Březen 2016

Jak se Bonnie nechala tetovat

31. března 2016 v 13:06 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Znáte telenovelu Divoký Anděl? Hlavní roli ztvárnila Natalia Oreiro. Nosila červenou čepku. Hrála fotbal. Už víte? Jo, super. Takže když běžel tenhle seriál poprvé v Čechách, byla jsem ještě škvrně, ale i přesto se mi moc líbil, zpětně hodnotím, že jsem na seriály neměla vysoké nároky a spokojila jsem se s opravdu dost jednoduchým, možná až pitomým dějem, ale zpět k Natalii. To bylo poprvé co jsem si uvědomila, že až budu velká holka, budu mít také tetování! Ona měla totiž nad kotníkem nějaké ornamenty, které tvořily narámek kolem celé nohy a to spustilo ten úplně první moment, kdy jsem se rozhodla, že si jednou nechám něco vytetovat!
Když jsem vyrůstala, můj názor na tetování se neměnil. Moji rodiče se na to moc nadšeně netvářili, a vlastně se moc netváří dodnes, protože tetování majo spojeno s těmi zlými, se zloději, vrahy, násilníky, zkrátka s kriminálníky. Na takovou křehkou dívku jako jsem já se přece tetování nehodí! Co by řekli lidi? A jak bych vypadala? A víš o tom, že to nejde dolů?
Zkrátka v rodině jsem jediný exot, který touží po tom, zdobit si své tělo inkoustem.
Ale zpět k tomu vyrůstání. V průběhu let jsem snad tisíckrát změnila názor na to, co si nechám zvěčnit do kůže. Samozřejmě velmi lákavé byly čínské znaky, ty my vydržely snad nejdéle. Ale zase nosit celý život někde na těle název mé oblíbené pikantní polévku v čínštině, no, není to moc inteligentní rozhodnutí. Dále samozřejmě delfínci a motýlci, nejspíš i srdíčka, na ta se teda napamatuji, ale určitě mi to někdy hlavou proběhlo. Co mě dodnes láká nejvíc jsou hvězdičky. Vím, že Rihanna s tím přišla dřív, takže se po ní nechci opičit, ale kdo by je neměl rád. Miluji noční oblohu, miluji film Hvězdný prach, líbí se mi, když má někdo malé hvězdičky v očích z radosti, také se mi na nich líbí to, že ve skutečnosti vůbec nevypadají tak, jak si myslíme my na Zemi a zkrátka je mám ráda, takže si říkám, proč ne. Jednu, dvě, tři, čtyři, pět,... kolik se jich vejde :-)
Jednu dobu jsem dokonce opravdu racionálně přemýšlela o vytetovaném prstýnku, ale kdyby jste mě znali a viděli moje kostnaté prstíčky, pochopili byste proč jsem si to rozmyslela.
Další věc, která mě na tetování opravdu láká je rukáv. Poprvé jsem ho viděla na Pierrovi ze Simple Plan a hrozně se mi líbil. Ale je mi jasné, že nejsem zrovna ten typ, na kom by rukáv vypadal dobře, protože bych spíš vypadala směšně.
A samozřejmě ty klasiky. Kotva, růže, vlaštovka,...ty mě lákají pořád. Každý z nich má totiž svůj význam a vy si ho můžete přizpůsobit podle sebe.
Jestli Vás zajímá co jsem si nechala vytetovat, není to ani jedna z věcí, které jsem zmínila. O tetování vím totiž zatím jenom já a můj tatér. Nikomu jinému jsem o něj neřekla, ani jsem jeho fotku neprdla na instagram, na FB či Twitter. Zkrátka čekám až si toho každý všimne sám. Nemám v sobě totiž touhu vytahovat se s čímkoli. Až si ho rodiče všimnou, vysvětlím jim, že to opravdu není obtisk ze žvýkačky ani hena, ale pravé tetování a že si uvědomuji, že ho budu mít napořád. Doufám, že žádného z nich nebudu muset křísit a že se s tím časem zkrátka vyrovnají. Jednak jsem dospělá (bohužel už delší dobu než na kolik se opravdu cítím), a za druhé: svůj život si holt musím odžít sama.

Ale teď už konečně k tomu jak to celé probíhalo.

Mám neskutečné štěstí, že můj přítel, o kterém jsem nikdy netušila, že se stane tatérem, se stal tatérem. V době kdy jsme se poznali a dali dohromady o tom nejspíš ani on neměl ani tušení, ale tak se to tak sešlo a teď chodím s tatérem. Ale nepředstavujte si ho jako ty klasické tatéry, kteří mají každý kousíček své kůže potetovaný. Spíš je to jen umělec, který se chce realizovat ve všech možných směrech a využívat všechny možné povrchy, proto on sám má jen jednu kérku (prozatím?), kterou si udělal zejména proto, aby věděl jaké to je a pak měl větší jistotu, když tetuje ostatní lidi.
Od doby kdy začal tetovat bez dozoru své "tetovací guru" jsem na něj hrozně naléhala, že už taky nějakou chci! Že už se na ní těším od dětství. A světe div se, konečně jsem si i vybrala co a kam chci. Jenomže jsem pořád měla pocit, že tetuje všechny své známé i neznáme, ale do mé kůže se nějak moc nevrhne. Bylo mi to líto, protože mi to přišlo nefér, říkala jsem si, že spolu přeci jen nějakou dobu chodíme a tak bych mohla třeba dostat přednost, že ano. Zkrátka moje ego bylo pěkně rozpálené do běla, ale naštěstí mám i kousek toho rozumu, takže když mi vysvětlil, že mu na mě záleží a zkrátka se bojí aby mi to nepokazil a raději chce ještě pořádně potrénovat, pochopila jsem to. Bylo mi to líto, ale pochopila jsem to a stáhla se s vědomím toho, že jednou mi něco vytetuje, ale kdy, to je jen na něm.
A tak se přihodilo, že přibližně před dvěma týdny si ke mě přinesl náčiní, a že se na to vrhneme! No, nevěřila jsem svým očím a uším. Nejdříve si teda všechno začal vyndavat a rozkládat. Těch věcí bylo asi tak přibližně hodně. Potom jsme vybrali motiv. Já byla naprosto rozhodnutá kam a co, ale nakonec jsme tetovali jinam a něco jiného. Měla jsem totiž na začátek vybrané dva motivy a pro oba jsem už měla vybrané i místečko, takže jsme jen začali tím druhým.
Takže motiv by vybraný a stačilo ho přenést na nohu. Existuje k tomu nějaký speciální papír s jehož pomocí ho přenesete na kůži. Důležité je také místo na které se bude obtiskávat obrázek a následně tetovat pořádně vydezinfikovat. Pak už jen nastavit strojek, zkontrolovat, že funguje jak má a jde se na to!
Chvíle, kdy jsem čekala až se jehla přiblíží k mé noze byla jedna z nejdelších v mém životě. Bála jsem se jaké to bude. Bude to bolet? Poteče mi krev? Hlavou mi naráz běželo tisíce myšlenek a já si uvědomila, že mám i trochu strach. Ne, kecám, ne trochu, ale tak nějak akorát.
A pak už to jelo. Nebolelo to tak jak jsem si ve své hlavě představovala, spíš to bylo takové zvláštní brnění, občas lechtání a místy i bolest, ale naprosto snesitelná. Občas jsem s sebou sice cukla, ale to díky nervům. Všude najednou byla barva a já třeba vůbec nechápu jak mohl něco vidět. Sice se tetované místo neustále utíral aby viděl na motiv, ale stejně. Pro mě by to byl odost obtížné. Další věc, kterou jsem měla možnost si vyzkoušet, byl strojek. Tím myslím, že jsem si ho pochovala jako mimi a okamžitě vrátila abych si neublížila. Pááni, byl dost těžký. Kreslit s tímhle někomu něco do kůže... no asi by mi nepoděkoval. Bůhví co bych s tím vytvořila. A také to všechno bylo hrozně rychlé. Myslela jsem, že to zabere několik desítek minut, ale měla jsem malý motiv a zabralo to přibližně 10 minutek. Po skončení tetování mi ho pan tatér pořádně utřel abych ho viděla a mohla si říct, jestli jsem spokojená a byl čas na ochrannou fólii, pod kterou jsem tetování nechala asi 5 hodin, potom jsem ji opatrně sundala, místečko si omyla a nechala být. Šla jsem spát a bylo.
Ráno jsem si místo opět omyla a namazala hojivou matičkou, kterou jsem dostala a kterou jsem aplikovala 2-3x denně během prvního týdne a potom jsem plynule přešla na krém s viteminem E, kterým si tetování pravidlně ráno a večer mažu.
Ze začátku mě překvapilo jak je tetování vystouplé. Samozřejmě mi mohlo dojít, že se okamžitě nevsákne do kůže jako by tam bylo věčně :-) Také jsem dostala doporučení ať se první týden vyhnu bazénu či sauně a opalování ať raději vynechám nejméně měsíc. Občas se mi stávalo, že mě tetování drbalo, nebo třeba občas píchlo, ale to jen při nějaké fyzické aktivitě, kterou jsem raději první týden také omezila na minimum.
Nyní už je tetování skoro zahojené, pravidelně si ho mažu krémem a mám z něj radost.

Myslím si, že přítel si myslel, že mi udělá jednu kérku a bude mít pokoj, ale co se nestalo! Tetování se mi v žádném případě nezhnusilo a chci mít další. Rukávu jsem se vzdala, ale proč si nedopřát několik dalších menších motivů :-)

Tetování zdar,
S ládkou
Bon Bon
<3





Můj týden s Marilyn

31. března 2016 v 11:00 | Webmiss |  Recenze

Děj

Je rok 1956 a do Velké Británie přijíždí Marilyn Monroe se svým novomanželem, americkým spisovatelem Arthurem Millerem. Marilyn zde má natáčet film Princ a tanečnice a Arthur je zde jako její opora a také je to zastávka na jejich svatební cestě. Natáčení se účastní také Colin Clark, čerstvý absolvent Oxfordu, který se chce stát režisérem, ale začíná jako třetí asistent režiséra.
Čtyřicet let po tomto natáčení vydal Colin Clark knihu s názvem Princ, showgirl a já, ve které popisuj čtyřměsíční natáčení. Jenomže jeden týden vynechal. Až o několik dalších let později vydal další knihu Můj týden s Marilyn, ve které popisuje právě ten vynechaný týden, který strávil ve společnosti této ikony. A právě o tomto společně stráveném týdnu pojednává tento film.

Recenze

Trailer k filmu byl tak krásný, že jsem ho prostě musela vidět. Jestli jste si všimli, tak mě lákají nejenom retro filmy, ale také filmy o skutečných lidech a o tom, jací byli. Těžko soudit, jaká Marilyn ve skutečnosti byla, zda hloupá, naivní dívka s krásnou postavou, kvůli které padali muži do mdlob, nebo inteligentní mladá žena, která se stala středem pozornosti a hvězdou největší velikosti, ale ani přesto nebyla šťastná, protože nepoznala lásku.
Film ji každopádně vykresluje hned v několika světlech. Nejdříve jako cizinku, která přijela do Británie natáčet film a v tomto cizím prostředí má jen svoji pravou ruku Paulou Strasbergovou, která je její koučkou a svého manžela Arthura.
Dále jako věčně nedochvilnou herečku, ale zároveň jako křehkou ženuu, která se snaží být perfektní.
Také nesmí chybět její ztvárnění coby sexbomby, do které se každý muž bezhlavě zamiluje.
Ale nebudu tu přeci celou dobu polemizovat nad tím, které ztrvárnění je to nejvěrnější. Pravděpodobně byla kombinací všech!
Roli Colina si zahrál Eddie Redmayne, který je v posledních letech stále na očích, zejména kvůli filmům Teorie Všeho a Dánská Dívka, ale vidět jsme ho mohli i v Bídnících z roku 2012, kde si zahrál jednu z hlavních postav. A tento rok ho uvidíme i ve filmu Fantastická zvířata a kde je najít, což je pro fanoušky Harryho Pottera snad nejočekávanější film roku. Musím říct, že Colina Clarka zahrál opravdu přesvědčivě! Ale abych nechválila jen jeho, i Michelle Williams byla v roli Marilyn úžasná. Není jednoduché hrát někoho podle skutečné předlohy, protože lidé mají tendenci srovnávat a hodnotit film podle podoby se skutečnými postavami. Ale ta gesta a vystupování, páááááni! Mimochodem, M. Williams hrála ve filmu Zkrocená hora s Heathem Ledgerem, kde se sblížili, pár let spolu strávili, pořídili si i dítě, ale před smrtí Heatha se rozešli.
V jedné z vedlejších rolí se objevila i Ema Watson, postavu Pauly ztvárnila Zöe Wanamaker, která také hrála v HP, Arthura Millera si zahrál Dougray Scott a ve filmu se objevila například i Judi Dench, pro mě osobně známá hlavně z Bondovek.
Takže nejenom obsazení bylo skvělé, ale i celý film se mi opravdu líbil. Odhalil nám zákulisí toho, jaká asi Marilyn byla, nebo mohla být. Zároveň zranitelná, ale sama uměla zraňovat, veselá i smutná, zkrátka svá.





Hello and Goodbye

30. března 2016 v 12:06 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Adele vydala svoji debutovou desku ve svých 19 letech, podle toho i její název 19.
Druhé album vydala o dva roky později, název tedy byl 21.
V roce 2012 jsme milovali její píseň Skyfall, kerá krásně podkreslila stejnojmenou bondovku.
No a loni uhodila zase jako blesk, tentokrát s deskou 25. Její píseň Hello trhala snad všechny rekordy.
A nyní, v roce 2016, se Adele opět rozhodla, že se stáhne ze světel reflektorů.

No a právě proto mě napadlo, že ještě předtím, než úplně na několik dalších let zmizí se scény, by se mohla stylově rozloučit písní, kterou by pojmenovala Goodbye.

Ave, Caesar!

30. března 2016 v 9:34 | Webmiss |  Recenze
Když jsem u Ellen viděla Channinga Tatuma, který mluvil o novém filmu od bratrů Coenových, ve kterém Channing tančí v retro námořnickém oblečku na stole, věděla jsem, že ten film prostě musím vidět. Dokonce i trailer vypadal úžasně.
Možná právě kvůli této natěšenosti jsem byla z filmu nakonec tak zklamaná.

Děj

Eddie Manix se umí postarat o všechno. Působí ve filmovém studiu Capitol Pictures a na starost má téměř vše. S každým problémem či zádrhelem si ale umí poradit.

Recenze

Z jedné věci jsem byla přímo unešená: kulisy, kostýmy, scény, jedním slovem: Retro Hollywood. To jsem si opravdu užívala. Trochu toho retra to je něco pro mě! Další skvělou věcí byla postava ztvárněná Scarlett Johansson a řešení jejího "problému" - to jsem opravdu cukala koutky. Dále samozřejmě Channing Tatum - vypadá to, že rok 2016 pro něj bude rokem plných záporáků (ano, narážím na nejmenovaný film od Q. Tarantina). Samotným skvostem je pak Josh Brolin, který mě dojímal svým pravidelným docházením do kostela a naprosto nekompromisním a vynikajícím řešením všech situací. A v neposlední řadě také kovboj Alden Ehrenreich, který byl naprosto rozkošný a k sežrání.
Kulisy jsem zmínila, zdání starého Hollywoodu taky, vyjmenovala jsem většinu herců,...ano to je vše co se mi na filmu líbilo. Děj jsem asi úplně nepochytila, protože se skákalo od jednoho k druhému. Humoru jsem čekala asi o pět špetek víc. Od bratrů Coenových jsem tedy čekala mnohem víc. Po jejich snímcích, kteří od uživatelů čsfd většinou svítí červenou barvičkou a několika nominacích na Oskara, z nichž některé proměnily, zkrátka čekáte něco nabušeného a skvostného. Ale já dostala retro komedii s opravdu skvělými kulisami a ještě lepšími herci, ale celkový děj a pointa filmu se postupně vytrácí kamsi do ztracena, až nakonec přijdou závěrečné titulky, a vy nevíte, co jste to vlastně právě viděli. Samozřejmě každý máme jiný vkus, takže je dost pravděpodobné, že film si své fanoušky najde, ale pro mě je to spíše série příběhů, které spojuje postava ztvárněná Joshem Brolinem a nemají žádnou jiskru, která by filmu dodávala ten pravý šmrnc vtípky nadupané komedie.

Doufám, že jsem Vám shlédnutí filmu nezkazila :-) Budu moc ráda, pokud mi napíšete co se vámve filmu líbilo!





Čarodějnice

29. března 2016 v 13:23 | Webmiss |  Recenze

"Jeden z nejvíce znepokojujících hororů posledních let."

"Připadá Vám, že se díváte na něco, co byste neměli vidět."

"Děsivý film, ze kterého Vám krev ztuhne v žilách."

"Nezapomenutelné."

"Znepokojivé."

"Strašidelné."

Tohle všechno prohlásili lidé o tomto hororu.

Na plakátech je dokonce i nápis: Nádherně děsivý zážitek pro všechny Vaše smysly. Zlo může mít mnoho podob. Měli byste strach už jen z toho, že tento film uvidíte? Já ho měla. Nemám totiž horory ráda. Ve svém životě jsem jich už viděla hodně, ale čím jsem starší, tím víc se bojím, a také si je čím dál tím méně užívám. Proto moje recenze asi bude hodně subjektivní, a vzhledem ke všem těm lichotivým komentářům, dost nečekaná.

Děj

Sedmnácté století. Šedesát dva let před začátkem Salemských procesů. Nová Anglie. Rodina, která opustila osadu a vydala se hledat nové místo k žití. To našla vedle temného lesa, který by se mohl zdát nebezpečným nebo dokonce zlověstným. Od začátku dochází k těžko vysvětlitelným událostem, které vyvrcholí zmizením nejmladšího člena rodiny přímo před očima jeho nejstarší sestry Tomassin, která je samozřejmě obviněna ze všech událostí. V rodině se začne šířit paranoia, vzájemná důvěra se postupně vytrácí a rodinou se šíří strach. Co se skrývá v temném lese?

Recenze

Už jen při čtení popisu děje mi běhal mráz po zádech. Takový jsem srab. Jako první chci na filmu vyzdvihnout jazyk. Staroangličtina byla naprosto přesvědčivá. Dále také kostýmy a vůbec celé to dokonalé zdání toho, že jsem se objevila v 17. století kdesi v Nové Anglii. Hlavní hrdinka, tedy pro mě hlavní hrdinka filmu - Tomassin - mi neskutečně připomínala Katherine Heigl a celou dobu jsem přemýšlela, jestli nejsou nijak příbuzné. Co se týče děje, byl prokládán pasážemi, ve kterých se citovala Bible, odříkávali se modlitby a celkově to pro mě byly dost nudné části. Hudba v průběhu filmu buď není žádná, nebo děsivá. Nic mezi tím. Každopádně kdybych měla hodnotit film jako celek: jsem zklamaná. Lidé píší jak se jedná o nejděsivější horor všech dob, ale já se kromě jedné lekačky moc nebála. Děj mě spíš nudil, než děsil. Chvílemi mi přišlo, že se dívám na Vymítání ďábla ze 17. století, na Červenou Karkulku a potom samozřejmě na ty části filmu, kde se děli zvláštní a nevysvětlitelné, chvílemi i nechutné věci.
Jak už jsem ale psala na začátku, nejsem fanoušek hororů, takže možná se ve filmu skrývá mnohem víc, než jsem viděla. Trailer je každopádně moc povedený a budí dojem opravdu děsivého filmu, kterému ale podle mě film nedostojí. Samozřejmě film musíte nejdřív vidět abyste mohli zvážit, zda je to něco co jste nikdy neviděli. Já jsem nic takového opravdu v životě neviděla.





Trabantem do posledního dechu

25. března 2016 v 10:57 | Webmiss |  Recenze
První díl z Trabantní série, který jsem nejenom viděla na plátně, ale vůbec.
O Trabantu napříč Afrikou, Jižní Amerikou či až na konec světa jsem už slyšela, ale zkrátka jsem se ještě nikdy nedostala k tomu, abych je viděla. Vím i o tom, že na české televizi běží seriál z jednotlivých cest a možná jsem i jeden díl náhodou viděla, ale moc si z něj nepamatuji.
Proto je tohle moje oficiálně úplně první zkušenost s Trabantí karavanou a musím říct, že jsem si ji moc užila. Film má "pouze" 90 minut - u některých filmů tato stopáž stačí, ale zrovna u Trabantíků bych klidně zvládla i 2 hodinky. Film utíká opravdu rychle, jeden vtípek střídá další, k tomu pořád nějaké poruchy a pády, zranění, dokonce i nemocnice, nadsazené ceny, hodní a usměvaví místňáci, opuštěné cesty v Austrálii,... zkrátka vše co od dobrodružné výpravy, která se vydala přes Austrálii až do Bangkoku čekáte. Posádka je tvořena samými s prominutím magory, což nemyslím vůbec jako urážku, spíše jako holý fakt. Vydat se s trabanty do míst, kde se doporučuje jezdit výhradně čtyřkolkami chce určitou dávku kuráže a také kapku bláznovství a tyto podmínky splňují všichni členové týmu.
Pokud jste nadšenými fanoušky Trabantích sérií, je mi jasné, že jste film už dávno viděli, ale Ti z Vás, kteří nepatří mezi ty skalní fandy a nebyli mezi těmi masami, které se nahnali do kin, doporučuji i tak film shlédnout. Stojí to za to. A pokud by se vám čistě náhodou opravdu nelíbil, tak je to jen 90 minut Vašeho života.






Grimsby / The Brothers Grimsby

24. března 2016 v 11:00 | Webmiss |  Recenze
Jsou to skoro dva týdny co jsem viděla na plátně nejnovější film od Sashy B. Cohena. Nejspíš ho znáte jako Borata ze stejnojmeného filmu, nebo možná jako Aliho G, Bruna, Diktátora. Zkrátka Sasha Baron Cohen je nezapomenutelný.
Já osobně jsem byla přesvědčena, že po filmech Borat a Bruno už mě ničím nepřekvapí. Překvapil. Jeho humor je totiž opravdu slovy nepopsatelný. Umí být nevhodný na tolika úrovních, nebojí se na plátna převést úplně cokoli, dělá si srandu ze všeho a ze všech a před ničím se nezastaví.

Děj

Grimsby je městečko v Anglii z něhož pochází i dva bratři - Nobby a Sebastian. Nobby má všechno co si obyvatel takového městečka může přát. Přítelkyni s níž má hromadu dětí, pravidelně sleduje fotbalové přenosy milované Anglie v televizi a samozřejmě rád popíjí. Jenomže v srdci má díru. Jeho mladší bratr Sebastian, kterého už 28 let hledá a stále nenašel, mu schází. Jenomže když Nobby svého bratra konečně najde, nehodlá ho opustit. Ale je tu ještě jeden háček, Sebastian je totiž výborný agent MI6 a o svého staršího brášku nejeví zájem. To ale ještě netuší, že Nobby se mu bude hodit a že právě s jeho pomocí přijde na kloub teroristickému puči.

Recenze

Ve filmu je všechno. Akční scény, nechutné scény, scény u kterých nevěříte svým očím, scény, u kterých si říkáte Pane bože jen to ne, scény u kterých litujete, že je vidíte na velkém plátně,... zkrátka snímek je dost podobný Boratovi a Brunovi. Roli Sebastiana ztvránil Ben Kingsley, tedy chci říct Mark Strong, který se v roce 2017 objeví ve filmu Kingsman 2 (pokračování filmu Kingsman: Tajná služba).
Ano, jestli jste si všimli, trochu jsem odskočila od recenze, je to vlastně záměrně. Film jsem viděla před skoro dvěma týdny a recenzi píšu až teď, protože jsem nevěděla co o filmu napsat. Nejsem totiž cílová skupina pro Cohenovi filmy. Podle čsfd se film pohybuje v červených číslech a má spoutu kladných hodnocení, ale já si nemůžu pomoc, některé scény na mě zkrátka byly moc, a jelikož Vám nechci spojlovat, nebudu Vám je ani popisovat abych Vám nezničila film. Na druhou stranu scény s Danem Radcliffem byly dokonalé! Dokonce i dodatek po konci filmu mě rozesmál. Vlastně jsem se během sledování filmu pohybovala mezi výbuchy smíchu a znechucením.
Sečteno a podtrženo: pokud jste fanoušky projektů tohoto naprosto praštěného, otevřeného, neobvyklého a rozhodně velmi extravantního herce běžte se na Grimsby podívat!
Pokud ale nemáte v lásce jeho humor a to, že se nebojí udělat si srandu opravdu z čehokoli, tak na film radši nechoďte.






Iracionální Muž

23. března 2016 v 11:14 | Webmiss |  Recenze
Když jsem díky svému příteli před pár lety objevila film Půlnoc v Paříži, do kterého jsem se úplně zamilovala, začala jsem se i více zajímat o tvorbu Woodyho Allena a na film Kouzlo Měsíčního svitu jsem si vyrazila do kina. Sice jsem jeho další filmy zatím neviděla, protože jich je přibližně opravdu hodně, neboť každý rok natočí jeden nový film a vzhledem k jeho věku, a tomu, že je nejspíš opravdu nesmrtelný je jejich seznam nekonečný, ale rozhodně se chystám jeho filmy zhlédnout!

Vlastně až do včerejška jsem od něj viděla pouze dva filmy. Ale to se změnilo. Včera byl totiž na programu dne Iracionální muž.

Děj

Ústřední postavou filmu je vysokoškolský profesor filozofie Abe Lucas, který právě nastoupil na novou školu. Jeho nejlepším kamarádem je alkohol a věrnou kamarádkou naprostá zoufalost. Nemůže si vzpomenout na smysl života, neumí se radovat ze života a potácí se v naprostém zoufalství. Na škole se setkává se dvěma ženami. Jednou z nich je profesorka Rita, která je sice vdaná, ale od Abe čeká, že ji pomůže odejít z nešťastného manželství a druhou je studentka Jill, které v Abeově rozervanosti a smutku vidí něco, co ji hrozně přitahuje a tak se z nich stanou přátelé, i přesto, že Jill se snaží jejich vztah posunout trochu dál.
Při jednom obědě Jill a Abe vyslechnou konverzaci, která Abeovi naprosto změní život a od té doby je jako vyměněný. Začne se opět radovat ze života a užívat si jej plnými doušky. Jenomže tato událost také spustí řetězec událostí, který ovlivní životy nejenom Abovi, Jill a Ritě.

Recenze

Podle traileru jsem neměla nejmenší tušení o čem ten rozhovor u oběda bude. Napadlo mě hodně věcí, ale tahle ne. A to se mi na Woody Allenovi líbí. Jeho filmy mají přesně ty zápletky, které Vám vyrazí dech a nadchnou nás. Nechápu proč má film tak slabé hodnocení na čsfd, protože mě se opravdu hodně líbil. Zejména od té části u oběda film nabere úplně jiné obrátky a vy jen nechápavě sledujete všechny události, ke kterým dojde. Závěrečná scéna pro mě osobně byla dost zklamání, což je asi dost smutné ale přikládám to tomu, že moje racionální uvažování bylo otřeseno a trochu narušeno otázkou etiky a tak jsem dost přemýšlela nad Abeovým rozhodnutím a v tu chvíli jsem mu naprosto rozuměla.
Hlavní roli profesora filozofie si zahrál Joaquin Phoenix, který kvůli roli přibral 15 kilo, což bylo dost patrné na jeho břichu, které moje mamka během sledování neustále komentovala.
Roli studentky si zahrála Emma Stone, která je nejspíše novou oblíbenkyní Woodyho Allena, neboť jsem ji spatřila i v jeho snímku Kouzlo Měsíčního svitu.
No a postavu profesorky, která je zoufalá, ale neumí si sama poradit a potřebuje zoufale něčí pomoc zahrála Parker Posey, a pro mě to byla rozhodně nejméně sympatická postava. Ne kvůli tomu kdo ji ztvárnil, ale kvůli tomu jak byla napsána.
Filmu nemám co vytknout. Zápletka je originální, během filmu budete přemýšlet o filozofii, o tom, co je vlastně v životě správné, jaký máme pohled na dobro a zlo, co je vlastně správné,... a film ve Vás určitě něco zanechá, a to já osobně mám na filmech nejradši. Když po jejich slédnutí o nich stále přemýšlíte. Nemám na mysli otevřené konce, ale dojem z filmu, který ve Vás zanechá nějaké dilema, nebo otázku, zkrátka takové to "něco".




Everest

15. března 2016 v 14:52 | Webmiss |  Recenze
Před shlédnutím filmu Everest mi jméno Baltasar Kormákur nic neříkalo, ale teď vím, že je to režisér, který umí na plátno převést krásy nejvyšší hory na světě a také natočit příběh podle skutečných událostí bez zbytečných amerických přikrášlovadel.

Děj

Je rok 1996. V základním táboře pod Everestem se nachází obrovská skupinka lidí, kteří chtějí zdolat jeho vrchol. Dvě z těchto expedic vedou Rob Hall a Scott Fischer. Na vrchol se chtějí dostat nejenom profesionálové, ale také amatéři, a tak je na Everestu vcelku přeplněno. Jenomže i přesto, že ve skupince Roba Halla jsou lidé, kteří mají pár vrcholů za sebou, neznamená to, že to pro ně bude procházka růžovou zahradou. Hora totiž umí být zrádná. Její laviny jsou neočekávané a počasí se může změnit z minuty na minutu. Přesto ale skupinku horolezců láká natolik, že se jí chtějí postavit a stanout na jejím vrcholu. Bohužel pro některé z nich to bude to poslední co v životě udělají.

Recenze

Pokud jste jako já četli všechno možné co se o této události dalo přečíst, pak Vás asi příběh moc nepřekvapí, protože budete vědět, co se stane. Jenže záběry hor jsou naprosto neskutečné a děj mě pohltil, i přesto, že jsem věděla k čemu dojde a kdo umře. Jsem moc ráda, že jsem film viděla, i když původně jsem se bála, že to na mě bude moc velké drama.
Na filmu je zvláštní to, že o hrdinech filmu moc nevíme. Vlastně jenom naprosto základní údaje. Rob má doma těhotnou manželku, která se právě kvůli těhotenství nezúčastní výpravy. Doug je sympaťák a jeho důvody k tomu proč zdolat vrchol Vás ohromí. Beck je Texasan, Yasuko zdolala už 6 ze 7 nejvyšších horských vrcholů, Scott Fischer měl problémy, o kterých se ve filmu ale moc nedozvíme a Krakauer je reportér, který o výstupu plánuje napsat reportáž do časopisu Outside.
Film je natočený trochu jako dokument, trochu jako akční film a místy jako přírodopisný film od BBC.
A co mi film dal?
Rozhodně nikdy nechci zdolat nejvyšší horu světa. Nejenom, že se na to necítím, ale myslím si, že je to pro člověka natolik nebezpečné, že pokud se rozhodnete na Everest vylézt, podle mě máte padesáti procentní šanci, že při tom umřete, nebo minimálně projdete naprostým peklem, jako je nedostatek kyslíku, bolesti hlavy, slepota, fyzické vyčerpání,...

Zajímavosti

Po událostech, ke kterým došlo v květnu roku 1996 se snesla ohromná vlna kritiky na komerční expedice, které pořádali výšlapy na Mount Everest.

Rob Hall byl ve skutečnosti o 5 let mladší než Scott Fischer. Jejich představitelé ve filmu ale mezi sebou mají věkový rozdíl 11 let, přičemž Jack Gylenhall (Scott), je mladší než Jason Clark (Rob).

Do roku 2014 se jednalo o nejtragičtější událost ke které na Everestu došlo. Jenomže 18. dubna 2014 zabila lavina na Everestu 16 lidí.

Bouřka, která se 11. května 1996 přehnala přes Everest dosahovala rychlosti větru až 120 km/v a to při okolní teplotě 40°C.


Skutečná událost 11. května 1996

Pokud jste film Everest neviděli a nechcete se dozvědět celý děj, závěr a popis skutečné události, přestaňte číst.

Rob Hall a Scott Fischer byli zkušení horolezci, ale přeci jen došlo při výstupu k několika pochybením. První z nich bylo obrovské zdržení, ke kterému došlo, protože na Balkónu nebyla připevněna fixní lana, o která se měli postarat šerpové. To vedlo ke zdržení, a zpětně to také byla první příčina celkového zpoždění.
K dalším průtahům došlo u Hillaryho výšvihu, kde se několik členů expedice rozhodlo vrátit se zpět do čtvrtého výškového tábora.
Na vrchol hory se nikdo nedostal v časovém limitu, který je pro výstup určený. Hraniční čas je 13:00, protože potom je dostatek času na návrat do čtvrtého výškového tábora za světla.
První horolezci na vrchol dorazili kolem patnácté hodiny a to už se blížila bouřka. Doug měl při výstupu problémy, ale protože se jednalo o jeho druhý pokus o zdolání na vrchol a zároveň poslední, Rob se rozhodl, že i přes pozdní hodinu na něj počká na vrcholu. Tím pádem se na vrcholku objevili až ve 4 hodiny odpoledne a bylo jasné, že do tábora se dostanou za tmy. Jenomže v tu chvíli vypukla naplno bouře a nebylo možné sejít dolů. Rob a Doug zůstali kousek pod vrcholem a v půl šesté Rob vysílačkou zahlásil do základního tábora, že Dougovi došel kyslík a je v bezvědomí, tudíž nebude schopný sestoupit.
Scott Fischer trpěl zdravotními problémy a při sestupu zkolaboval.
Další z členů expedice - Andy Harris - se začal vlivem nedostatku kyslíku chovat iracionálně a spadl do propasti.
Yasuko nepřečkala noc a během čekání na zlepšní počasí zmrzla.
Beck Weathers byl ponechám pod vrcholem společně s Yakuzo protože nejevil známky života, ale on se později probral a došel do tábora. Na tento výstup do konce života nezapomene, protože přišel o část ruky, prsty na druhé ruce a musela mu být amputována část obličeje.
Rob Hall se zahlásil vysílačkou 11. května, oznámil, že Doug zmizel a jemu zamrzl kyslík. Během odpoledne se ještě spojil se svojí ženou se kterou se rozloučil a poté nejspíš zemřel.

Tato událost si celkově vyžádala 8 obětí. Čtyři z epxedice Roba Halla včetně něj, z expedice Scotta Fischera umřel jen Scott Fischer a zbylé tři oběti byli členové z indo-tibetské policie, která na vrchol vystoupala oddděleně a pak se zřejmě při sestupu rozdělili a všichni zahynuli.

Poučení?
Podle mě možná člověka nemá zdolat vše. Stále se ukazuje, že příroda má hlavní slovo a my si ji nemůžeme podmanit. Everest má skoro 9 tisíc metrů, a to je výška, ve které člověk nemůže existovat. Jak je ve filmu řečeno - naše tělo není určeno na výšku ve které lítá Boeing 747 a v takové výšce doslova umíráme. Chápu, že někteří lidé chtějí stanout ne vrcholu světa, ale nejvyšší hora světa nám ukazuje, že má nad námi stále nadvládu.



Stážista/ The intern RECENZE

7. března 2016 v 17:32 | Webmiss |  Recenze
Další film od mé oblíbené režiserky - Nancy Meyers.
Režírovala filmy Past na rodiče, Prázdniny, Po čem ženy touží a Lepší pozdě, nežli později.
Viděla jsem všechny výše zmíněné a miluji je. Takže byla velká pravděpodobnost, že si zamiluji i Stážistu. A stalo se!

Děj

Robert DeNiro alias Ben Whittaker je sedmdesátník v důchodu, který si ale uvědomuje, že ho to nějak nudí a rád by ještě něco podnikl. Proto když narazí na nabídku jedné internetové společnosti, která hledá důchodce na pozice stážistů, neváhá, přihlásí se a získá pracovní pozici, a to rovnou se šéfkou celého projektu. Tu hraje Anne Hathaway, která se věnuje své práci tělem i duší. Zprvu Bena jako svého stážistu odmítá, ale on se mezitím seznámí s celým kolektivem a skvěle do něj zapadne!

Recenze

Dokonalé! K filmu nemám žádnou výtku- je vtipnn, svižný, není předvídatelný, má spád, má nápad, je moderní, má skvělé herecké obsazení. Je to zkrátka film, ke kterému nechci psát zdlouhavou recenzi a rovnou Vám ho doporučuji ke shlédnutí! :-)






Justin Bieber - Love Yourself

4. března 2016 v 12:37 | Webmiss |  Recenze
Nejsem jedna z Biliberů, to uvádím hned na začátku, abyste tohle nebrali jako oslavnou ódu od oddané Justinovi fanynky. Některé jeho písničky mi nevadí, některé už nemůžu ani slyšet-například Baby, baby, baby,... té jsem opravdu přeposlouchaná, a některé se mi líbí- třeba píseň What do you mean je moc pěkná a tomu textu dost rozumím! Jsem sice holka, ale páni, občas aby se i v těch chlapech čert vyznal!
Ale co mě naprosto dostalo je píseň Love yourself. V poslední době ji hrají docela často v rádiích a část, ve které se zpívá: My mama don't like you and she likes everyone se mi z nějakého důvodu opravdu hodně líbí. Jenomže až včera jsem zjistila, že ji nazpíval právě Justin Bieber, což mě upřímně dost překvapilo. Většinou písně od něj poznám na první poslech, ale u téhle jsem to zkrátka nepoznala a rozhodně to neznamená, že by se mi kvůli tomu přestala líbit!
Viděli jste klip k písni Love Yourself? Mně hrozně připomněl klip od Pink k písni Try, s tou výjimkou, že ona si to celé odtančila sama :-) Nemyslím to nijak zle, klip se mí líbí, protože taneční klipy a filmy žeru!


Takže Justine Biebere, klidně zpívej více takových písní, zdá se mi, že je to mimo Tvůj obvyklý styl a to mi dost vyhovuje!

Díky,
Bon Bon :-)




Řachanda

2. března 2016 v 15:22 | Webmiss |  Recenze
Nová česká pohádka, která do kin láká nejenom rodiče s dětmi.

Děj

Jak už to tak u pohádek bývá, i v této pohádce je princezna. A nejenom ledajaká, drzá a zvyklá, že vždycky je po jejím. A v druhém království, které je jen kousek od toho, kde bydlí tahle rozmazlená princezna se právě potkloukají dva kamarádi, kteří tak trochu kradou...
A jednoho dne se všichni tři setkají v Liliovém království, kde žije naše princezna Markétka a chvíli to vypadá, že se už nikdy nesetkají, ale zasáhne Paní lesa a naši hrdinové se opět setkají v Černém lese.

Recenze

Neurazí. Potěší. Taková klasická pohádka. V poslední době jedna z těch lepších českých (Sedmero krkavců byla trochu hororová, Štastný Smolař- ta vlastně byla taky dobrá, film Tři Bratři byl v části o Červené Karkulce trochu ehm... nevhodný, Dvanáct Měsíčků ničím nepřekvapilo, Svatojánský věneček byl divný,...).
Takže co se týče příběhu, obsazení, vtipnosti, to všechno se mi líbilo. Co mi ale vadilo byl nedostatek nápaditosti. Je úplně jasné, že autoři si vypůjčili něco z Pána Prstenů (viz Paní lesa alias Galadriel) a ještě více do očí bijí postavy z Avatara (ano, už na plakátu si můžete všimnou modré dívky, která jako by omylem přišla na návštěvu do Čarovného lesa rovnou po natáčení Avatara). Takže možná by to chtěla trochu zapracovat na originalitě :-)
Jak už jsem zmínila příběh, máme jednu princeznu a dva hochy, a pokud jste v pohádkách zběhlí, asi víte co bude následovat, takže komentovat příběh mi přijde zbytečné.
Herecké obsazení je zvláštní, protože se mi nelíbí hlavní hrdinové, zato král v podání Jana Hrušínského, Bolek Polívka coby slavný Lakomec, Jaromír Nosek jako řečník či Martin Pechlát coby slavný rytíř, ti všichni se mi líbili. A nakonec i postava, kterou ztvárnil Vladimír Polívka byla skvělá v tom, že jako jediná diváka během filmu pořádně rozesměje!
Sečteno podtrženo, pokud máte rádi pohádky, proč se na Řachadnu nepodívat, že.


A jaké je poslání pohádky? Co dáváš, to se ti vrátí.




Bohové Egypta Recenze

1. března 2016 v 16:53 | Webmiss |  Recenze
Kdysi v dobách Egypta žili mezi lidmi bohové. Na první pohled bylo poznat kdo je Bůh a kdo smrtelník, bohové byli mnohem vyšší a byli uctíváni.
(Myslím, že nějak podobně začíná film, a mě se to jako úvod dost líbí, tak jsem si to vypůjčila).

Děj

Bůh Horus má usednout na trůn po svém otci a vládnout celému Egyptu. Jenomže bůh Horus je dost nezodpovědný, namyšlený a takový dá se řícti floutek. V den jeho korunovace mu přijde blahopřát i jeho strýc bůh temnoty Seth. Jenomže za tímto blahopřáním se ve skutečnosti skrývá vzpoura a nastaně násilné převzetí trůnu, vražda krále a Horusovo vyhnání.
Tak tedy Egyptu vládne Seth, jeho styl vlády je krutovláda a lidé jsou zmítáni strachem a většina z nich je v otroctví.
Najde se mezi nimi někdo kdo by se vzepřel krutosti a vrátil Egyptu mír, rozkvět a prosperitu? Kupodivu ano - mladý Bek, chlapec zamilovaný do své přítelkyně a také příležitotný zloděj. Rozhodne se podstoupit náročnou cestu za bohem Horusem a přemluvit ho, aby se znovu utkal se svým strýcem.

Recenze

Podle traileru jsem očekávala trochu hloupý akční film. Hlavním vábítkem pro mě byla role Setha v podání Gerarda Butlera. Jenže film docela předčil má očekávání. Nejenom že má naprosto skvělé kulisy, ale i ten příběh vlastně docela ujde, minimálně Vám osvěží znalosti ze školy. Film jsem viděla ve 2D, ale myslím, že pár scén musí ve 3D vypadat suprově! Gerard Butler od dob filmu P.S. Miluji Tě sice zestárl, ale věk mu neubral nic na jeho charisma. A myslím, že každá holka si na filmu najde nějakého hrdinu, který se jí bude líbit - ať už jako já Gerarda Butlera, nebo Nikolaje Coster-Waldau či Brentona Thwaitese.

P.S. : Co celou dobu vypadá vtipně je výškový rozdíl mezi lidmi a bohy, v některých scénách mě to vyloženě rozesmívalo.

Mé hodnocení filmu: 3 možná 4 hvězdičky. Líbilo se mi jak film využívá všechno co jsme se učili o božstvech Egypta a zároveň využívá trikové efekty a nádherné kulisy.


REVENANT: ZMRTVÝCHVSTÁNÍ

1. března 2016 v 12:21 | Webmiss |  Recenze
Ano, to je ten film, za kterou dostla Leonardo DiCaprio Oskara! A podle mého názoru zaslouženě. Natáčet Revenanta muselo být fyzicky a nejspíš i psychicky náročné.

Děj

Je rok 1823. Americký Západ, Dakota. Hlavní hrdina Hugh Glass, zkušený lovec a také trapper společně se svým synem, který je míšenec, putují s lovci kožešin a musejí se bránit útokům indiánských kmenů a odolávat počasí. Jenomže během putování dojde ke střetu s medvědem grizzly, který Glasse sice nezabije, ale medvěd ho dost zřídí. Skupinka mužů je tedy rozdělena na dvě, s Glassem zůstane jeho syn, jeden mladík a také Fitzgerald, který nemá Glasse rád už od počátku, ale kvůli vysoké finanční odměně, kterou mu kapitán přislíbil, s Glassem zůstane. Celé to vypadá jako čekání na smrt a kapitán si přeje, aby Glassovi, až nasten čas, vypravili řádný pohřed. Jenže Fitzgerald už nesnese čekání a pokusí se Glasse zabít, přičemž ho uvidí Glassův syn, snaží se Fitzgeraldovi zabránit, ale místo toho umírá před očima svého otce. Potom co odvleče mrtvé tělo Glassova syna a Fitzgeralda zahrabe ještě živého do hlíny, vydává se na cestu za zbytkem skupiny i s mladíkem, který měl Glasse rád a netuší co Fitzgerald provedl.
Jenomže Glass je silnější než se zdá, vyleze ze svého hrobu a s rozsápaným tělem se vydává na cestu pomsty.

RECENZE

Trailer mi řekl až moc. Vlastně mi vyzradil polovinu filmu. A to mě štve. Věděla jsem, o čem film bude, a tušila jsem jak skončí. To nemám na trailerech ráda. Někdy Vám řeknou až moc. Nemáte ten pocit?
Každopádně Leonardo DiCaprio si za ztvárnění hlavní role Oskara opravdu už zasloužil! Film je navíc natočen podle skutečné události, což je dost neuvěřitelné vzhledem k tomu, co všechno se ve filmu děje. Já bych umřela už v tu chvíli, kdy by mě zmerčil medvěd a napadl mě, ale Glass je chlap se sakra tuhým kořínkem a ani pochroumaná noha, roztrhaný krk a rozsápaná záda ho nerozhází. Další věc, kterou film nabízí jsou naprosto úžasné záběry americké přírody. Celkově mě ale napadá hned několik slov, která film dokonale popisují: syrový, nechutný, naturalistický, drsný, mrazivý. A to by asi pro vyvoření představy stačilo. Zkrátka film Revenenat je přesně takový jaký byste podle názvu čekali. Leonardo se doopravdy vrací ze smrti, protože taková zranění, která jeho postava má, by pro většinu lidí byla smrtelná. Ale na druhou stranu film ukazuje i obrovskou sílu, kterou v sobě člověk má, pokud si za něčím odhodlaně jde a nemá co ztratit.
A ještě jedna věc: viděli jste film Prokletý Ostrov? Revenant mi ho místy dost připomínal.

Zajímavosti

  • Ve filmu se Glass živí vším možným, a tak i Leonardo musel jíst bizona, i přesto, že je vegetarián.
  • Jenom v maskérně, kde mu vyráběli zranění po medvědím útoku, strávil Leo 5 hodin.
  • Kvůli filmu se Leo musel naučit dva původní indiánské jazyky.
  • Natáčení filmu bylo náročné nejenom pro herce, ale i pro členy štábu. Režisér Alejandro González Iñárritu totiž nechtěl, aby natáčení probíhalo před zeleným plátnem.