Květen 2015

Hart of Dixie-My favourite moments

27. května 2015 v 17:58 | Webmiss
Jak už jsem zde zmiňovala několikrát, miluji sledování seriálů. Všechny série Hart of Dixie jsem shlédla už dvakrát a pořád nemám dost, protože je to momentálně můj neojblíbenější seriál.Svůj podíl na tom má i fakt, že děj Vampire Diaries se snaží neustále přicházet na nová a nová témata, že na nich miluji Damona a dějová linie mě přijde už trochu moc. Takže Hart of Dixie je teď na vrcholu žebříčku, a to i přesto, že už žádné pokračování nebude a tím pádem se musím smířit se 4 sériemi. A tak mě napadlo, že se s Vámi podělím o pár momentů, které mám v Hart of Dixie ráda, a je sice pravda, že nemám ráda, když se do filmů dostávájí pěvecké a taneční pasáže, protože tím se onen film/seriál stane okamžitě něčím nereálným, ale tyhle pěvecké a taneční momenty jsem si zamilovala:-)


Těm z Vás, kteří Hart of Dixie neviděli, ale chtěli by se na ni podívat radím, aby si následující video nepouštěli, protože by Vám vyspojlovalo úplně celý děj-jedná se totiž o úplně poslední episodu ze všech a je to takové velké finále, ve kterém se dozvíme jak to všechno dopadlo a dopadne...takže já měla co dělat abych u něj nebulela a to i přesto že jsem spíš tvrďák a ne žádná holčina z cukru, ale tenhle seriál mi prostě přirostl k srdci a miluji všechny postavy a to už se mi sakra dlouho nestalo:-)


S láskou,
B




Eurovision 2015 už zná svého vítěze

24. května 2015 v 15:07 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Eurovison Song Contest je naprosto parádní událost, která se koná každý rok a soutěží v ní ti nejlepší z nejlepších. No dobře, spíš ti, které daná země vyšle jako své zástupce. Díky této soutěži se proslavila dnes již legendární kapela ABBA, díky ní jsem poznala Alexandera Rybaka a jeho písničky zkrátka zbožňuji. Naše republika se této soutěže moc často nezůčastňuje, ale letos vyslala Václava Noida Bártu a Martu Jandovou s píní "Hope Never Dies", ale bohužel, i když je to ironie, naděje naší země pohasly brzy. Už ve čtvrtek v noci byli totiž naši zástupci vyřazeni a tak se už neblýskli ve včerejším finále. A kdo nakonec vyhrál? Zástupce Švédska, kterému jsem fandila a doufala jsem, že vyhraje, protože měl nejlepší doprovod-animaci. A i píseň byla krásná, chytlavá a zkrátka jsem se do jeho vystoupení zamilovala. Takže gratulace co Švédska a přidávám pro Vás video, abyste sami zhodnotili jestli se Vám zdá výherce oprávněný, nebo ne.


S láskou,
B.



Učební víkend

16. května 2015 v 13:53 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Příští týden mě ve škole čeká ještě pár testů, takže jsem si naplánovala, že se o víkendu podívám na učení abych něco uměla a byla připravená. Dokonce jsem si i v hlavě udělala plán toho, jak by to mohlo probíhat.

Sobota

Ráno samozřejmě nejdřív snídaně, potom čistění zubů a omytí obličeje, ustlání postele a nachystání na učení. To znamená mani, pedi. V jakémkoliv pořadí. K tomu možná jeden díl Dixie a potom vypisování poznámek z prezentací abych se měla z čeho učit. Pak následuje oběd, poobědová pauza na kafíčko a malý odpočinek. Potom zase učení a následuje hokej. Pak asi nějaká sváča, rande s přítelem, večeře a nejspíš zase hokej.

Takže asi tolik k mým velkým plánům. Zatím se mi podařilo nalakovat si nehty, dát si snídani, svačinu, pustit si díl Hart, naobědvat se, pospat si, protože jsem orpavdu úplně mimo a strašně unavená, asi životem, nebo možná školou...nevím. A před chvílí jsem si dopila kafe a teď objímám hrníček s čajem a mám pocit, že mi každou chvíli spadne hlava do klávesnice jak jsem unavená.

Krásný víkend,
A Češi do toho !!
B.



Rodina je napořád! Jupí?

13. května 2015 v 20:45 | Webmiss |  Postřehy Autorky

"Family is forever." (Dolphin Tale)

No. Jak začít. Nejsem fanda rodin. Ta moje není jako z obrázku takže to dost ovlivňuje můj názor na rodinu. Nepocházím z velké rodiny, spíš takove menšíí, řekla bych. Rodiče, starší ségra, babičky a dědečkové a jedna teta, strýc a sestřenka. Pak ještě vzdálenější příbuzní od babiček, ale s těmi se vídáme jednou za rok. Věc se má tak, že všichni v mé rodině jsou sobci. Že je to zlé říkat o vlastní rodině? Proč? Neříkám přeci, že je nemám ráda, je to rodina, rodinu prostě musíte mít rádi, protože nemáte na výběr. Jak říká titulek, rodina je napořád, a je to tak. Takže mám ráda svoji rodinu, ale naprosto nekriticky konstatuji, že všichni členové moji rodiny jsou sobci. Mamka s taťkou se zajímají o sebe, nebo o to, jak tomu druhému skrze mě ublížit (jak už jsem několikrát zmínila, jsou rozvedeni, proto ty žabomyší války). A starší ségra je fajn, ale ráda se mnou rozebírá věci, co se týkají jí, ale občas pronese hlášku, že by chtěla, aby pro mě byla to, co já jsem pro ní-nejlepší ségra na světě. V poslední době jsem ji tak začala vnímat, ale dneksa jsem si uvědomila, jak moc tu pro mě není. Neviděly jsme se už asi týden, a to bydlí pár metrů od nás. Jasně, žádná trága, ale poslední víkend s mamčou jsem byla dost smutná z jejího chování a naprostého nezájmu o mě-její žebříček hodnot je následující: ona, její přítel, její rodiče, její ségra, její práce, její kamarádky a málem jsem zapomněla na nákupy! Proto jsem tak trochu doufala, že se uvidím se ségrou a trochu si odpočinu od mamčina ignorování. Naivně jsem si totiž myslela, že se spou uvidíme v pondělí, v úterý i dneska. Ale ne, nebylo jí dobře, měla špatnou náladu, bylo jí zle a začínám si myslet, že mě nechce ani vidět. Nemám ponětí proč, ale dneska mi došlo, že to tak asi bude. Zrovna když by ji člověk měl rád nablízku a pustil si s ní naše oblíbené Vampire Diaries a hodil všední starosti za hlavu, tak ona tu není. Dokonce mi skoro ani nevolá, což je zvláštní, protože mi většinou volá každý den. Ani nevím jestli mám nějak rozvíjet babičky a dědu. Radši až jindy, dneska je na mě toho přemítání o rodině nějak moc.
A jakou máte vy rodinu?

B.



Den Matek 2015

10. května 2015 v 21:51 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Dali jste dneska Vaší mamince květinu, čokoládičku, nebo něco, co má ráda? Vsadím se, že jo! Byla jsem dneska v květinářství a soudě podle té hromady mužů co jsem tam potkala, musela dostat kytičku každá maminka v zemi. Já pro svou mamku měla vymyšlených hned několik dárečků. První z nich byl kytička z trhu, na který jsem ji chtěla vzít a až na místě ji povědět, ať si vybere kteroukoli květinu/květiny, že to platím já. Takže bych ji ani nemusela přemlouvat, protože jak ji znám, koupila by si celou výzdobu na balkon do truhlíku, ale díky velmi nízkým cenám na místním trhu by mě to finančně nezlomilo. Bohužel, tento nápad se mamce nelíbil, protože musela jet nutně s přítelem do supermarketu vyhazovat penízky. Tak jsem dostala druhý nápad: v našem městečku byla na dnešní večer akce 1+1 lístek zdarma na film, který se mi podle traileru zdál skvělý, takže by se do kina podívala nejenom mamka, ale i já jako její doprovod a ona by se necítila blbě, že jde do kina sama. Jenomže je neděle a mamka chtěla radši zůstat doma na gauči a koukat na Policii Modravu. Tím pádem uspěl až můj třetí nápad a to, říct ji, ať si na dnešním nákupu (moje mamka chodí nakupovat pravidelně v sobotu i v neděli, a protože byl v pátek státní svátek, tak výjimečně nakupovala tři dny za sebou) vybere cokoli se jí bude líbit a já jí to zaplatím. Takže z mých tří skvělých nápadů jsem realizovala ten, o kterém si myslím, že je nejhorší, ale paradoxně z něj měla mamka největší radost. Jak smutné na stupnici od jedné do deseti to je? Já cítím devítku, protože jsem poslední dobou z mamky tak smutná, že dneska mě to ranilo mnohem víc než mělo. Smíchaly se ve mě totiž ty pocity z toho, že na mě mamka kašle takovým způsobem, že to je už na komediální seriál. K narozkám jsem ji totiž chtěla dát společně se ségrou poukaz na prodloužený víkend v nějakém evropském městě, ale uvědomila jsem si, jak moc o to mamka nestojí a že až ji v den jejích narozenin řeknu, že jsme ji chtěly dát společnou dovču, ona bude koukat skrze mě a bude jí to úplně jedno a maximálně pronese něco takového ve stylu, že je to jedno. Tolik k mojí mamince, seznamte se.

Krásný večer, s láskou trochu smutná a nostalgická Bonnie



Květen lásky čas, aneb IIHF,JB a KHM

8. května 2015 v 11:03 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Je tu květen už osm dní a já pořád nepřidala článek o tom, jak probíhal začátek května u mě! Nějak jsem se nechala pohltit školou a povinnostmi, takže na blog jsem se nedostala, a když jsem měla čas, tak jsem si zalezla k seriálu a odpočívala. Ale teď už jsem tu a chci se s Vámi podělit o mé zážitky z minulého prodlouženého víkendu-tedy od 1. až do 3. května 2015.
Konec dubna proběhl skvěle. Ve čtvrtek na Čarodejnice jsem se vzbudila a bylo mi zle. Bolela mě hlava, byla jsem slabá, kašlala jsem a do toho rýma. Perfektní kondice na slavení Čarodějek! Takže jsem během dne spořádala 3 paraleny a večer si místo nějaké te kapičky alkoholu nesla krásnou lucerničku na průvodu s lampiony! A samozřejmě jsem šla i na ohňostroj. A to vše s mým skvělým přítelem, kterému jsem zatajila jak mi a on byl tak skvělý, že koupil mé oblíbené pití (Carling for my Darling), které jsme si ale vypili na svátek lásky a dokonce jsme se pod ním i políbili! Potom přišel první máj, lásky čas, svátek práce a konečně mistrovství v hokeji. A mě až v pátek došlo, co to znamená IIHF. To brzy, že? Ale zase lepší než nikdy! Takže jsem koukala na hokej, líbala se pod třešní i pod Carlingem a bylo to vlastně fajn. No a v sobotu dávali po zápase Agenta Bez Minulosti, kterého jsem už viděla, ale rozhodla jsem se, že se budu chvilku dívat a pak půjdu spát. A tak se přihodilo, že cestou do svého pokoje jsem vyhodila pojistky v celém bytě a uvědomila si, že nemám ponětí, jak je mám nahodit. A protože byl film docela napínavý a po halvním hrdinovi (Jasonu Bourneovi) právě "šli", přepadl mě stihoman, že po mě jdou taky. Už jsem na to stará, já vím, ale když doma všechno zhasne a ztichne a nic nefunguje, tak podobné pocity přijdou skoro samy. Naštěstí jsem našla mobil a zavolala jsem mamce co mám dělat, že doma sedím u svíčky a díkybohu byla na cestě domů, takže mi pak vše vysvětlila a všechno bylo zase v cajku.
Takže první květnový víkend jsem přežila víceméně ve zdraví :-)

B.



Lekce, které mě nevědomky naučily rodiče

8. května 2015 v 10:44 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Během mé výchovy udělali moji rodiče spoustu chyb. Udělaly dokonce tolik chyb, že se rozpadlo i jejich manželství. Po dvaceti letech. Zdá se to jako škoda, ne? Za dvacet let znáte člověka s kterým žijete natolik, že si vyvinete nějaká pravidla ve Vašem vztahu, umíte mu odpustit a současně ho respektujete. Moji rodiče ale své chyby odmítali napravit. Po hádce se neomlouvali tomu druhéhu, nepřiznali svoji chybu a vše házeli na toho druhého. Dopustili aby se jejich vzájemná láska vytratila a nebojovali za ni. To je lekce číslo jedna. Pokud někoho miluješ nedopusť abys ho vlastní chybou ztratil. Pokud někoho miluješ, chceš pro něj to nejlepší, umíš mu odpustit, a také ctíš jeho potřeby a přání.
Druhou lekci mi každý den dává moje mamka. Bez toho aniž by si to uvědomila. Kdykoliv se vidím, když například přijdu domů a ona už tam je, nebo naopak, tak pokaždé mi začne podívat. Úplně o všem. O jejím dnu v práci, o tom, co se jí přihodilo během dne, co se jí zdalo, co měli v krámě ve slevě a tudíž co musela koupit. Zkrátka moje mamka je ukecaná. Ale myslím si, že za hranici běžné ukecanosti. Ona totiž nepotřebuje zpětnou vazbu, ale jen někoho kdo ji bude poslouchat. A co z toho vyplývá? Nedopusťte aby lidé kolem Vás měli pocit, že jste pro ně vzduch. Nedopusťte aby si lidé mysleli, že je nezajímáte. Zkrátka neudělejte tu stejnou chybu jako moje mamka. Já ji nedělám. Spíš než mluvení mi jde mlčení a naslouchání druhým, protože vím jak moc bezmocný je to pocit, když víte, že se svými problémy se nemůžete svěřit vlastní mamince, protože jí to nezajímá a i kdybyste mluvili, tak Vás nebude poslouchat. Tak se přihodilo, že i po 22 letech mě moje maminka nezná. Neví co ráda dělám, jaké jídla mám ráda, co se mi líbí, jaké mám ráda věci, co cítím, jaké mám problémy, neví o mně nic, protože mi nikdy nedala prostor k tomu abych se ji svěřila. A ten pocit, že jste ukradeni vlastnímu rodiči je snad jeden z nejhorších.
A v čem spočívá třetí lekce? Pokud máš nějaké sny a plány, udělej vše pro to, aby se splnily. Jdi štěstí naproti. Nevzdávej to. Kdo řekl, že na to nemáš? Někdo, komu to nevyšlo, protože se vzdal? Kdo určuje co dokážeš a co ne? Jenom Ty sám. Všechno je to v hlavě. Pokud to předem vzdáš, nemůžeš čekat výsledek. Touhle lekcí jsem si neprošla jenom já, ale i moje starší ségra. Náš taťka totiž chtěl být doktor, ale nemohl. Obviňuje okolí z toho, že se jím nestal. A jak si tento sen chtěl splnit? Přeci prostřednistvím svých dětí. Myslím, že pro ségru to bylo mnohem těžší než pro mě, protože je prvnorozená a tudíž se na ní taťka se svými ambicemi vyřádil natolik, že si na tu medinu přihlášku vážně dala. Naštěstí ale objevilo něco, co by ji bavilo mnohem víc než medicína a uvědomila si, že to dělala jen kvůli taťkovi. Dodnes si myslím, že je na ní taťka naštvaný kvůli tomu, že nešla na medicínu a občas jí to předhazuje, ale já vím, že ségra je šťastná tam kde je, ale bohužel ji to pokaždé zamrzí, což je snadno pochopitelné. Takže chcete-li si splnit nějaké sny, splňte si, udělejte pro to maximum, ale nedovolte abyste lidi kolem sebe manipulovali a oni se stali tím, co si ve skutečnosti přejete Vy.

Tolik k mým životním lekcím, za které jsem rodičům vděčná. Díky jejich omylům a chybám jsem se totiž naučila, že občas je lepší mlčet, než mluvit, že je lepší nasloiuchat, než mluvit, že pokud někoho milujete, chováte se k němu tak a jste schopni ho respektovat, ctít a samozřejmě milovat. A také, že co se svým životem uděláte je jen na Vás. Žádné Vaše činy nejsou špatné, je to totiž Váš život a to jak ho žijete je na Vás a neměli byste se nechat ovlivňovat, nebo snad zraňovat ostatními.

S láskou,
B.



O jedné mé životní lekci

3. května 2015 v 10:27 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Jak už jsem zde několikrát zmínila, v pubertě jsem byla hrozná. Doopravdy jsem byla fracek. Teda ne vždy, ale dost často. Myslím tím ve vztahu ke své rodině. Mezi přáteli jsem byla skvělá, pařila jsem o sto šest, byla jsem dobrá kamarádka, nezkazila jsem srandu, pomohla jsem když jsem mohla... ale doma jsem si procházel rozvodem rodičů, kteří se rozhodli že mě nechají přímo ve středu tohoto strašného rozkolu a nepřemýšleli nad tím, jak moc mě to ovlivní.