Únor 2015

První den letňáku

23. února 2015 v 22:19 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Uuuf! A je tu pondělní večer! První den letního semestru je skoro za mnou. A jaký byl?

Vnitřní strach

22. února 2015 v 23:05 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Každý ho máme. Někdo ho umí potlačit natolik, že si ani neuvědomuje, že v sobě nějaký má, ale je tam. I když možná naprosto neškodný. Já o svém strachu vím. Jsme dobří kamarádi. Vlastně jich mám několik. Jeden z těch základních je strach, že se někoho milovaného něco přohodí. Sice si ho plně neuvědomuji 24 hodin 7 dní v týdnu, ale moc dobře vím, že ho v sobě mám, protože čas od času se projeví a vypluje na povrch a přepadá mě ve formě otázek Je v pořádku? Nestalo se nic? Co když...? Další strach je strach z prohry a neúspěchu. Sice vím, že prohra a neúspěch by měli posilovat, ale když jdu na zkoušku, nebo má mpřed sebou něco neznámého, nemůžu si pomoc a chvílemi se podvolím svému strachu, a on mě třeba i jen na malinkatou chvilku ochromí. A pokud nejsem dost silná, nechám se jím pohltit a mám pocit, že jsem naprosto neschopná a nejhorší na světě, do té chvíle, než si uvědomím, že to je strach, ne skutečnost.
Nejsem si úplně jistá jak se má člověk strachu bránit, nebo ho postupně změnšovat až skoro úplně zmizí, ale snažím se. Uvědomuji si, že v životě záleží na tom, jestli jsem zdravá já a moji milovaní, jestli mám co jíst, co pít, kde bydlet, kde spát, jestli mám někoho, kdo se o mě postará a bude tu pro mě. To, jestli jdu na zkoušku jednou, dvakrát, nebo třikrát přece nevadí. Výborné známky mi nezaručí to, že jednou si najdu špičkovou práci a skvělého šéfa, ani mi nezaručí štěstí, protože známky jsou pomíjivé. Před třemi lety jsem maturovala a nejsem si jistá za kolik. Zapomněla jsem to. Protože to byly jen známky. Takže můj strach ze zkoušek, je orpavdu hloupý a zbytečný a jediné co mi způsobuje je to, že mi ubližuje. Nejenom psychicky, ale i fyzicky. Je mi pak zle, nemůžu jíst, špatně se mi spí a kvůli blbosti. Proto si každý den opakuji, že se mám ráda, že jsem spokojená a že zkoušky jsou jen zkoušky. A se svými vnitřními strachy, tedy alespoň těmi, o kterých vím, budu bojovat dokud to nevzdají. Protože mě strach nic dobrého nepřináší, akorát mě ochromí a zhoršuje mi život. Takže sbohem strachu z neúspěchu ! Já se Tě zbavím, protože k životu Tě nepotřebuji!

Tak zase za chvíli mé milé zkouškové

22. února 2015 v 22:36 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Dlouho, předlouho jsem nebyla na svém blogu. Ani nevím proč. Asi nebylo o čem psát. Teda bylo, ale nebylo by to hezké čtení. Teď jsem si úplně vybavila můj oblíbený seriál Muži na stromech, když Marin napíše první kapitolu své nové knížky, ale pak si prochází opravdu ošklivým obdobím a má rozhovor se svým nakladatelem o tom, že většinu času se cítila mizerně a kdyby psala o svých pocitech, nebylo by to hezké čtení...
No nic, zpátky ke mně. I když teď bych si to s Marin docela ráda vyměnila. Být na Aljašce, obklopena lidmi, kteří se navzájem znají, jsou na sebe hodní, pomáhají si, krásná příroda, klid a mír,...
Zase odbočuji. Zkrátka jsem měla zkouškové. První týden jsem zjistila, že jsem nesplnila jeden předmět, takže musím prodlužovat a nemůžu letos státnicovat a vlastně ani nemá cenu spěchat s bakalářkou. Tak nějak mě to zaskočilo. Zkrátka jsem brala jako samozřejmost, že letos končím bakaláře, ale ono prd. Ale na druhou stranu mi to asi usnadnilo mojí situaci. Jsem dospělá, je mi 22, ale nevím co chci v životě dělat. Jsem pořád jako puberťák. Po vejšce si zkrátka najdu nějakou práci a budu se hledat. Možná až do konce života, kdoví. Takže rok studia navíc mi možná pomůže rozmyslet si, jaké práci se chci v životě věnovat...
Ale nebylo to jen ošklivé. První týden zkouškového jsem teda ještě pokazila další dva předměty, protože jsem prostě psychicky byla na houbách, ale z toho se svět nezboří. Druhý týden jsem jela s rodinou na Šumavu, kde jsme chodily s mamkou, ségrou a babičkou každý den na běžky a po večerech jsme pařili hry a popíjeli :-) Krásný relax, pohoda, žádné starosti,...
A pak zase návrat do zkouškového, které mi dneska končí. Sice mám ve středu ještě jeden zápočet, ale tak dokonale v tom předmětu plavu, a stejně už budu protahovat, že se z toho prostě hrouti nebudu. Ještě se na něj budu zítra, pozítří i ve středu dopolko učit, ale když to nevyjde, tak už mi to ani nijak nebude vadit.
Tak hlavně ať zítra vykročím pravou nohou a ten letňák nějak zvládnu:-)

P.S. Mám v plánu se blogování zase věnovat, protože mi psaní pomáhá zvládat moje pocity, zpracovávat moje problémy a odreagovává mě to. Jenom teď jsem prostě těch pár týdnů buď seděla u učení, přemýšlela o škole, cvičila, nebo koukala na seriály a pokud jsem měla štěstí, tak jsem trávila čas se svým přítelem :-)
Ale škola je zpět, nervy jdou stranou:-) A s nimi i vstávání kdy se mi zachce... ale zase se nemusím od rána do večera šprtat, takže vlastně všechno má svoje výhody i nevýhody :-)
Přeju Vám krásný nový týden a dobrou noc :-)

S láskou,
B.