Listopad 2012

Čtvrteční report

22. listopadu 2012 v 10:21 | WebMiss |  WebMiss
Dobré dopoledne.
Sice je teprvě něco málo po desáté, ale já už stihla vstát, dát si snídani, jet do školy, napsat si písemku a zase jet zpátky. Tudíž už jsem doma na gauči, piju čaj a usínám. Původně jsem se chtěla učit hned jak dorazím domů, ale to vstávání v půl šesté ráno mě prostě vždycky vyřídí natolik, že nejsem schopná fungovat bez pár hrnků kafe.
A tak se mi nechce do učení, ale zase se mi nechce jít spát, protože bych se akorát rozespala. Takže jsem si pustila díl Gossip Girl, dám si k němu nějakou sváču a pak hurá na učení na zítřejší písemku (pokud teda neusnu), kterou píše v sedm ráno (jak jinak). Přeju Vám pěkný den.
S láskou Bonnie


Největší chyba vysokoškoláka? Zůstat u rodičů!

20. listopadu 2012 v 23:50 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Jak už někteří z Vás z mých předchozích článků víte, tak letos prvním rokem studuji na vejšce. A jelikož mám školu 12 kilometrů od domu a přišlo by mě dráž bydlet na koleji, než bydlet doma, zůstala jsem doma. Ale!
Po rozvodu našich jsem zůstala bydlet u mamky, protože taťka se odstěhoval a neměl kde bydlet. Takže pro mě bylo jednodušší zůstat bydlet tam, kde žiju od narození. No a aby toho nebylo málo, tak se k nám zpátky do hnízda vrátila moje starší ségra, protože se rozešli po letech s přítelem. Takže tu bydlíme ve třech- já,mamka,ségra. A jak tak čas ubíhá, já už měsíc a půl studuju na vejšce, ségra pracuje, a s přílivem jejích věcí a její nepořádné povahy se všechno moje učení odsunolu do obýváku, kde trávím 90% veškerého času, který doma trávím.
No ale abych se vrátila k tomu, proč vlastně tenhle článek vůbec píšu- ze začátku to sice byl nezvyk, ale všichni jsme si říkaly, že to musíme zvládnout, když jsem tu bydlely ve čtyřech. Jenže jak čas ubíhá, tak mi to začíná lézt na mozek. Mamka si nemůže zvyknout na to, že ségra všude pohazuje věci, ségra je zase náladová a trpí depkama, protože všichni kolem ní mají děti, nebo alespoň přítele, a tak se tu pak hádají. Někdy se z toho (jako například před chvílí) stane hádka nás všech, a jindy nemá náladu třeba jen jedna z nich... Takže já se upínám k představě společného bytu s přítelem ,který bychom ale v současné doby neuživili a taky začínám litovat toho, že jsem nešla studovat někam dál od domova, kde by se mi už kolej finančně vyplatila. Sice bych se nevídala tak často s rodinou, ale byli bychom si vzácnější a já myslím, že bych si užila i víc klidu.
A rada závěrem?
Pokud bydlíte doma s rodiči, a víte, že Vaše vztahy nejsou ideální, nebo se u Vás doma zbytek osazenstva často nepohodne, je lepší vzít nohy na ramena a utíkat na kolej a na vejšku. Já si to uvědomila bohužel pozdě, a teď s tím už jen málo co zmůžu- leda, že bych si přibrala ke škole práci na půl úvazku abych byla schopná pokrýt nájem nějaké garsonky. No uvidíme.

To, co potřebuji... je láska !

19. listopadu 2012 v 13:56 | WebMiss |  WebMiss
Miliony lidí na celém světě minimálně jednou denně vysloví větu, která začíná slovem Potřebuji...ať už je to potřeba dojít si na záchod, nebo jakákoliv jiná. My všichni pořád tvrdíme, že něco potřebujeme. Ale kdybychom se nad tím zamysleli, zjistili, že vlastně nepotřebujeme ty nové boty, co stojí jako náš měsíční plat, protože už máme deset jiných párů. Nepotřebujeme si půjčit na to nové auto, které stojí jen dva miliony. Nepotřebujeme vydělávat víc peněz, abychom si mohli pořídit větší byt, protože i s vyšším platem, by peníze mizely stejně rychle... To co se snažím říct je, že přemýšlíme moc materiálně. naše potřeby vyjadřujeme v penězích.
Já osobně si myslím, že k životu nám stačí tři věci - pytel zdraví, hromada lásky a panák štěstí. Protože když jste zdraví, máte někoho kdo Vás miluje, a vy milujete jeho a ještě k tomu máte občas z pekla štěstí, tak máte vlastně vše co k životu potřebujete.
Když dostanu občas ve škole blbou známku, nebo když mi ujede bus, není to tak strašné, jako kdybych přišla o lidi, které miluji. Sice v danou chvíli si říkám, že ten bus potřebuji za každou cenu stihnout, nebo že tu písemku potřebuji napsat dobře, ale co... vím, že až budu se svým přítelem, tak budu šťastná. Nebudu řešit kolik písemek jsem pokazila, kolik autobusů mi ujelo, ani kolik věcí si potřebuji koupit. Protože v tu danou chvíli budu s ním, budu šťastná a budu vědět, že někomu na světě na mě záleží.Proto potřebuji k životu lásku.
A navíc- žádné auto, vilka, či vlastní ostrov Vám neřeknou, že Vás mají rádi.

Pondělní psaní

19. listopadu 2012 v 13:44 | WebMiss |  WebMiss
Krásné pondělí!
Tak jak se dneska všichni máte?
Můj dnešní plán byl brzy vstát a zvládnout co nejvíc věcí. Takže jsem si dala budík na půl osmou,třikrát jsem ho típla a v osm končně vylezla do šedivého pondělního rána. Do půl desátý jsem si lebedila v pyžamu u notebooku a psala si přítelem. Pak jsem se konečně dokopala k nějaké činnosti, takže jsem se převlékla, udělala všechny ty věci v koupelně jako čištění zubů, omytí obličeje a aplikace krému na obličej. A pustila se do přepisování úkolu na pátek, který jsem si vypracovala v sobotu a už jen zbývalo ho přepsat "načisto". Pak jsem se dala do přípravy na páteční písemku, ale bohužel ani po tom, co jsem se minimálně pětkrát snažila vypočítat každý příklad, jsem se nedostala ke správným výsledkům. Tak jsem to vzdala, pustila si Gilmorky a připravila si věci aspoň na dnešní hodinu. Potom jsem si dala oběd a začala si připravovat program na dnešní tanečky. Od minula máme rozpracovanou zumbu na písničku Waka Waka, tak jen stačilo si projet kroky odznovu a všechno si pořádně napočítat.
A teď je čas na odpolední kafe. Takže sedím na gauči koukám na Gilmorky a blbnu s činkami (mám kilové činky, taže je musím zvednout alespoň 100x aby to mělo nějaký smysl).
Vidím to tak, že do dvou si tu budu lebedit a pak si zabalím věci na tanečky, i do školy. Odtančím si hodinu s holkami v družině, skočím si domů pro věci a hurá za přítelem a do školy...
P.S. Díkybohu už svítí sluníčko, takže netrpím depresí z počasí, ale stejně se už těším na sníh.

Jack o lantern

17. listopadu 2012 v 16:06 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Sice je 17. listopadu a Halloween je už dávno za námi, ale mně to vůbec nevadí. Protože je ještě brzo na vánoční výzdobu, rozhodla jsem se vyzdobit náš byt "jackem" - aneb vydlabanou dýní, do které se dá svíčka.
Na internetu jsem si našla podrobný návod a dala se do práce. Díkybohu, že mi na pomoc přispěchala i ségra, protože odkrojit šťopku dýně není jen tak! Ja na to potřeba síla a trpělivost- a já ani jedním zrovna neoplývám.

Postup

Nejdříve ze všeho jsem si tužkou nnačrtla zoubkovaný vzorek v místě, kde jsem plánovala oddělit víčko od zbytku. Potom ségra s pomocí nože oddělila tyto dvě části od sebe a já se pustila do dlabání. A díky tomu jsem zjistila, jakou dýni mám vlastně v rukou - jedná se o takzvanou DÝNI ŠPAGETOVOU a víte proč ? Má špagetovou dužinu. V praxi to znamená, že dlabete jak šílení a z vnitřku Vám lezou pouze chumly úzkých a dlouhých vláken. Báječné. Naštěstí jsem se s tím tak nějak poprala, nakreslila obličej a povolala ségru, aby vykrojila oči, nos a pusu a bylo to. Celkově to zabralo ani ne hodinu práce a výsledek je krásný. Dýně byla naštěstí jedna z těch menších, takže díky tomu to dlabání a vykrajování netrvalo ceý den. Ale i přesto z ní mám radost.

A na závěr...

Sedím si tu na křesle v pokoji a za obrazovkou notebooku na mě svítí Jack o lantern a mně vůbec nevadí, že není Halloween a dokonce jsem už zapomněla i na to, jak moc bych si přála aby už byl sníh, a jen si užívám ten pohled na zubatou vydlabanou dýni.

Pro inspiraci

Když jsem na netu hledala tipy a triky o vydlabávání dýní, našla jsem i spoustu opravdu krásných lucerniček. A tak jsem se rozhodla jich tu pár uvěřejnit, abyste věděli co všechno může z takové dýně vzniknout.


(zdroj:http://thetruthsyndicate.com)

Jak Skellington (zdroj: http://www.grisel.net)


(zdroj: http://www.indyposted.com/)


ELSÉVE

16. listopadu 2012 v 12:24 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Elséve Total Repair 5 je řada vyvinutá speciálně pro zničené vlasy, která potřebují novou šťávu. Zaručuje obnovu vlasových vláken a vyhlazení povrchu vlasů. K sehnání je šampon, balzám, regenerační maska, noční elixír a regenerační balzám ve spreji.
A teď proč o tom vůbec píšu.
Na webu krásná.cz jsem narazila na článek, ve kterém se porovnávaly různé výrobky na vlasy. A protože už jsem jich pár vyzkoušela (Garnier, Gliss Kur, SYOS,AVON,....) zbývalo mi už jen ozkoušet výrobky od Loreálu. K mému rozhodnutí navíc přispěla i pozitivní recenze. Tak jsem zaskočila do drogerie, koupila si šampon a balzám a po dvou týdnech používání musím uznat, že mé vlasy vapdají o něco zdravěji. Méně se třepí a nejsou tak vysušené, jak je jejich zvykem. Myslím si, že kdybych si pořídila celou sadu a pravidelně ji používala, výsledky by byly ještě o něco lepší. Takže pokud máte stejný problém s vlasy jako já (jsou vysušené, barvené, poškozené, roztřepené a bez života) vyzkoušejte regenerační řadu od ELSÉVE.
P.S. Cena za šampon a balzám nepřesáhne 200,- a pokud to vychytáte jako já a koupíte je ve slevě- jeden Vás přijde na 75Kč.



Bužírky

16. listopadu 2012 v 11:29 | WebMiss |  WebMiss
Pamatujete si to šílenství kolem bužírek? Klasické náramky vystřídalo pletení z bužírek a nosily se úplně všude- jako přívěsky na klíčích, na taškách, na kabelkách, vyráběli se z nich zvířátka a všichni pletli o sto šest. Toto šílenství už sice pominulo, ale já našla v pondělí pár bužírek v pokojíčku, a protože jsem měla chvilku času, než jsem šla na tanečky a do školy, upltla jsem si takový malý přívěsek na klíče. Potom jsem byla buď ve škole, na cestě do školy nebo ze školy, s přítelem a nebo jsem spala. No a protože dneska mám rektorský dena nemusela jsem vstávat v půl šesté, vyřídila jsem si doktorku, skočila s mamkou na nákup a před momentem usedla na gauč a zapla si noťásek, abych si chvilku dáchla. A aby ten odpočinek byl trochu užitečný a plodný, vygooglila jsem si slovo "bužírky" a teď koukám na všechny možné věci, které je možné uplést- od slonů a hadů počínaje a u srdíček a klasických přívěsků konče. Takže můj plán je asi jasný...
Mějte se krásně a pokud se chcete vrátit do svých dětských let, tak si taky vytáhněte bužírky z pod skříně, nebo si je kupte u Vietnamčíků a dejte se do pletení- nějaká kamarádka určitě ocení hezký přívěsek k Vánocům.



Další ospalé pondělí

12. listopadu 2012 v 13:27 | WebMiss |  WebMiss
Ahoj,
tak je za námi den sv. Martina, ale sníh zatím nikde. Přesto počasí nestojí za nic. Sice nemrzně, ani neprší, ale obloha je šedá a celé město z okna pokoje vypadá smutně. A jak zahnat pošmournou náladu způsobenou počasím ? Přece pořádnou dávkou učení, pleťovou maskou podle domácího receptu a okurkami na oči. Zkrátka klasické zaháněče špatné nálady,že? Dobře, možná to není moc vtipné, ale všechno tohle už jsem stihla od rána. Učení mě sice nebaví, ale čím dřív ho udělám, tím dřív ho budu mít z krku. Pleťovou masku jsem zkusila jen tak a okurky vlastně taky. No a teď bych měla vypnout Gilmorky a začít si připravovat program na dnešní tanečky. Zatím netuším co dneska budeme hodinu tančit, ale snad mě osvítí nějaký úžasný nápad. A pak si sbalím svých pár švestek, připravím si učení a samozřejmě sváču a vyrazím na tanečky a pak celá natěšená hurá do školy na jednu hodinu!
Mějte se krásně a přežijte týden
S láskou Bonnie


LE PETIT PRINCE

11. listopadu 2012 v 21:43 | WebMiss |  Moje Závislosti
Když jsem byla nedávno v knihkupectví, abych si koupila učebnici do školy, narazila jsem na svoji nejoblíbenější knížku v originálním jazyce- na Malého Prince. Ale protože stála 300,- a já si ani nebyla jistá, zda bych jí rozumněla, tak jsem si jí jen zběžně prohlédla a vrátila do regálu. A co bylo dál ?
Dneska jsem si na ní vzpomněla a naštěstí jsem jí našla na netu v pdfku a teď tu sedím na gauči a nahlas si předčítám svojí nejmilejší knížku ve svém oblíbeném jazyce a jsem šťastná. Stačí mi ke štěstí málo, že?
PS: Knížce rozumím, ale myslím, že to nebude tím, že bych byla tak zdatná francouzštinářka, ale protože jsem ji četla snad milionkrát ve svém rodném jazyce.


Jak mě ničí reklamy

11. listopadu 2012 v 19:08 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Dokonale dlouhé oddělené řasy, perfektně krycí make-up, bezchybná pleť, lesklé zdravé vlasy, vždy perfektně upravené nehty, žádné strie, či celulitida... To je jen pár věcí, které mě tak namátkou napadly, když jsem si vzpomněla na reklamy pro známé kosmetické či módní značky. Herečky, které v takových reklamách účinkují mají vždy perfektní pleť a úplně jsem zapomněla zmínit čistě bílé zuby bez jediné chybičky. Zkrátka a dobře na mě podobné spoty a stránky v módních časopisech začínají mít negativní vliv a způsobují mi pocit méněcenosti.
Když se na sebe podívám do zrcadla, vidím svoji pleť i se všemi černými tečkami. Nejednolitou barvu pleti a kruhy pod očima. A k tomu ještě rozstřepené konečky vlasů a nepěstěné nehty. Nikdy jsem moc na reklamy nedala, ale v poslední době při pohledu na svůj odraz v zrcadle začínám zkoumat své nedokonalosti. A dochází mi, že je něco špatně. Nemůžu mít bezchybnou pleť, krásné vlasy každý den, zuby v barvě sněhu, ani propracovanou manikúru, protože NIKDO NA SVĚTĚ nemůže vypadat jako modelky z plakátů, nebo hvězdy z televizních obrazovek. Ani ony tak nevypadají. Tudíž nedokážu pochopit proč je nám pořád podsouvána ideální žena. Má nám to snad způsobovat pocit méněcenosti? Máme si připadat ošklivé a neschopné? Já si myslím, že ano. Nevidím totiž důvod, proč se nemůžeme v televizi, v časopisech a i jinde, kde jsou upravované fotky, dívat na obyčejné ženy a holky, které vypadají jako jedny z nás.

¨


Minutu na rtech, hodinu na stehnech

10. listopadu 2012 v 11:13 | WebMiss |  Postřehy Autorky
To je mé oblíbené motto, které jsem si přečetla na blogu jedné nejmenované slečny, která se hlásí do skupiny PRO ANA(či PRO MIA) slečen. Jedná se většinou o mladé holky, které chtějí zhubnout, a tak se rozhodnou, že přestanou jíst a začnou o to víc cvičit a posilovat.
Dalším typickým znakem je, že si založí blog, kam píšou svůj jídelníček, vyvěšují fotky slečen s ideální? postavou (takzvané THINSPIRATION) a někdy také publikují motta podobná tomu, které je v nadpisu tohoto článku. Další věc, kterou občas najdete na jejich blogu jsou tipy a triky co dělat, když máte hlad a nechcete myslet na jídlo.
A věc, kterou na takovém blogu nenajdete? Fotku webmiss. Z jejích jídelníčků a diářku se sice dozvíte kolik váží, a jaká je její vysněná váha, pro kterou je ochotná vzdát se jídla, ale její fotku prostě (v drtivé většině případů) nenajdete.
A proč to všechno vlastně píšu. Původně se mělo jednat o článek, ve kterém bych psala jak je to ulítlé, ale došlo mi, že já nemám co kázat. Jsou totiž dny, kdy kvůli škole nestíhám svačiny, obědy a někdy vynechám i pořádné večeře. Takže dávat jim rady, aby začaly pořádně jíst se zrovna ode mě vážně nehodí. Jediné co mi dělá starost je jejich posedlost dokonalostí (v tomto kontextu slovem dokonalost myslím vychrtlost). Od malička mám totiž problémy se svojí postavou. A ani teď, ve dvaceti, se to nezměnilo. Nejsem sice moc vysoká (rozumějte 168 cm), ale i tak vypadám jako člověk, který si na kostru nalepil trochu kůže aby se neřeklo. A upřímně? Dost mě to štve. Celý život totiž poslouchám jaká jsem anorektička, a ať už začnu pořádně jíst, že se na to nedá koukat a podobně. Takže si ani neumíte představit co bych dala za to, abych měla silnější ruce, tlustší lýtky a obalenější boky. A ne, není to tím, že bych držela od malička hladovku, sice jsem měla období, kdy jsem se vyhýbala masu, protože mi nechutnalo, ale teď se snažím jíst pravidelně, občas si zajdu do Meka na pořádný mastný hamburger, nebo si doma udělám hranolky s kupou tatarky a podobně. Ale kila pořád nikde.
A na závěr mám takovou lahůdku- i když jím nezdravá jídla, po kterým každý normální člověk přibere, na stehnech mi nic nezůstane. Takže se nebojte jíst to, na co máte chuť. Protože když by to chtělo zůstat na nějakých partiích a Vám to nebylo po chuti- stačí zařadit do svého života pohyb a můžete si jíst co hrdlo ráčí.


(zdroj: PRO ANA blog)


Poslední píseň

10. listopadu 2012 v 10:37 | WebMiss |  Party time
Asi před dvěma dny jsem měla jako kulisu k učení puštěné óčko a právě hráli nějakou písničku, kterou jsem slyšela poprvé v životě od kluka, který se jmenuje Martin Harich a nebudu vám nalhávat, že o něm nevím absolutně nic. Zato ta písnička s názvem Posledná pieseň mě zaujala. Klip mě sice neoslovil, ale text i hudba se mi dohromady moc líbí. Je mi jasné, že někteří z Vás se teď chytají za hlavu, jak je možné, že neznám Martina Haricha, vždyť je to přeci ten kluk.... nevím odkud. Ale to nevadí, stačí mi vědět, že má pěknou písničku, kterou doporučuju všem, kteří ji ještě neslyšeli. Tak šup na youtube a do vyhledávače zadejte : Martin Harich- Posledná pieseň. A kdybyste měli chuť tak mi napište jak se Vám líbí.

Kosmetické přípravky na vlasy

7. listopadu 2012 v 10:57 | WebMiss |  Postřehy Autorky
Budu upřímná- nejsem moc posedlá kosmetickými přípravky co se týče obličeje. Nevlastním pudr, make-up, rtěnku, oční stíny ani rozjasňující krémy. Zato na vlasy jsem ujetá, už jen kvůli tomu, že si je pravidelně barvím a vím, že tím pěkně trpí. Tak se jím to snažím vynahradit tím, že se o ně alespoň pěkně starám.
A protože jsem vyzkoušela už různé přípravky na vlasy, rozhodla jsem se Vám napsat své zkušenosti s některými z nich.

Sérum na suché konečky vlasů

Nedávno jsem si pořídila sérum na suché konečky od Avonu. Obsahuje keratin, UV filtry, panthenol a výtažek z řas. Slibuje, že konečky vlasů zacelí, dodá jim lesk a také je zjemní. A to opravdu dělá. Stačí si kousek kápnout na ruku a potom vmasírovat do suchých, nebo i mokrých konečků. A další příznivé faktory- krásně voní a patří k těm levnějším (za 30 ml jsem zaplatila 79,-). Vřele ho doporučuji, pokud máte stejně jako já roztřepené a suché konečky, a nechcete si je nechat zastřihnout.

Gliss Kur

Značka Gliss Kur již 50 let nabízí na trhu své přípravky a pravidelně přichází se stále novými a novými přípravky. Já začínala se staršími výrobky, které už nejspíš nejsou ani na trhu. Potom jsem chvilku používala šampon a kondicionér OIL NUTRITIVE, určené především pro chué vlasy bez lesku, chvilku jsem používala šampon COLOR PROTECT pro barvené vlasy, a v současné době jsem zakotvila u Regeneračního balzámu ULTIMATE REPAIR určeného pro extrémně poškozené vlasy. Balení je 200 ml a stačí jej protřepat a nastříkat buď do vlhkých, nebo suchých vlasů. lasy potom budou poddajnější, lépe se budou rozčesávat. Jediné co mi ze začátku vadilo byla vůně. Jsem zvyklá, že všechny přípravky z řady Gliss Kur mají příjemnou vůni, ale tento balzám voní spíše jako barva, nebo lakna vlasy. Každopádně výrobky od značky Gliss Kur miluji a myslím, že jsou účinné. A navíc patří k těm levnějším, ale přesto kvalitním přípravkům. Já ho kupovala ve slevě, ale myslím, že jeho cena nepřesáhne 100 korun.


Got2b

Další skvělou značkou, která se věnuje výrobě vlasové kosmetiky je Got2b.
Mám zkušenosti s přípravkem Sparkling. Podle reklamy je určený pro krepaté, suché, či chemicky upravené vlasy. (Zkrátka přesně pro moje vlasy). Slibuje lesk a oslnivou záři. A ano, po jeho aplikaci budou vlasy opravdu lesklé, ale také takové mokré, což se ale vyrovná s jeho úžasnou vůní. Používám ho jen při zvláštních příležitostech, kdy chci zazářit a svůj účel plní- vlasy jsou lesklé a po suchých vlasech není ani vidu, ani slechu. A cena vzhledem k velikosti? Za 200 ml zaplatíte 120 korun. Což se vyplatí, pokud ho nebudete používat každý den, ale jen občas jako já.


Dalším přípravkem od Got2b, který jsem vyzkoušela je Uhlazující sprej straight on. Měl by se používat před fénováním a žehlením a vlasům by měl dodat vlhkost a také podpořit to, aby zůstaly po žehlení pořádně narovnané. No, možná jsem něco dělala špatně při jeho používání, nebo prostě jsou moje tak moc vysušené, že na ně neúčinkoval, ale každopádně jsem ho aplikovala před žehlením, ale mé vlasy se vždycky zkroutily. Tak snad je alespoň ochraňoval. A také se jedná o první přípravek od Got2b, který mě nenadchl svou vůní-zvláštní. Cena je stejná jako u předchozího výrobku- 120 korun za 200 ml.


A poslední přípravek o kterém se chci zmínit je lak na vlasy Megalomania Hairspray. Podle popisu zaručuje velký objem Tvým vlasům. Ale z vastních zkušeností vím, že navíc krásně voní, je k vlasům šetrný, takže žádné zacuchané vlasy a zbytky laku ve vlasech, který nejde vyčesat hřebenem.Zkrátka Váš účes zafixuje a vy se nemusíte bát, že Vaše vlasy nějak výrazně zatíží. 300 ml balení se dá sehnat od 130 korun.



Vánoční dekor

3. listopadu 2012 v 14:12 | WebMiss
Nechci si hrát na obchodní centra, která rádi zdobí své prostory vánočmíni motivy s několika měsíčním předstihem, ani na supermarkety, které mají v prodeji zimní mlsůtky typu Mikuláš,Čert a Anděl, nebo Vánoční kalendář už od poloviny září. Jen Vám chci poskytnout nějakou tu inspiraci k výzdobě Vašeho pokoje, protože se blíží ty Vánoce. Tak snad Vás něco zaujme, nebo inspiruje.
Já osobně miluji IKEu. Nezáleží na tom, jestli jsem na jejich stránkách, nebo se procházím po obchodě. Mám ráda obě činnosti. Jejich výrobky navíc mají tu výhodu, že jsou kvalitní a za nízkou cenu. A z jejich aktuální nabídky mě zaujaly následující věci:



Volný den? Dej si relax!

3. listopadu 2012 v 13:37 | WebMiss |  WebMiss
Počasí nestojí za nic, rtuť v teploměru nepřeskočí pět stupňů a do toho ještě padá cosi ze vzduchu? Ale není všední den, takže nejsi zašitá ve škole, nýbrž je víkend a Ty nevíš jak strávit den?
Co takhle si udělat takový menší beauty den? Úkoly přece nějakou chvilku počkají a Ty zatím nabereš hodně síly k jejich zvládnutí.

Maska, zábal, koupel.. dělej cokoliv

Záleží jen na Tobě jaký harmonogram si zvolíš.
Můžeš začít maskou na obličej, k tomu si udělat horkou koupel třeba s vanilkou a hromadou pěny jako bonus.
Nebo si můžeš dát sprchu, aplikovat na sebe peeling (doporučuji kávový, pokud nemáš po ruce žádný z obchodu, stačí totiž smíchat zrníčka kávy s olivovým olejem a účinek je stejný jako po značkovém peelingu) a nakonec si udělat zábal na nohy.
Samozřejmě můžeš zvládnout úplně všechno a udělat si komplexní lázenňský den- vana,peeling,maska na vlasy i na obličej, zábal na tělo, precizní oholení nohou, péče o nehty na rukou i na nohou... Tvé fantazii se meze nekladou.
A jakou výhodu má takhle strávený den?
Jeho účinky budou okamžitě viditelné. Vážně. A pokud Tě neláká představa beauty dne stráveného osamotě, pozvi si kámošku, zapoj ségru, nebo pozvi svého přítele a udělejte si takový pečující den ve dvou.
Hodně zábavy a příjemné relaxace přeje Bonnie :-)



Pátek a čínská polévka

2. listopadu 2012 v 14:35 | WebMiss
Konečně !
Zase je tu další pátek, což znamená konec školy a dva dny volna! Ano, chovám se jako malá, ale co. To ranní vstávání mě ničí, sice vstávám v půl šesté ráno jen dva dny v týdnu, ale i tak je to dost vyčerpávající.

Rekapitulace

A jaký byl uplynulý školní týden? O pondělku a úterku jsem už něco málo napsala, tak teď se pojďme podívat na zbytek.. Ve středu mi začínala škola až odpolko a čekala tříhodinová přednáška, která mě pokaždé málem zabije, ale za odměnu jsem jela domů s přítelem, který končil stejně jako já. Ale zase bych to nebyla já, kdyby se něco nepokazilo, takže když jsem dorazila domů tak mi bylo vážně příšerně- uši, hlava,rýma... prostě klasika, každý podzim a zimu to je stejné- nachlazení se mi prostě žádný rok nevyhne. Díkybohu jsem se ale naládovala zázvorem ve všech možných podobách a ráno už to bylo fajn. Po první hodině jsem se setkala s přítelem a strávili jsme spolu trochu času, než mu začínala hodina. (Nebojte se, za okamžik se dostaneme k dalšímu zvratu).
A když odešel, vrhla jsem se na učení, dala si kafe a za nedlouho vyrazila taky na bus do školy. A samozřejmě, ani jsme nevyjeli z města a autobus se porouchal. V tu chvíli jsem řešila dilema jestli vystoupit a jet domů, nebo počkat na náhradní bus a doufat, že stihnu aspoň část hodiny.. No, nebudu to dlouho protahovat, morálka vyhrála nad lajdáctvím a nakonec jsem ještě dorazila na hodinu přesně na čas.
A jako odměnu jsem šla večer na fitbaly a pak hurá na učení a spát.
No a dneska jsem zase měla od sedmi, potom jeden blok volno, a ještě poslední hodinu. Po jejím skončení jsem jela domů, kde jsme našla čínskou polévku, kterou jsem nejedla nejmíň sto let, takže je dost možné, že se změnily, teda ta co jsem našla určitě. Když jsem totiž jedla čínskou polévku z pytlíku naposledy, tak v ní byly nudle a dva sáčky- olej a koření, ale ta dnešní byla nějaká modernější- místo dvou sáčků se jich na mě vysypalo nejmíň 5 a v nich byly různé kombinace koření a taky olej. Tak jsem se dlouho nerozmýšlela a nasypala tam všechno. A vlasně až na tu barvu ta polévka byla docela dobrá- dokonce tak dobrá, že si jí zase pár let nebudu muset dát.

Víkend se blíží

A teď se zase vracím k úvodu- je pátek odpoledne, mě čeká už jen brigádka a pak hurá volno!


Mějte se báječně, užívejte volno a sluníčko!
P.S. Teď mě napadá, že jsem se vůbec nezmínila o dnešních Dušičkách, což jsem měla původně v plánu, ale koneckonců stejně nevím co Vám popřát jestli jdete (tak jako já večer na hřbitov- hezký zážitek zní morbidně, a upřímnou soustrast Vám přát taky nechci, protože to je zase moc smutné... Zkrátka a dobře, jestli jdete dneska na hřbitov za někým blízkým, kdo odešel, nebuďte smutní, ale uctěte jeho památku, doneste mu květinu a vzpomeňte si na nějaký Váš spoelčný zážitek.
Krásný víkend!
S láskou Bonnie