Leden 2015

I do NOT sleep at night !

11. ledna 2015 v 22:29 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Hm. Jak začít. Nadpis zní jako slogan nějaké cool kapely, že? Škoda, že teď trefně popisuje můj život. Od Vánoc se mi špatně usíná. Chci najet do svého školního režimu, ale nejde to. Přes prázdniny jsem si totiž navykla koukat na telku, celý den se poflakovat a jít do postele po půlnoci a vyspávat do devíti. Pohoda. Jenže když mám ráno vstávat v sedm ráno a strávit celý den ve škole, tak už to taková pohoda není. A ani za ten uplynulý týden se to nesrovnalo. Takže teď je po desáté večer (hm...trochu děsivé, je přesně 22:22) a já sedím u stolu a dělám si věci do školy, protože nejsem ještě unavená natolik abych si zalezla do postele a pustila si díl Hart of Dixie ( i když to stejně většinou skočí tak, že si pustím díly dva, protože po tom prvním POŘÁD nejsem unevaná natolik, abych zavřela oči a spala). Dokonce jsem zjistila, že nevadí nakolik jsem unvená ze školy, nebo prostě jen ze života, protože ve chvíli, kdy si lehnu do postele, tak veškerá únava odejde! Možná bych měla zkusit nějaké feng šuej... ale to se mi nechce. Právě teď totiž všechny věci v mém pokoji jsou na svém místě tak, jak se mi to líbí a jsem s nimi spokojená, tudíž stěhování nábytku se konat nebude. Čaj na dobré sny? Přes den vypiju minimálně tři šálky. Mléko? Nepomáhá. Vonný olej v aroma-lampě: už mi voní celý pokoj, ale pořád nepřichází správná únava. Dokonce jsem si i přestavěla polštáře a uspořádala si celý spací plac jinak než obvykle, ale ono houby.
Závěrem chci jen poděkovat. Děkuji Vám prázdniny! Byly jste skvělé, moc jsem si Vás užila, ale teď je můj režim naprosto v háji!

B.



Jedna na dobrou noc :-)

11. ledna 2015 v 22:17 | Webmiss |  Moje Závislosti
Krásný nedělní večer.
Většina z Vás se asi chystá do postele, takže Vám chci tímto popřád krásné sny a úspěšný vstup do nového týdne. Já ještě sedím u stolu obklopená hromadou papírů a dělám si věci do školy. A u toho poslouchám svého oblíbeného zpěváka Alexandra Rybaka a právě jsem si zamilovala novou písničku. Jmenuje se Why not me a je skvělá. Neuspává, protože je taková čerstvá a i text je příjemný k poslechu. Takže jestli jí chcete poslechnout, klikněte si na video.



S láskou,
B.



Fanynka Zoe Hart

10. ledna 2015 v 22:07 | Webmiss |  Moje Závislosti
Je to tady! Jsem závislá na seriálu Hart of Dixie. Hlavní hrdinku Zoe Hart navíc hraje moje oblíbená herečka Rachel Bilson. Možná si jí pamatujete ze seriálu O.C., kde naprosto skvělě ztvárnila roli Summer-rozmazlené holky z bohaté rodiny, která mě osobně byla mnohem sympatičtější než hlavní hrdinka Marrisa. Nebo jste ji možná zaznamenali ve filmu Poslední polibek, ve kterém se do ní zamiloval zasnoubený hlavní hrdina. Také hrála v seriálu Chuck, který zase utekl mě, takže Vám nemůžu říct, koho hrála. Dokonce si zahrála i v několika epizodách HIMYM. Ztvárnila přítelkyni Teda, ale bohužel to nebyla ona hledaná matka, ale její spolubydlící. Rachel si také zahrála hlavní roli ve filmu Jumper po boku svého přítele Haydena Christensena, se kterým mají v současné době čerstvě holčičku.
Děj seriálu Hart of Dixie se odehrává v Alabamě v městečku Bluebell, kam Zoe nejdříve nezapadá díky tomu, že pochází z New Yorku a Bluebell je takové malé městečko, kde každý zná každého. Proto se tam necítí jako ryba ve vodě a cítí nepřátelství od většiny obyvatel. Když ale zjistí, že ordinaci praktického lékaře, kde má dočasně pracovat, jí odkázal její bilogický otec, rozhodne se zůstat aby zjistila kdo je.
Už jsem se prokoukala první serií a jsem naprosto a dokonala pohlcená a vtáhnutá do děje. Takže za mě deset hvězdiček z deseti!

S láskou,
B.




Toddlers & Tiaras

8. ledna 2015 v 17:58 | Webmiss |  Recenze
Wau,wau,wau!
Donedávna jsem neměla ponětí, že něco takového jako je svět malých královen krásy vůbec existuje. Ale očividně se za oceánem dějí úplně jiné věci než v Evropě.

Co je to Toddlers and Tiaras?

V překladu Batolata a Diadémy. Pořad o dětských soutěžích krásy. Z Ameriky. V Čechách se vysílá pod názvem Malé královny krásy. Zatím to vypadá docela zajímavě, že? Malé holčičky jdou na soutěž krásy se svými maminkami, obléknou si pěkné šaty, zatancují, zazpívají a jedna z nic hdostane korunku a bonbónek a jde se domů...Kéž by! Malé soutěžnice (od tří let) jsou soutěžemi posedlé. Mají vlatsní kosmetické kufříčky, které nemá mani já. Nechávají si udělat umělé opálení a maminky na ně nanášejí opravdu tuny makeupu aby nevypadaly jako malé roztomilé děti, ale jako dospělé ženy. Zvrácené! Stačilo mi vidět ani ne jeden celý díl a vytvořila jsem si postoj-velmi negativní postoj-k takovýmto soutěžím. Většina holčiček jsou rozmazlené, mají vše co chtějí, na šatičky na soutěže padají stovky dolarů, jedna z nich je ve třech letech tak drsná, že pošle maminku pryč ze svého pokoje, protože to je její pokoj, další je posedlá penězi, ale jak to tak vypadá, tento postoj získala od své maminky, která svému manželovi neříká jak obrovské částky padají na soutěže, protože by ho z toho kleplo... A tak dále. O těchto postavičkách by se toho dalo napsat opravdu hodně, ale myslím, že nejlepší bude, když to uvidíte na vlastní oči, protože něco takhle zvráceného jsem neviděla od filmu Lucy. A tohle je ještě desetkrát horší než Lucy!


B.


P.S. Málem jsem zapomněla! Jedna soutěžící měla i zubní náhradu... proč? Protože jí byly 3 a ještě jí nenarostly zuby. Tohle je prostě už jen smutné.




Naše soukromé sny

6. ledna 2015 v 22:33 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Dnes jsem opět koukala na Smím prosit? Je to taneční film s krásnou Jennifer Lopez a charismatickým Richardem Geerem v hlavních rolích.
Richard Gere je právník, ženatý, jedna dcera a pocit, že není v životě šťastný. Každý den jezdí kolem tanečního studia, kde je krásná Jenn a tak začne tančit. Nejdříve kvůli této krásné ženě, ale pak zjistí, že si tanec zamiloval.
Ten film má asi vyzdvihovat manželství, ale pro mě se v něm skrývá úplné jiné ponaučení. Do svých soukromých snů nikoho nezatahujte. Ani maželku. Pak už to nebude ten stejný sen, protože tato osoba ho bude chtít sdílet s Vámi, a to možná nemá tak být. Se svým protějškem nemusíte mít všechny zájmy stejné. Já se svým přítelem také nemám společné koníčky, ale i přesto nám to klape a rozumíme si. A v žádném případě by mě nenapadlo nabourávat mu jeho svět. Nebo se na něj dokonce zlobit, že má koníček! Pokud to není chození za jinými, tak se přece až tak neděje. A když ho to navíc činí šťastným, tak proč bych mu to měla kazit? Přesně takhle na mě taotiý působí film Smím prosit? Geerova žárlivá manželka si najme detektiva, který zjistí, že její manžel tajně tančí! Och, jaká katastrofa! A pak když se do jeho tanečního světa nabourá, je ona ta naštvaná a zrazená. To přece není fér! Když se dozvěděla, že tančí, a že ji nepodvádí, měla to nechat být. Možná měl k tomu, že jí o tom neřekl, nějaký důvod. Možná byl spokojený ve svém tanečním světě, a tuto radost pak přenášel i do manželství. To je přeci skvělé, ne? Ale ne, ona zkrátka udělala scénu, že on je ten špatný, a ona je malinká chudinka, které nic neřekl...
Pro mě jako snílka a člověka, který se moc nesvěřuje, má tento film jediné vyznění : Pokud je Váš protějšek šťastný, nepodvádí Vás, a dělá něco co ho baví a Vás to nijak neomezuje, nechte to být, časem Vám ten svět třeba sám představí, ale netlačte na pilu a buďte rádi, že je šťastný a dělá šťastnými i Vás.

B.



Ach ty prázdniny

3. ledna 2015 v 22:31 | Webmiss |  Postřehy Autorky
A další lednový den je skoro za námi. Nejenom, že Vánoce, vánoční svátky, Silvestr a vůbec celé ty vánoční prázdniny utekly jako voda, ale i ten leden běží jako o závod. A v pondělí už zase škola! Jupí jej! Mám udělat asi milion věcí, ale o prázdninách se mi do nich tak moc nechtělo, že jsem se na ně zkrátka a dobře vykašlala. Užívala jsem si volna, spaní do té doby, než se vzbudím (žádný budík v sedm, nebo dokonce dřív!), žádné dojíždění a mačkání se v buse s dalšími lidmi, také jsem se dostatečně koukala na televizi, jedla cukroví, bramborový salát, pila svařák, a zkrátka si užívala všeho co vánoční prázdniny nabízí:-)
Takže teď se opravdu, ale opravdu do školy vůbec netěším, a ani si pořádně neuvědomuji, že do ní v pondělí pojedu.
A ještě k tomu, jsem včera nemohla spát. Ale vůbec. Takže jsem si vzala do postele pletení a pustila si tři díly Hart of Dixie, až konečně před druhou ráno jsem byla natolik unavená, že jsem vypla noťas a šla spát. Ale jak jsem byla ráno překvapená, když mi v půl osmé zvonil budík. Nechtělo se mi vstávat ani za nic. Takže jsem budík přeřídila nejdříve na 8, potom na 8:20, 8:30 a nakonec na 9. A protože jsem byla dost ospalá, začala jsem hezky pomalu snídaní, potom koupelnou a šup do sportovního a posilko:-) A pak za odměnu sprcha, výlet do města kvůli zařizování průkazky na pondělí, do drogerky, domů na obídek, kafčo a učení! Takže něco jsem už dneska stihla udělat a zbytek nějak doklepu zítra a to co nespěchá, ještě v průběhu týdne:-)


S láskou
Bonnie



Učební den

2. ledna 2015 v 17:02 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Táák a je tu druhý den měsíce ledna.. Jak se máte? U nás prší. Bezva zima! Všude to klouže a sníh se pomalu, ale jistě přeměnil v břečku. Můj původní plán na dnešní den byl Učební den s přítelem. Takže bychom se u nás sešli třeba na oběd, pak se vrhli na učení, dali si pauzu na kafíčko,pak se učili, dal isi další pauzu na díl seriálu,učili se a tak pořád dokola. Měla jsem mít totiž volný byt, alel mamča nakonec změnila plány, takže ráno jen jela nakoupit a potom jsem se dozvěděla, že se u nás bude odpolko stěhovat postel. Takže bylo po plánu.
Svůj den jsem tedy zahájila tím, že jsem si dala půlhodinku cvičení s Cassey. Btw po jejích cvikách na ABS mi málem umřelo bříško bolestí, ale aspoň vím, že jsem si posílila svaly. A pak sprchu s peelingem a vrhla jsem se na pletení! A také jsem začala sledovat nový seriál se skvělou Rachel Bilson v hlavní roli. Ano, je to Hart of Dixie. V ČR se vysílá pod názvem Doktroka z Dixie. Zatím jsem viděla první dvě epizody a je to docela fajn. Rachel mám ráda a i zápletka se mi zdá docela zajímavá. Táákže jsem objevila nový seriál na kterém budu v blízké budoucnosti nejspíš dost ujíždět. No a teď už je tu přítel a jdeme se vrhnout na učení.
Přeju Vám krásný večer :-)

Bonnie





První den roku 2015

2. ledna 2015 v 15:46 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Tak a je to za námi. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Zvláštně fráze. Chci říct, že je spíš nesmyslná. Proč by jeden den v roce mě lurčit všechny ty ostatní? Když Vám na Nový rok někdo umře, znamená to, že Vám každý den v roce bude někdo umírat? Nebo když na první den roku spadnete, znamená to, že budete padat celý rok? Proč? Vždyť je to praštěné... Ale co. Nebudu se zde rozčilovat. Někdo máte tradice rád a možná si dáváte každý rok 1. ledna k obědu čočku. A dodržujete i ty ostatní zvyky. Budiž :-)
Vlastně jsem jen chtěla popsat průběh svého prvního dne roku 2015.

Moje plány na rok 2015

1. ledna 2015 v 15:23 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Tak a je tu leden. Rok 2015. Divné. Ještě jsem si nezvykla. Je to moc brzy. Zvyknu si tak v březnu, dubnu. Naštěstí už nemusím do sešitů psát datum. To by zase bylo škrtání.A co plánuji v tomto roce? V hlavě se mi už vytváří seznam...

Jak tráví Silvestr Bonnie?

1. ledna 2015 v 11:12 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Jak trávím svůj Silvestr? Jelikož už se považuji za velkou slečnu, tak trapně a dospěle. Překvapeni?
No začnu pěkně popořádku. Dneska jsem v osm s velkým přemáháním vylezla z postele a po ranním rituálu snídaně-koupelna-oblečení-učesání-namalování jsem s mamkou vyrazila do obchodu. Původně jsem chtěla nakoupit nějakou pyrotechniku pro přítele, ale v krámě jsem zjistila, že nevím jakou, protože k Vánocům jsem mu dala Včeličky a nic dalšího kromě prskavek neznám. Takže jsem pročla sekci pyreotechnických hračiček, nakoupila podle seznamu pro ségru a potom zamířila do sekce drogerie abych si koupila sprej. Kolem desáté jsem dorazila domů, ustlala jsem si postýlku, dala si vařit čaj a šla do domácích hadříků. Asi tak hodinku jsem strávila brouzdáním po netu, psaním příšpěvků a tak podobně. Během toho jsem si na obličej napatlala masku z Mrtvého moře abych do toho nového roku byla ještě krásnější. Potom jsem si myla vlasy a dělala si oběd a další hrnek čaje. Po obědě jsem si pustila díl Gilmorek jako kulisu k uklízení pokoje, protože jsem včera byla líná douklidit to co jsem chtěla. Pak jsem poslouchala I see fire a vyhlížela z okna ségru s kamarádkou, protože k nám měly dorazit péct si občerstvení na Silvestra. Jenže místo ségry a její kamarádky jsem viděla, že panelák na našem sídliště je v plamenech...děsivé, že? Ještě s tím hudebním podkresem. Takže jsem koukala z okna a vyhlížela hasiče, protože jediné co bylo viditelné byly obří plameny vycházející z bytu a tmavý hustý dým vznášející se k nebi skrz další patra paneláku. Ségra s kamarádkou dorazily kolem půl druhé, takže jsme si daly čajíky a holky se daly s mojí pomocí do přípravy občerstvení na večer. Pak tu strávily ještě nějaký čas a po čtvrté vyrazily k ségře. Já se do pěti tak nějak flákala a pak dorazil můj přítel se zásobami alkoholu na připití a popíjení. Zásoby jsme uložili na balkonek a dali se do přípravy občerstvení. Potom přítel usedl k notebooku a dodělával nějaké věci do školy a já si mezitím zacvičila, dala sprchu a potom se převlékla do slavnostního předem připraveného oblečení. To už bylo skoro sedm, takže nejvyšší čas na véču. A tak jsme se pustili do první várky chlebíčků, potom si chvilku dáchli u notebooku při hledání receptů na koktejly a potom jsme se po hlavě vrhli do míchání vlastních koktejlů. :-) K tomu jsme si udělali popcorn, tortillové chipsíky s dipem a vodní dýmku. Vše jsme si nanosili do obýváku a pustili si první díl seriálu Penny Dreadful, protože se nám nepovedlo spustit první díl seriálu American Horror Story. Oba seriály jsou dost strašidelné, takžeskvělá volba na Silvestr, protože vůbe cnení děsivé, že kolem Vás pořád něco bouchá, praská, svítí a tak podobně. Pustili jsme si dva díly a najednou bylo půl 12. Takže nejvyšší čas chystat šampáňo! Měli jsme jen to malé rozkošné :-) Ale než jsme se dali do bouchání špuntů, byl čas na další koktejl! No a přibližně ve 23:58 už jsme stáli na balkoně a čekali. Teda spíše už od 55 všude bouchaly rachejtle, takže nebylo moc jasné, jeslti už je půlnoc, nebo není, nebo co. A v půlnoci to vypuklo! Připili jsme si, dali jsme si novoroční pusu (aspoň myslím) a koukali jsme na ohňostroj. Fotili jsme si ho, usrkávali šampaňské, zapalovali prskavky, přítel Včeličky a dělali jsme si Selfíčka... a bylo to moc fajn:-)