Leden 2016

LÍDA BAAROVÁ RECENZE

29. ledna 2016 v 11:16 | Webmiss |  Recenze
Režie: Filip Renč.
Délka: 2 hodiny.
Herecké obsazení: Táňa Pauhofová a postavy z Komisaře Rexe

Králové hor RECENZE

28. ledna 2016 v 13:45 | Webmiss |  Recenze
Znáte Komisaře Rexe? Sledovali jste první sérii? Pokud ano, tak si určitě pamatujete na komisaře Richarda Mosera (Tobias Moretti). A proč o tom mluvím u recenze úplně jiného filmu? Protože právě T. Moretti ztvárnilve filmu Králové hor jednu ze tří hlavních rolí. Chvilku mi trvalo než jsem si ty oči zařadila, protože dabing měl úplně jiný než v Rexovi, ale pak přišla Heuréka a já už se mohla naplno věnovat příběhu.

DĚJ

Na celém filmu je zajímavé, že se natáčel 8 let a bez použití trikových efektů. Na to je dobré si vzpomenout až budete sledovat nádherné záběry přírody a zvířat. Zápletka filmu je velmi jednoduchá, Lucas je malý chlapec, který vyrůstá v horách, a kterému umřela maminka a jeho otec si neví rady, a tak spolu nemají žádný vztah, Lucas nemluví a otec je uzavřený do sebe a neví si se synem rady. Ve stejnou chvíli, kdy Lucas prožívá svůj osobní příběh, je jeden ze dvou čerstvě narozených orlích bratrů vyhozen z hnízda a tím odsouzen k záhubě, a je to právě Lucas, který Abela (jak ho příhodně podle bratrů z Bible pojmenuje) najde a vezme pod svá křídla a naučí si ho všechno co je potřeba. S jeho výchovou mu pomáhá i vypravěč celého příběhu Danzer (Jean Reno). Lucas Abela naučí lovit a létat, a tak jednoho dne nastane chvíle, kdy je načase orla vypustit na svobodu, jak se s tím ale malý chlapec, který už přišel o matku vyrovná? A pustí ho vůbec?

RECENZE

Na celém filmu jsem si opravdu nejvíce užila záběry krajiny a zvířat. To, že celý film byl natočený bez trikových efektů je zkrátka neuvěřitelné. Zato příběh za těmito nádhernými záběry pokulhává. Další věc, nad kterou jsem v průběhu filmu dost přemýšlela je jazyk, kterým spolu Jean Reno a Tobias Moretti mluvili, jeden je Francouz a druhý Rakušan, zvolili tedy angličtinu jako zlatou střední cestu, nebo snad někdo z nich ovládá jazyk toho druhého? Vím, že pro většinu lidí je to naprosto nepodstatné, ale možná jste si již všimli, že jsem zkrátka při sledování filmů trochu mimozemská a pořemýšlím nad nejrůznějšími maličkostmi. Ale doopravdy lidi, nevíte někdo jak spolu mluvili? Naštěstí ve filmu se moc nemluví, a navíc jsem viděla českou verzi, takže asi tak. Lucas za celý film promluví pár slůvek, přičemž 90% z toho co řekne, říká orlovi, který mu nejspíš stejně nerozumí. Na filmu mě také mrzí nedořešený vztah mezi Lucasem a jeho otcem. Lucas s otcem nemluví. To je všechno. V průběhu filmu se dozvíme proč umřela Lucasova matka, ale jinak nám moc dalších informací nedají. Celkově bych filmu dala tři hvězdičky z pěti, a to hlavně za neuvěřitelné záběry krajiny a za herecké obsazení.


B.

Tajemství jejich očí RECENZE

27. ledna 2016 v 12:02 | Webmiss |  Recenze
První film ve kterém se potkala Julia Roberts a Nicole Kidman. A jako poslední člen tria se představil Chiwetel Ejiofor. To je tak vše co film nabízí.
Protože se jedná o americký film, tvůrci se snažily zápletku propojit s 11. zářím, což mě osobně se nelíbilo, ale na druhou stranu samozřejmě chápu, že je to den, který se zapsal do dějin USA.

DĚJ

Hlavní postavy filmu jsou vyšetřovatelé FBI Jess a Ray (J. Roberts a Ch. Ejiofor), kteří jsou skvělými parťáky a kamarády a také krásná státní návladní (N. Kidman), pro kterou má Ray slabost. Dějová linie se prolíná s rokem 2002 a 2015. V roce 2002 bojovala Amerika s terorismem a Jess s Rayem pracovali na úkolu, ale když byly přivoláni na místo činu, kde byla nalezena zavražděná dívka, jejíž tělo bylo pohozeno v popelnici a nedařilo se ji identifikovat, začnou se do případu míchat Jessiny city, neboť se jedná o její dceru. Jess je psychicky na dně a Ray pracuje o sto šest, aby našel vraha a poslal ho do basy. Hledání kupodivud netrvá moc dlouho, ale mladík, který dívku zabil je pod ochranou FBI a je tedy nedotknutelný. Jess ani Ray se s tím nedokáží smířit, a tak se s tím každý vyrovnává jinak. Ray opustí FBI a Jess zestárne o sto padesát let, ale dále setrvává na místě vyšetřovatelky.
Po 13 letech se ale znovu setkají, protože Ray našel stopu k vrahovi a chce celý případ znovu otevřít, jenže k tomu potřebuje souhlas státní návladní s kterou se neviděl 13 let, a také Jess, kterou před 13 lety opustil aby se se smrtí své dcery vyrovnala úplně sama.

RECENZE

V roce 2016 bych nečekala, že zápletka filmu, který práve přišel do kin se bude jakkoli týkat 11. září, ale tvůrci zřejmě usoudili, že se toto téma to správného thrilleru hodí! Ale abych byla upřímná, mně tato propojenost s teroristickými útoky z 11. září 2001 dost zklamala. Celé proplétání příběhu s minulostí a přítomností je místy dost zmatené a jediné podle čeho se dá poznat v jakém roce se právě nacházíme je mírá šedivých vlasů na Rayově hlavě a délka vlasů Nicole Kidman. Ano, zní to asi zvláštně, že jsem celý film zkoumala vlasy, ale jinak jsem se neorientovala v jaké části příběhu se právě nacházím. Další věc, která mi přijde krajně šílená je Rayova posedlost nalezením vraha Jessiny dcery. Možná že mu na tom opravdu tak moc záleží, ale na druhou stranu zahodil 13 let svého života tím, že si procházel fotografie, místo toho aby byl fyzicky přítomný pro Jess a mohl ji pomoci vyrovnat se s její ztrátou-takže na jednu stranu je od něj skvělé, že se snaží za každou cenu najít vraha, ale na druhou stranu je to i sobecké, protože ať je to jakkoli, najití vraha Vám mrtvou dceru prostě nevrátí. Bohužel mě ani tak nešokoval konec příběhu, protože když dáváte pozor, je Vám dost jasné, jak celý příběh skončí, takže já byla spíš vyděšená z toho, jak vypadala Julia Roberts (truchlení se na Vás zkrátka podepíše a maskéři tomu dost dopomohli).
Sečteno podtženo, příběh je vcelku zajímavý, a jak to u thrillerů bývá, celé rozuzlení přijde až na samém konci, ale pokud jste pozorný divák, přijdete na konec filmu už v jeho průběhu a možná se Vám, stejně jako mě, bude těch 111 minut zdát dlouhých. Nelituji toho, že jsem film viděla, protože můžu s klidným srdcem říct, že ho už ho znovu vidět nechci, ale trailer mě zaujal, na druhou stranu plakát k filmu dost zklamal.
Dávám filmu tři hvězdičky z pěti, ale z větší části za to může herecké obsazení a otázka etiky, na kterou ve filmu naráží, ale vlastně ji úplně nedořeší.


S láskou,
Bon Bon.



LÁSKA

14. ledna 2016 v 13:18 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Dříve jsem si myslela, že když někoho milujete a on miluje Vás, musíte s ním trávit každou minutu svého života. Život je totiž příliš krátký na to, abychom litovali minut, které jsme strávili prací, místo toho abychom je strávili s někým koho milujeme. Ale čím jsem starší a možná i dospělejší, tím větší mám pocit, že tomu světu kolem mě začínám lépe rozumět.
První láska kterou jsem poznala byla láska k rodičům. Samozřejmě že jsem je odmalička milovala. Vždyť to byli jediné dvě bytosti, které jsem na tomto světě znala. Jenomže pak přišla puberta a měla jsem pocit, že to jsou oni kdo mi ničí život. Teď už se tomu směju, ale měla jsem pár chvil, kdy jsem se chovala jako hrozný puberťák a zpětně nedokážu pochopit proč.
A nyní, když je puberta pryč a já jsem oficiálně dospělá, jsem si uvědomila, že láska k rodičům je zkrátka bezpodmínečná. I když mi to naši někdy opravdu hrozně, doopravdy hrozně stěžují, musím je mít ráda už jen proto, že jsou to moji rodiče. Trvalo mi to teda spoustu let, než jsem si to uvědomila, ale je to tak. Moje mamka je například úplně jiná než já. Já mám ráda ticho, samotu, klid a mamka je narozdíl ode mě živel, který když přijde domů, tak tu pusu zkrátka nezavře. Pokud máte pocit, že jste ukecaní, nebo znáte někoho takového, tak Vám musím říct, že jste ještě potkali moji mamku. To stojí za to! Další věc, ve které se úplně rozcházíme jsou naše denní rytmy. Ona vstává opravdu brzo a kolem osmé hodiny už usíná u televize, zatímco já chodím spát dost pozdě a o to radši si ráno prospím. Jenomže soužití sovy a skřivana má své nevýhody. Mám sice klid večer, protože mamka je unavená a už jí to moc nemluví, zatímco ráno jede jako mašina a já jsem spíš jako rozbitý robot, moc po ránu nemluvím a chvilku mi trvá než se pořádně proberu. Ale i přesto jak mě neustále rozčiluje ji mám ráda, jednou je to moje mamka, tak se s tím musím smířit a brát ji takovou jaká je, i když mě nikdy neposlouchá a většinu věcí ji zopakuji 5x, ale ona se mě stejně zeptá a i když ji to řeknu pošesté, vím, že tomu nebude věnovat pozornost a stejně to úplně vypustí.
Můj taťka je také v mnohém odlišný než já. Čas od času ho popadně nával smutku, dokonce si troufám říct, že i lehká deprese, a to je pak úplně bezdůvodně zlý na všechny kolem, a to mě dokáže opravdu hodně rozčílit. Jednu minutu je jako sluníčko, ale vzápětí se tváří jako pr*** a když se ho ptáte co se mu stalo, jen na Vás smutně kouká a nic neříká. Bohužel neumím číst myšlenky, takže ho v tomto stavu nechám, vyslechnu si všechny negativní věci, které má na srdci a doufám, že až se uvidíme příště, bude už v pořádku.
Takže asi tolik k lásce k rodičům.
A co láska k partnerovi?
Na začátku našeho vztahu jsem asi byla dost příšerná, ale posledních pár let jsem hodně dospěla, a změnila se a konečně pochopila o čem vztahy asi jsou. Například jsem si dost dlouho myslela, že pokud někoho milujete, musíte s ním trávit všechen čas, jenomže to Vás potom začně požírat zaživa a je dost možné, že Vás to paradoxně víc odcizí než sblíží. Když někoho milujete a on Vás, nezáleží na tom, jestli spolu trávíte každý den, ale spíš záleží na tom, jestli si věříte, umíte se vzájemně podržet, být tu pro toho druhého, a jak by řekl Malý Princ: "Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu." Takže ve vztahu nezáleží na tom, zda jste spolu pořád, ale na tom, že víte, že ten Váš partner tam někde je, a i když se nemůžete vidět, víte, že máte jeho podporu, jeho lásku, pochopení a že tu pro Vás vždycky bude.
Takže asi tolik k mému chápání světa. Očekávám, že za pár let budu možná úplně jiný člověk, ne ž jsem teď, ale moje hodnoty, alespoň doufám, zůstanou stejné.

S láskou,
Bon