v 6, takže mám spoustu času na své záliby, ale rozhodla jsem se, že ten čas využiji na učení a na plnění domácích úkolů. Ráno se mi sice nechtělo vstávat, protože jsem se v noci budila a ségra navíc mluvila ze spaní, ale přeci jen jsem před devátou vylezla, snědla snídani, převlékla se z pyžama do domácího a začala dělat věci do školy. Tím pádem už mám hotové úkoly na moodlu a teď si procvičuji příklady na matiku. Víte, kdybyste mě znali, tak byste věděli, že učení není zrovna můj koníček, záliba, ani nic jiného. A gympl jsem tak nějak prošla s odřenýma ušima, ale zato s minimálním úsilím. Taková prostě jsem. Naštěstí mi ale došlo včas, že vejšku bez učení asi nezvládnu, proto se snažím naučit se průběžně učit abych zvládla aspoň první rok. Tak já jdu zase pokračovat, pak si dám pauzu, protože si chci trochu zacvičit, najíst se a pak asi zase znovu učit...
Mějte se krásně.
S láskou Bonnie

Vejška a nezdravý jídlo

14. října 2012 v 22:36 | WebMiss
Úspěšně (?) mám za sebou druhý týden na vysoký a během tý doby jsem byla asi jen milionkrát ve fast foodu. Došla jsem totiž k názoru, že většina vysokých je ve větších městech, aby měli studenti větší šanci utrácet za všechno možné- za pití, za hadry,.. prostě za cokoliv. A navíc aby měli šanci jíst samá nezdravá jídla, protože, přiznejme si to, mekáč je na každém druhém rohu a je prostě jednodušší koupit si cheesburger za dvacku, než si doma připravovat zdravé svačinky, ale nebojte se, brzo mě to omrzí a raději si budu doma dělat ty sváči, než se cpát tučnými jídly, která nejsou ani moc zdravá. A vlastně mám takový rozvrh, že mám většinu dní dost času na to, si buď připravit jídlo doma, a nebo si zajet domů na oběd mězi přednáškami.
Tak Vám přeju hodně štěstí při vstupu do dalšího pracovního týdne (ano, bohužel, zítra už je pondělí, a to znamená dalších 5 dní ve škole, než bude další víkend) a ať to uteče co nejrychleji a nejpohodověji!

Volební víkend

14. října 2012 v 22:15 | WebMiss |  WebMiss
Táák a je to za námi. Víkend skončil a pro většinu z Vás to byl asi víkend jako každý jiný. Ale já šla v sobotu ráno poprvé k volbám, a teda, čekala jsem od toho víc. Celé to trvalo přibližně pět minut a, jak už jste si možná všimli, výsledky v celé republice jsou opravdu zajímavé. Vůbec mě nenapadlo, že by komunisté dostali tolik hlasů a i převaha oranžové barvy mě vcelku překvapila. Tolik k volbám.
Zbytek víkendu jsem strávila víceméně nicneděláním- koukala jsem na Harryho Pottera, hrála Dostihy a Sázky do jedný do rána a přespala u přítele. Zkrátka klasický krásný víkend:-)
A jaký víkend jste měli vy?

Vyholená hlava - nový módní trend?

10. října 2012 v 20:36 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Poprvé jsem si toho všimla vlastně docela nedávno na fotkách s Avril Lavigne. Měla svoje klasické blond vlasy se zelenými a růžovými proužky, ale něco jí chybělo - asi tak půlka vlasů. Nevím proč, a ani to vědět nechci, ale z nějakého důvodu si levou část svojí hlavy vyholila a zbytek vlasů si nechala jak měla- pod prsa.
Nechci si hrát na nějaký bulvár, ani někoho soudit, pouze chci vyjádřit svůj názor. Nelíbí se mi to. Ani trochu. Připomíná mi to aféru s Britney Spears (tu, jak si vyholila hlavu), ale s tím rozdílem, že ta to dovedla do konce. A to se mi zdá správné- když vyholit vlasy tak všechny !
A další věc, která mě překvapila na polovičním vyholování hlavy je ta, že se nejedná jen o módní výstřelek týkající se Avril Lavigne, ale spíše o epidemii. Viděla jsem to i na dalších dívkách, a ani na nich se mi to nelíbí. Prostě tento nový trend jde nějak mimo mě a já nedokážu pochopit, proč to ty slečny dělají. Jsem v tomhle asi ze staré školy- mám na holkách ráda dlouhé vlasy, a můj sen už odmalička je mít vlasy do pasu.

Lenost, mé druhé jméno

7. října 2012 v 15:07 | WebMiss |  WebMiss
Nesnáším vstávání před osmou ráno. Nerada se učím. Moje nejoblíbenější volnočasová aktivita je relaxování a nicnedělání. Zkrátka a dobře : jsem lenoch k pohledání! Sice nechápu jak je možný, že i přesto, že skoro nic nedělám vypadám pořád jako Twigy, ale to odbíhám od tématu, protože téma článku je lenost, tak tedy...
Zjistila jsem, že čím jsem starší, tím jsem línější. Dříve jsem dávala přednost fyzicky náročným aktivitám, lítala jsem pořád někde po venku, ale teď jako bych byla někdo jiný. Je přece příjemnější sednout si na gauč a nic nedělat. Je mnohem zábavnější si číst v posteli knížku, než dělat domácí úkoly. Když je venku 30 stupňů, je daleko lákavější lehnout si jen v plavkách na lehátko, než se cachtat v ledové vodě... A takhle bych mohla pokračovat až do večera.
Ale! I když se fyzickým aktivitám moc nevěnuji, neznamená to, že je nemám ráda. Miluji tenis, zbožňuji jízdu na lyžích, ráda chodím na procházky, jsem zamilovaná do cestování, chci se naučit pořádně skládat origami jeřába, toužím zlepšit svojí francouzštinu,... mám tolik snů a přání. Jenže mi v tom brání moje zatracená lenost. Nemám sílu se dokopat do jakékoliv z výše zmíněných činností. Což mě přivádí k další myšlence, která mě napadla už když jsem se dala do psaní - všude existují kvanta léků na všechno možné - na klasickou bolest hlavy, PMS, bolest žaludku, léky zabraňující zvracení, léky podporující hubnutí, léky pro zvýšení krevního tlaku, léky na srdce... ale léky proti lenosti nenajdeme nikde. Kdyby mě víc bavila chemie, tak bych se stala šílenou vědkyní, která by na trh uvedla léky proti lenosti. Vzali byste si je pokaždé, když byste ucítili, jak se Vám lenost uszauje na ramenou a ona by okamžitě zmizela! Ale protože chemie není moje kámoška, tak léky proti lenosti bude muset vymyslet někdo jiný. A až se tak stane, tak já budu stát vepředu ve frontě a čekat na první dávku protilenivilky !

Návštěva parfumerie

6. října 2012 v 12:53 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Jak voní Chanel No. 5 ? Jak vypadá ve skutečnosti první parfém od zpěvačky Lady GaGa?

Návštěva Sephory

Minulý týden když jsem procházela Arkády Pankrác (ano, je to to nákupní centrum kde se natáčí obchoďák), jsem samozřejmě musela navštívit parfumerii Sephora abych si konečně přivoněla k nové a jedinečné vůni FAME od Lady GaGa. Přiznám se už úvodem, že jsem měla docela obavy, protože jsem si vybavila ty nádpisy článků, ve kterých byla vytištěna její slova o tom, že její parfém bude vonět po krvi a spermatu. Ale naštěstí tak vůbec nevoní. V první chvíli Vás sice zarazí jeho černá barva, protože máte obavy aby Vaše zápěstí nevypadalo jako kdybyste spadla do ropy, ale tyto obavy jsou zbytečné, protože barva na vzduchu opravdu okamžitě zprůhlední. A světe div se, nádherně voní. Byla jsem sama překvapena, když jsem se do jeho vůně zamilovala po prvním přivonění! Takže jsem moc ráda, že od svého prohlášení nakonec ustoupila a raději nechala namíchání ingrediencí na odbornících, neboť voní přímo božsky!

Od Lady GaGa ke klasice jménem Chanel

A nebyla by to návštěva parfumerie s mým ženským příbuzenstvem, kdyby se ihned nechopily papírků a nezkoušely všechny testery, které byly k dispozici. Armanim počínaje, Diorem a Guccim nevyjímaje. A tak jsem se já od LG přesunula ke stojanu s písmenem C, protože jsem si uvědomila, že i přesto kolik jsem toho o nejznámějším parfému světa nastudovala, jsem ho vasltně nikdy nevyzkoušela. Bohužel to nebyl takový zážitek jaký jsem předpokládala, spíš naopak. Ano, je to tak, Chanel No. 5 mi opravdu nevoní... Možná se mi časem líbit začne, ale prozatím musím přiznat, že mě zklamal.

A co napsat závěrem ?
V Sephoře jsme strávily přibližně 15 minut a když jsme odcházely, tak jsme byly obalené v mlhavm oparu od všech parfémů, které moje mamka prostě MUSELA vyzkoušet.

První týden vysokoškolačky

5. října 2012 v 21:45 | WebMiss |  WebMiss
Konečně je pátek! Pro mě to znamená, že mám za sebou první týden na vejšce. Možná, že si pamatujete, jaké jsem pěla oslavné ódy, když jsem opustila střední a byla jsem nadšená z toho, že už se na ní nebudu muset vrátit. Ale to jsem netušila jaký to na vejšce ve skutečnosti bude. Není to taková ulejvárna jak jsem si myslela. A můj rozvrh na zimní semestr je opravdu báječný. Abyste to pochopili - nebydlím na koleji, ani na privátu, protože do školy, která sídlí v sousedním městě, mi to trvá busem půl hodiny. Ale i tak mě štve, že mám třeba osmihodinové pauzy mezi přednáškami. Jo, sice jedu domů (ale hodinu strávím na cestě) tudíž bych preferovala menší pauzy mezi hodinami. Čímž se vlastě dostávám k hodinám- jedna vyučovací hodina na vejšce trvá hodinu a půl ( pro Vás možná žádné drámo, ale pro mě jo, a navíc když mám dva bloky za sebou ze stejného předmětu). A ještě mám další lahůdky - třikrát týdně mám do půl osmé večer a zbylé dva dny pro změnu od sedmi ráno (a ano, ranní vstávání je opravdu ta nejhorší věc na světě!), a poslední věc, která stojí za zmínku, o které jsem nevěděla je následující - po prvním týdnu na vejšce jsem usoudila, že nechat se vyhodit ze základky je hodně těžké, nechat se vyhodit ze střední je o něco lehčí, ale nechat se vyhodit z vejšky je ta nejjednoduší věc na světě. Stačí abyste nechodili na přednášky, pokazili zápočtový test, nenasbíraly kredity...a je to. Jste ze školy ani nemrknete.
Takže mám pro Vás dobrou radu - jestli studujete střední školu, nebo základku, tak věřte tomu, že vejška bude úplně jiný kafe, a tohle je jen procházka ovocným sadem.
P.S. Pokud jsem někoho z Vás vyděsila, tak se moc omlouvám, ale aspoň budete vědět do čeho jdete. já to netušila a teď jsem z toho docela vyjevená.