Leden 2013

The O.C. - 2.série

30. ledna 2013 v 16:49 | Webmiss |  WebMiss
Mám zkouškové. A v pauzách mezi učením mi dělá společnost americký seriál O.C., a jelikož jsem včera dokoukala druhou sérii, mám neodbytnou potřebu se o své pocity s někým podělit.

Děj druhé série

Děj začíná na konci léta - Seth bydlí u svého bývalého spolužáka v Portlandu a odmítá se vrátit do Newportu k rodině kvůli tomu, že se Ryan vrátil do China za svojí těhotovnou expřítelkyní. To má samozřejmě vliv na Sethovy rodiče - Kirsten a Syndyho, kteří si procházejí krizí. Na konci prvního dílu se ale Seth i Ryan vrátí zpátky domů a začnou opět chodit do školy, kde se setkávají se Summer , která si přes léto našla náhradu za Setha, a s Marissou, která si začala poměr se zahradníkem své matky a také s alkoholem. Samozřejmě, že tohle je pouze začátek. Během školního roku se životy ústřední čtvěřice obrátí o 180 stupňů.

Hodnocení druhé série

Kdybych měla druhou sérii shrnout jednou větou byla by to tahle : Po celou dobu se Marissa chová jako krá*a, Ryan se pomalu mění z ublíženého chlapečka v normálního kluka, který všechno neřeší pěstmi, Seth se snaží získat Summer zpátky, a Summer ví, že miluje Setha, ale neví jestli se k němu vrátit.
A jaký na mě udělala druhá série dojem? Je to padesát na padesát. Některé postavy mám ráda a zajímají mě její osudy, ale některé jako je například Marissa a Trey mi jsou úplně fuk. Ryan se už trochu polepšil při porovnání s první sérií. Sice pořád dělá ublížené, smutné obličeje, ale naučil se i další věci. Seth se naplno projevil se svojí vášní pro komiksy a tím si získal náklonnost nejen Summer, ale i jejího nového přítele. Summer se potýká s naprosto pochopitelnou situací - nechce se vrátit k Sethovi, protože ji opustil kvůli své ješitnosti, která mu je vlastní, ale svého nového přítele nemiluje tolik jako Setha. A Marissa? Radši nemluvit. Je to princezna z bohaté rodiny, které pije a dělá naschvály své matce, a také zastávám názor, že její představitelka neumí hrát. Sandy si zahrává s ohněm, a když s tím přestane, vystřídá ho v tom jeho manželka Kirsten, což nám má ukázat, že i ideální pár má po dvaceti letech manželství krizi. A málem bych zapomněla - Marissina matka Julie se pořádně vyřádí - manipuluje s každým v jakékoli situaci, dokud nepřijde i na ní trocha té spravedlnosti v podobě hříchu z mládí. A na úplný závěr bych měla vzít v potaz i Ryanova bratra Treye, který se vrátí z vězení, a protože jsou Cohenovi neuvěřitelně chápaví a hodní (což je opravdu už přehnané), vezmou ho k sobě pod střechu a ironické je, že Ryan je jediný, který v něm vidí kriminálníka, kterým Trey je a zůstane.
Bohužel si myslím, že i když O.C. chce ukázat obyvatele Newportu takové jaké jsou, jdou z extrému do extrému. Cohenovi jsou nadpozemsky úžasní a Caleb až pekelně bezohledný, takždy kdyby na některých postavách trochu víc zapracovali, byl by to obrázek společnosti, ale takhle je to místy spíš komedie až parodie.



Neumím se učit

29. ledna 2013 v 20:58 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Je to snadné. Chodíte do první třídy, učíte se číst, psát a počítat. Pak uplyne nějaký čas a najednou jste na střední, kde po Vás chtějí abyste se učili na písemky. Jenže.. jak se ksakru mám učit, když to neumím? Nikdo mi nikdy neřekl, jak se mám správně učit. Takže bohužel, je to smutné, ale opravdu se neumím učit. Nejsem fanda šprtání nazpaměť a vlastně nejsem fanda učení vůbec. A myslím si, že to je z části způsobené i tím, že mě nikdo nenaučil se učit. Bere se to jako samozřejmost, že Vám učitelé naloží hromadu věcí, které se naučíte a budete je znát.
O to víc mě zaujal článek o tom, že SCIO pořádá kurzy pro děti, kde je naučí se učit. Jediná drobná chybka je, že nesplňuji věkový průměr. Takže to je na mně. Ale pokud Vám je méňě jak sedmnáct, a máte stejný problém jako já, mrkněte na stránky společnosti SCIO a můžete se zůčastnit některého kurzu, kde Vás naučí jak vlastně na učení !

Avengers

28. ledna 2013 v 21:09 | Webmiss |  Recenze
Avengers (Mstitelé) je v současné době 30. nejoblíbenější film na čsfd. Rozpočet filmu tvořil 300 milionů dolarů.

Děj filmu Avengers

Superhrdinové pod vedením Nicka Furyho zasahují. Iron Man, Hulk, Thor, Captain America, Hawkeye a Black Widow se spojí dohromady aby zabránili zničení New Yorku. Thorův bratr Loki se rozhodl podmanit si celé lidstvo, a proto musí Mstitelé zasáhnout dřív, než se mu to podaří. Těště se na akční podívanou, ve které nebude o rány nouze.

Recenze

Viděla jsem Thora, Iron Mana (první i druhý díl) i Kapitána Ameriku. Film Avengers slibuje podívanou, ve které je možné spatřit všechny tyto superhrdiny, plus Black Widow, Hulka a Hawkeye. A jelikož Iron Man je skvělý nejen kvůli trikům, ale i kvůli Robertu Downeymu Jr., který ztvárňuje hlavní roli, a jehož ironické (někdy až sarkastické) poznámky jsou naprosto excelentní a Thor je dokonalý už jen kvůli tomu, že si ho zahrál Chris Hemsworth, proto jsem byla natěšená na Avengery. Přítel je samozřejmě fanda MARVELu, takže jsme se podívali spolu. A co mě příjemně překvapilo ? Nejsem fanda komiksů, protože je neznám a nikdy jsem ani žádný nečetla, takže od půlky mi film přišel až moc sci-fi a nezachránily to ani skvělé počítačové efekty, takže jsem se trochu nudila a byla zklamaná, ale k mému překvapení jsem v tom nebyla sama. Můj přítel taky nebyl ze zápletky zrovna dvakrát odvázaný, takže jsme se v závěru shodli, že bychom filmu daly tři hvězdičky.
A proč?
Hlavní bojové scény se odehrávají v New Yorku, kde se ničí mrakodrapy, ulice a další... takže vlastně nic nového- většina akčních filmů o zničení světa se odehrává právě v New Yorku. Film sice používá nejmodernější technologie k vytvoření všelijakých efektů, ale zápletka je až tak přehnaná, že ani efekty, ani Iron Manovi hlášky ho prostě nezachrání. Taže jediné co film nabízí jsou všichni superhrdinové pohromadě (včetně sexy Thora a Iron Mana) a k tomu dokonalé efekty.

Zajímavosti

Ve filmu si zahrál i spolutvůrce knižní předlohy Stan Lee. V závěru filmu pronesl hlášku : ,, Superhrdinové v New Yorku? Dejte mi pokoj!"

Pro fanoušky HIMYMu mám také dobrou zprávu - ve filmu hraje představitelka Robin Scherbatsky - Cobie Smulders.






Můj nejlepší přítel

28. ledna 2013 v 20:40 | Webmiss |  Moje Závislosti
Mám ho od dětství. A ode dne, kdy jsem ho dostala, je v mé posteli.... můj nejlepší přítel - plyšový méďa.
Ano, je mi dvacet, a i přesto dávám každou noc před spaním pusu svému plyšovému medvídkovi. Je to plyšová hračka, kterou mám nejdéle, a mám ji také nejraději. Nestydím se za to, že i ve dvaceti mám v posteli plyšáky a neusnu bez toho, aniž bych neobjímala svého plyšového méďu. Je to takový můj malý rituál ,a co jako? Je tu vždycky pro mě. Když jsem doma sama a vzpomenu si na nějaký horor a bojím se jít do kuchyně pro pití, vezmu ho za ruku, a spolu jsme neporazitelná dvojka. Nebo když se mi stýská, dám mu pusu, obejmu ho a spím až do rána.

P.S. Méďa mi ještě asociuje stejnojmenný film, ve kterém je Méďa ztělesněním přesně opačných vlastností než které má můj plyšový méďa. Ted pije, kouří, mluví sprostě,... zato ten můj je ztělesněním dokonalosti.


Týdenní úvodník

28. ledna 2013 v 13:36 | Webmiss |  WebMiss
Krásné pondělní odpoledne!
Poslouchám skladbu od Nightwish, vedle mě sedí přítel a vůbec se neučí, a já si pouštím videa na youtube a vymýšlím sestavu na dnešní tanečky. Sice bych se měla učit na čtvrteční zkoušku, ale jsem nějaká unavená a asi i líná. Pořád mě uklidňuje myšlenka, že mám moře času, ale bohužel nemám.
Tak raději z jiného soudku. Po delší době jsem měla k snídani moji oblíbenou mňamku - donutky z Alberta. Jsou zkrátka a dobře vynikající! A potom jako přídavek jsem si dala kefírovou buchtu, kterou jsme včera s mamkou upekly. Což mi připomíná, že jsem si pořád nedala oběd... no nevadí, tak až se vrátím z tanečků:-) Mejte se famfírově a neberte si příklad ze mě a mé lenosti.
S láskou
Bonnie



Holčičí časopisy

27. ledna 2013 v 16:11 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Chybí mi staré dobré, doufám, že nebudete naštvaní, když to řeknu, ale přihlouplé holčičí časopisy. Je neděle odpoledne, já si hovím v teple domova a projíždím stránku krásná.cz a napadlo mě, že bych si ráda pročetla nějakou tu holčičí iteraturu ve formě časopisu. V časech mé rané puberty jsem s kamarádkou ujížděla na časopisu Top Dívka a Bravo Girl!, jenže tuhle epizodu svého života mám už za sebou. Občas jsem za to i ráda, protože v patnácti jsem si připadala hrozně dospělá a s mojí, v té době, nejlepší kamarádkou jsme podnikaly různé kraviny a připadaly si důležitě. Ani nevím jak, ale vyrostly jsme z toho. Magazíny pro puberťačky jsme nečetla už celé věky a dneska jsem dostala chuť si přečíst pár tipů a nápadů. Moje nejoblíbenější sekce byla Tipy a triky pro Tvůj pokoj a pak taky rozhovory s Ashley a Mary-Kate Olsenovými. Byly jsme jimi posedlé. Měla jsem doma všechny články, které o nich vyšly a dokonce mám pořád nad postelí jejich fotku v rámečku. A vlastně i moje druhá posedlost- tipy a triky pro Tvůj pokoj mi zůstaly dodnes. Ráda totiž prokrastinuju, a uklízení a přestavování pokoje je ta nejlepší činnost, když se mi nechce učit.
Tak to je asi tak všechno k mému pubertálnímu období po čem se mi stýská:-)







Víkend

27. ledna 2013 v 15:48 | Webmiss |  WebMiss
Krásné nedělní odpoledne, jak si ho užíváte? Já se bez mučení přiznávám, že jsem zalezlá doma a vůec se mi nechce ven do toho hnusného počasí, nevím jak u Vás, ale u nás něco padá - nejspíš déšť se sněhem. Ale nedá se nic dělat. V šest jdu na badminton, a to zahrnuje i cestu po svých do haly.

A jaký byl víkend?

Včera jsem měla zkoušku- ano,byla sobota a já jela do školy na zkoušku. Naštěstí jsem jí zvládla, i přesto, že jsem se moc nechytala. A když jsem dojela domů, akorát jsem stihla výsledky voleb,oběd a večer přišel přítel, s kterým jsem se sice chtěli učit, ale já byla hotová ze zkoušky a on z týdne. Takže mě naučil vyrábět bambule a vyrobil mi příšerku:-) Což ho dovedlo k nápadu, utvořit tým a na Fleru prodávat naše výrobky,tak uvidíme jak se to vyvrbí, ale jako přivýdělek by to nebylo špatné.
Po "dílnách" jsme si pustli zprávy, protože mě zajímalo, kde se jak volilo a všechno to kolem. A po tom jsme si pustili Avengers, které jsme ještě nedokoukali, ale jakmile to uděláme, pustím se do psaní recenze.
A dneska ráno? Vůbec se mi nechtělo z postele. Venku bylo šedo, a já plánovala pustit se do učení a připravit se na další zkoušku. Naivka. Od rána vyrábím příšerky, do toho pomáhám mamce v kuchyni a teď si pouštíme exhibici ze Záhřebu z ME v krasobruslení. Takže si nestěžuji. A do učení se pustím zítra.

Zkouškové

24. ledna 2013 v 21:18 | Webmiss |  WebMiss
Dneska je čtvrtek 24.ledna 2013. V pondělí jsem psala osudný zápočtový test, který jsem po*rala a od té doby mi začalo zkouškové. Tudíž jsem měla fůru času naučit se na sobotní zkoušku, jenže jaksi jsem ještě pořádně nezačala. Dneska jsem si sice otevřela sešit a četla si z něj poznámky, ale nemůžu říct, že by mi něco uvízlo v hlavě. A až do dneška jsem to ani nijak neřešila. Ale když jsem si otevřela email a narazila na pár nepřečtených, mezi kterými byl mail právě od zkoušejícího začala jsem o svou zkoušku zajímat, protože v tu chvíli, kdy jsem uviděla čas, v který se mám na zkoušku dostavit, se zkouška stala jaksi reálnou a já si teprve teď uvědomila, že bych se měla začít opravdu učit. Ale znáte to, když se Vám do něčeho nechce, tak hledáte činnosti, kterým se věnovat, což mi jde zatím opravdu dobře:-)

Není přání jako přání

23. ledna 2013 v 21:06 | Webmiss |  Recenze
Dneska jsem dočetla fantastickou knížku od Alexandy Potter a samozřejmě se s Vámi chci podělit o své dojmy.

O autorce


Alexandra Potter žila v Anglii, V USA a v Austrálii. Přispívala do ženských časopisů, ale jejím snem bylo napsat román. A tak se dala do psaní, věnovala mu každou volnou chvíli a když napsala pír kapitol, rozeslala je do pár vydavatelství a k vlastnímu překvapení se dočkala příznivé reakce. Dáky téti reakci se rozhodla vsadit na psaní. Dala v práci výpověď a prodala auto a naplno se věnovala psaní a v roce 2000 vyšla její první knížka Co nového,kočko? , která se okamžitě stala bestsellerem.
Do dnešního dne napsala celkem devět knih a psaní ji stále baví.
Oficiální stránky Alexandry Potter :http://www.alexandrapotter.cz/ .

Není přání jako přání

Heather je zrzavá, svobodná Londýňanka, která se stále snaží přejít přes nevěru svého bývalého přítele, kvůli které se rozpadl jejich vztah. Pracuje jako svatební fotografka a se svým šéfem Ryanem, který je gay mají pěkný přátelský vztah.
Heather je hlava děravá, takže si píše hromady seznamů, které po sobě ale zřídkakdy čte, také je zamilovaná do svého souseda, kterého šmíruje z okna. Jednoho dne, kdy jde celá promáčená po ulici Londýna a spěchá domů, narazí na cikánku, která ji vnutí vřes pro štěstí, který jí prý splní každé přání. Chtě nechtě si ho Heather koupí a plánuje ho vyhodit do koče jakmile přijde domů, ale co se nestane... Nakonec si vřes nechá a zdá se, že jakékoli přání, které vysloví se jako mávnutím kouzelného proutku plní. Ale když o tom vypráví svému až příliš rozumnému bratrovi Edovi, vyslechne se varování, ať si dává pozor na to, co si přeje, což se nakonec ukáže jako rada nad zlato.


Mé hodnocení

Jedná se v pořadí o druhou knížku, kterou jsem od Alexandry četla. A vlastně se není čemu divit. V České republice totiž vyšly teprve její tři knížky - Já a pan Darcy, Není přání jako přání a Kde je ta holka? .
Už když jsem knížku otvírala, tak nějak jsem tušila co od ní můžu čekat a byla jsem nedočkavá jaký příběh se na mě ze stránek vynoří. A byla jsem nadmíru spokojená. Sice jsem si občas o Heather pomyslela, že je neuvěřitelná, zvlášť v pasáži o panu Dokonalém, kterého si vysnila, nebo dále v hádce se svým sousedem, který neprovedl nic špatného. Zkrátka a dobře, nejsem zrovna fanynka hlavní postavy. Nemůžu, spíš ani nechci, Vám popisovat všechny důvody, protože bych Vám vyzradila celý děj, ale pokud se pustíte do čtení, třeba dospějete ke stejnému závěru jako já. Ale jinak je vše naprosto perfektní. Hlavní hrdinka si žije svým životem, když tu náhle do něj vpadne cikánka a zázračný (?) vřes, který má údajně plnit přání a děj nabere na obrátkách, začne se plnit jedno přání za druhým a to má za následek spoustu dalších událostí. Příběh je poutavý, rychlý a nemáte čas se u něj nudit.
Myslím, že knížka je vhodná pro každou romatickou duši, ale i pro všechny ostatní slečny, které si rády počtou příběhy mladé holky, která ani před třicítkou nemůže najít toho pravého a má hromadu přání. Ale je dokonalý partner, žádné fronty, skvělý sex i s předehrou, stále dokonalé vlasy a slunečné počasí vážně to nejdůležitější?

Kupte si knížku Alexandry Potter a těšte se na skvělé čtení.
S láskou Vaše Bonnie :-)


Já a jóga

22. ledna 2013 v 18:57 | Webmiss |  Recenze
Ták. Dneska odpoledne jsem měla neutišitelnou chuť si něco zacvičit. A protože skákání přes švihadlo mě asi po dvou minutách úplně vyčerpalo, řekla jsem si, že je načase zvolit něco pomalejšího, ale účiného. A tak jsem si vybrala jógu.
Na youtube jsem si našla nějaký videonávod pro začátečníky a dala se do toho. K mému překvapení jsem zjistila, že to není taková sranda jak to na první pohled vypadá. Některé pozice mi daly hodně zabrat. Například jsem nedosáhla pořádně na zem, nebo jsem v nich nevydržela tak dlouho jak bych měla a podobně.
Ale abych to shrnula- jóga je fajn. Pokud si chcete protáhnout hřbet, trochu se sklidnit a vyzkoušet si jak je Vaše tělo pružné a kam až sahají Vaše možnosti, je jóga ideální volba! Mně teda zaujala natolik, že jsem se rozdohla v ní pokračovat a postupně se zlepšovat.





První nezvládnutý zápočtový test

21. ledna 2013 v 22:25 | Webmiss |  WebMiss
Tak a je to tady. Oficiálně jsem nezvládla první předmět. Jsem v prváku na vysoký a neumím se učit. To je asi ten hlavní problém. Nikdy jsem se neučila, teda snažila jsem se o to, ale neumím to.
Dneska jsem psala druhý a záverečný pokus a po*elala jsem ho víc než ten první. Ale vlastně mě to ani nepřekvapuje. Všechny moje druhé, třetí, nebo čtvrté pokusy jsou horší než ty první. Na poprvé dám do všeho 100% a potom už to asi neumím udělat tak dobře. A co to pro mě znamená? Vlastně nic strašného. Jen si ten předmět budu muset zapsat podruhé přístí školní rok.
A pocity?
Strašné. Jsem na sebe naštvaná. Někoho možná prohry posilují, ale mě spíš zpomalují. Nemotivují mě. Mám chuť všechno vzdát. Odejít od toho. Nechat školy a raději se vrhnout do něčeho, co mi půjde. A jelikož mám před sebou ještě dvě zkoušky a nechuť k učení, nevím jak to zvládnu.
Držte mi pěstičky, dobrou noc
Vaše Bonnie




Pedagogický deník

21. ledna 2013 v 20:11 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Minulý týden jsem podstoupila zápočet z pedagogického praktika, kam jsem si s sebou měla přinést i svůj pedagogický deník (sešit, do kterého se má zaznamenávat průbeh každé hodiny, má obsahovat i sebehodnocení, fotky, jmenný seznam a tak podobně).
Myslela jsem si, že to proběhne hladce, ale nemohla jsem se splést víc. Paní zkoušející byla postarší paní, která působila od pohledu přísně a také si mě patřičně vychutnala. Hlavní úlohu nehrálo to, co s holkami na kroužku tanečků každý týden děláme, ani to, že s nimi plánuji vystoupení, ale v hlavní roli byl pouze a jen Pedagogický deník, který se jí zdál příliš stručný. A také mi oznámila, že mám nějak málo hodin, a do konce roku mi to určitě nevyjde na požadovaný počet hodin, takže si budu muset přibrat nějaký ten příměstský tábor. Sice jsem jí celou dobu na všechno kývala, ale když jsem opusitla místnost byla jsem pěkně naštvaná.
Před zápočtem jsem si totuž povídala s ostatníma holkama, které šly také k zápočtu s deníkem a většina z nich se svěřila s tím, že si buď vymyslely program, nebo jména s veškerými daty, a v některých případech dokonce obojí. Některé z nich navštěvují kroužek nepravidelně, ale samozřejmě, že do deníku si napsaly účast na všech hodinách.
Takže já si připadám jako kráva. Poctivě chodím na každou hodinu tanečků, vymýšlím pro holky choreografie, nosím pokaždé jinou hudbu, věnuji se jim... a nakonec mě ještě zjebou za to, že nedostatečně vedu svůj pedagogický deník a ten zbytek nikoho nezajímá. Tenhle zážitek mě akorát utvrdil v tom, že některým lidem se prostě nazavděčíte a bez nějakých lží to někdy také nejde. Pro příště si z toho vezmu poučení. Do deníku budu psát úplně o všem, co se na hodině stane do nejmenších detajlů, ať si paní zkoušející pěkně počte.

The O.C. California (1.série)

19. ledna 2013 v 11:59 | Webmiss |  Recenze
Dneska ráno po snídani jsem dokoukala poslední díl první série seriáu O.C. California natočeného v roce 2003. Někteří z Vás si možná pamatují jak ho kdysi vysílali na nově (je to pěkných pár let zpátky). Já ale vždycky stihla třeba jen jeden díl za měsíc, takže jsem neměla ponětí o čem to celé vlastně je. Ale teď už ho (bohudík?) mám, a proto jsem neotálela a dala se do psaní! Tak tedy..

Děj první série

Vše začíná v Chinu v Californii, kde se Ryan přidá ke svéu staršímu bratrovi při krádeži auta a vzápětí je zatne policie. Ryanův brácha jde do vězení, protože to není jho první přestupek a Ryan putuje do vazby, kde je mu přidělen obhájce Sandy Cohen-muž z Newportu, alias městečka, které jen překypuje bohatými lidmi a jejich honosnými vilami. A než se Ryan naděje, ocitne se v rodině Cohenových, protože jeho vlastní matka je alkoholička a vyhodila ho z domu. Na mys tak vyvstává otázka jak rozmazlené dětičky bohatých rodičů, které mají vše na co pomyslí, mezi sebou přivítají kluka z China.

Postavy

K hlavním postavám patří členové rodiny Cohenových - Sandy, jeho manželka Kirsten a syn Seth. O všem můžu prohlásit, že mi jsou sympatičtí. Seth je dokonce (tedy podle mého) úplně nejlepší postava - má rád komiksy,plachtění, je neoblíbený a romantik. Další hlavní postavou je Ryan- outsider z China, který se tváří pořád smutně, rád brání své kamarády, nevyhne se žádné rvačce a občas na mě působí dojmem, že nese tíhu celého světa. Dalšími postavami jsou jejich spolužáci- Marissa - mladá dívka z bohaté rodiny, která se ráda napije a je školní hvězdou, a málem bych zapomněla- chodí s kapitánem fotbalového týmu Lukem, který spí se všema holkama na škole, kromě Marissy. A v neposlední řadě je tu také Summer. Sethova tajná láska, která ho ale absolutně přehlíží.

Moje hodnocení

Usoudila jsem, že bych měla začít klady. Takže tady jsou : záběry exteriérů jsou dokonalé - moře, pláže, zahrada Cohenových, příroda...jedním slovem nádhera. Dějová linie- no jakž takž. Herecké výkony... no... jak už jsem řekla, Sethova postava je nejlepší ve všech směrech. Myslím, že Adam Brody který ho hraje je herec na svém místě. A také výkon Rachel Bilson, která hrajeSummer, je skvělý. Ze začátku je to pouze nafoukaná holčička z bohaté rodiny, ale postupem času se z ní stává člověk. A teď k ústřední dvojici- Ryan a Marissa. Ryan vypadá ze začátku jako správný outsider. Je zamklý, pozoruje dění kolem sebe a moc na sebe neupozorňuje (pokud tedy zrovna nikoho nemlátí). Jeho psí oči mi ale začali jít brzy na nervy.. ne že by to ze začátku nepůsobilo mile, naopak, jenže když je vidíte v každém díle, přestane Vás to bavit. A Marissa? Nevím jestli je to dáno postavou, nebo herečkou, která ji ztvárňuje, ale je to hrozné. Většinu času neví co má dělat a navíc se pořád tak divně tváří, jako kdyby neměla potuchy kdo je a co tu dělá.
To je asi tak vše... sice už plánuji shlédnout další sérii, ale musím se přiznat, že je pro mě O.C. spíše zklamáním, než skvělým seriálem.




Týdenní report

18. ledna 2013 v 23:33 | Webmiss |  WebMiss
Páteční večer. Čas na nějaké to zhodnocení uplynulého "všedního" týdne.
Mám za sebou dvě zkoušky, jeden zápočet, jedno čištění klávesnice notebooku, jedno rozbití počítače, jedno spravení počítače, rozečetla jsem novou knížku a také absolvovala pravidelnou hodinu doučování matiky.
Aneb... od úterý do čtvrtka jsem jezdila do školy na zkoušky a na zápočet. Po tom, co jsem si včera čistila až moc důkladně klávesnici u notebooku jsem ho rozbila. Neúmyslně! Prostě se vypnul a když jsem ho zapnula, tak nereagovala absolutně obrazovka, jenom mi svítila kontrolka, která se zhasla a ž poté, co jsem vytáhla baterku. Tudíž jsem dnešní dopolko strávila na notebooku mamky a snažila se vymyslet jak ten svůj spravit. Nechtěla jsem totiž obětovat dva/tři litry jen za to, že nějaký týpek se mi podívá na notebook, zjistí kde je problém, něco pošudlá a vrátí mi to s dlouhým účtem a s mastnou sumou. Po vegetariánském obědě (neměla jsem žádné maso k dispozici) a také po kafíčku s kapkou (polévkovou lžící) švestkovice, ve které je naložená echinacea, jsem jela na doučování. Neměla jsem nic připravené, takže jsem si pro jistotu vzala knížky s příklady a všechno jsem zvládla v pohodě. Dokonce mám pocit, že to i celkem dobře vstřebal a třeba si bude pamatovat něco do další hodiny. Po skončení hodiny jsem šla k babičce na kyselo a potom s taťkou na bus (pvůdoně mě chtěl doprovodit domů a na bus jít až po tom, ale nestihl by to). No a pak jsem dorazila domů, pohádala se ségrou - uvedu to na pravou míru- řekla jsem jí, že se mi nelíbí její způsob jednání a ona na mě a na mamku začala křičet, že jí nemáme rády a jen na ní hledáme chyby a že ona dělá pořád všechno špatně a vůbec si jí nevážíme...klasická scéna ve stylu jsem chudáček, nikdo mě nemá rád. Díkybohu šla vyzvednout svoji kamarádku na nádraží, kterou si pozvala k nám domů na víkend a oznámila nám jen kdy přijede, bez toho aniž by se třeba předem domluvila s mamkou. (Tenhle způsob jednání se mi nelíbí) a cestou vychladla, takže už je v pohodě, ale bohužel pořád nepochopila, co vlastně dělá špatně a jak moc sobecky se občas chová.
A teď to nejzajímavější. Když jsem přišla domů, tak jsem si půjčila mamky notebook a začala dumat, jak zjistit co je s mý špatně. Původní plán byl propojit ho s monitorem a zjistit, zda je chyba v displeji. Kdyby se ukázalo, že není, tak jsem už měla domluvený mini křížový šroubovák, kterým bych se došroubovala dovnitř a bádala co je kde špatně... ale naštěstí stačilo jen použít kabel, kterým jsem oba notebooky propojila a těžko říct, zda to bylo opravdu kabelem, nebo to byla jen šťastná náhoda, každopádně můj notebook vstal z mrtvých a je opět hodný jako vždycky:-)
Tak krásnou dobrou noc
S láskou Vaše Bonnie


Středa

16. ledna 2013 v 10:17 | Webmiss |  WebMiss
Ahoj, jak se dneska máte?
Já kupodivu vstala v osm ráno, nasnídala se a vrhla se na matiku. A ta smutná zpráva? Pořád nemám hotovo. Vyšetřuju průběh funkce, což znamená provést devět nebo deset kroků a pak se teprve dostanu k cíli. Sice používám Wolfram, který mi pomáhá kontrolovat si výsledky, ale i tak mi dělá docela problém dostat se ke správnému řešení. A k tomu musím jet odpo na zápočet z pedagogického praktika. Netuším co po mě budou chtít, jenom vím, že mám s sebou přinést pedagogický deník, který jsem včera dopsala a doplnila fotkami.
A co jinak?
Vlastně nic. Dělám buď něco do školy, jsem s přítelem, nebo se flákám. Asi by to chtělo začlenit nějakou pohybovou aktivitu. Popřemýšlím nad tím.
Tak se mějte pěkně, pa.


Jsem sobec?

15. ledna 2013 v 22:53 | Webmiss |  WebMiss
Nejsem jedináček. Proto si myslím, že nejsem sobec, ale začínám nad o tom pochybovat...
Moje ségra už měsíc mluví o tom, že si chce koupit nové brýle na lyže. Svoje staré dala kamarádce, ale pořád si nekoupila nové. A dneska jela na lyže a oznámila mi, že si půjčí moje brýle. Ok. Stejně by si je vzala, i kdybych to neodsouhlasila, a nebo v tom horším případě by na mě začala křičet, že jsem sobecká mrcha a odešla by. Jenže! Když se vrátila, tak mi oznámila, že by si je ráda vzala s sebou do Alp. A když jsem reagovala, že si tím nejsem jistá, řekla mi s klidem, že pochybuje o tom, že půjdu na lyže během doby co bude pryč. No a ? To, že je nevyužiju přece neznamená, že jí je půjčím. Jde totiž o to, že i přesto, že je o něco starší než já, je šíleně nespolehlivá. Jednou mi v Alpách ztratila paměťovku do foťáku, věci si půjčuje bez toho aniž by mi o tom řekla, a teď přišla s návrhem, že o víkendu přijede její kamarádka, a jestli jí půjčím svoje lyže. Nechci jí je půjčit. Sice to nejsou žádné nové lyžičky, ale nebudu je přece půjčovat někomu, koho ani neznám. Ať to je jak chce, mám k nim vztah. Mám je ráda, i když už nejsou nejnovější. A nepůjčím je někomu, koho jsem v životě neviděla. Nechci tím naznačit, že mi je zničí, ale ta možnost tu je. Sice by mi pravděpodobně škodu finančně nahradila, ale o to nestojím. Mám radši, když svoje věci používám já, nebo někdo komu věřím a vím, že se o ně nemusím bát. Takže nemám problém cokoli půjčit svému příteli, tátovi, mamce nebo babičce. Ale už mám problém půjčit něco svý starší nespolehlivý ségře, protože pak mám akorát strach. Znamená to, že jsem sobec?

A thousand years

13. ledna 2013 v 18:14 | Webmiss |  Moje Závislosti
Když jsem byla se ségrou v kině na posledním díle Twilight ságy, v jedné scéně zazněla píseň od Christiny Perri - A thousand years. A tak moc se nám zalíbila, že jsme si ji notovaly celou cestu domů. Třeba zaujme i Vás a nebudete ji moc dostat z hlavy....


Každý z nás je živel

13. ledna 2013 v 18:01 | Webmiss
Myslím si, že každý z nás je čas od času živel. Já tedy určitě! Když mám dobrou náladu, když se pustím do vaření, když si tančím do hudby, když provádím kraviny,...zkrátka a dobře- chovám se jako neřízená střela docela často, a jsem za to ráda. Protože život bez vylomenin, bez střelených akcí a bez dělání ze sebe hlupáka by byl nuda. To mi věřte! Samozřejmě nemám na mysli to, že si vezmete zbraň a půjdete vyloupit banku. Spíš mě napadají takové ty kraviny z každodeního života- dělat si srandu z lidí, sami ze sebe, bez rozmyslu se pouštět do věcí všeho druhu a podobně. Vždyť přece žijeme jen jednou a je potřeba si ten život pořádně užít. Tak šup lidi, běžte žít !



Nesnáším pondělky

13. ledna 2013 v 17:41 | Webmiss |  WebMiss
A je to tu zase - neděle večer. Včerejšek nějak rychle utekl a já ho víceméně proflákala i přesto, že jsem se chtěla učit. A dneska ráno jsem myslela, že půjdu s tátou na badminton, nebo na squash, ale asi si pozdě přečetl mojí smsku, takže jsme nikam nešli. Naštěstí jsem vymyslela plán B - jít se ségrou do solárka. Jenže když jsme tam došly, zjistily jsme, že je zavřeno a šly jsme zase domů. Ptáte se na plán C ? Sedla jsem si do křesla a četla si knížku, kterou mám aktuálně rozečtenou. A v půl jedný jsme se se ségrou vydaly na cestu do restaurace, kde jsme měly sraz s taťkou a babičkou abychom společně oslavili ségřiny narozky. A samozřejmě jsem neodolala a dala si svoji oblíbenou svíčkovou na smetaně s brusinkovým terčíkem a také hovězí polévku s půlkou játrového knedíčku.
Potom jsme si ještě chtěli jít posedět do kavárně ve francouzském stylu, která je u nás ve městě, ale bohužel tam nějací amatéři natáčeli nějaký studentský nízkorozpočtový film a kavárna byla kvůli tomu uzavřená. Nezbývalo nám teda nic jiného, než jít na kafčo s babičce, kde jsem se ozařovala uv světlem, které by mělo mít pozitivní vliv na kůži, s kterou mám poslední dobou docela trable- respektive na půlce obličeje se mi čas od času objeví virážka a já stále nemůžu přijít na to z čeho jí vlastně mám. No a po kafču a pár kouscích Disco sušenek jsme se odebraly na bus a v pět jsme dorazily dom. podle původního plánu jsme ještě chtěla dělat něco do školy, ale nějak se nemůžu dokopat...
Užijte si zbytek neděle a hodně štěstí v nastávajícím pracovním týdnu




Prezidentské volby 2013

12. ledna 2013 v 14:17 | Webmiss |  WebMiss
Před pár minutami skončily historicky první prezidentské volby v České republice, kde si novou hlavu státu vybírali sami občané z 9 kandidátů. Samozřejmě jsem si tuto příležitost nenechala ujít a dneska dopoledne jsem do urny vhodila i svůj hlas. A teď sedím v obýváku u televize, kde dávají přímé přenosy ze všech volebních štábů a na liště mám otevřené i stránky čt24.cz, kde jsou postupně zveřejňovány sečtené hlasy.
Takže už nezbývá než čekat, protože oficiální výsledky by měly být známy v šest hodin.
Pokud jste byli u voleb, a stejně jako já máte svého favorita, držím Vám palce, ať se dosane do druhého kola! (Protože si myslím, že nikdo nebude mít nadpoloviční většinu hlasů po prvním kole, když máme devět kanditátů).