Květen 2016

Máj, lásky čas

31. května 2016 v 23:43 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Přijde mi to naprosto neuvěřitelné! Ještě včera byla zima, rok 2016 byl v plenkách a nyní už je konec května, léto za dveřmi a já mám pocit, že od prvního ledna uběhly dva týdny. Neuvěřitelně mi ten rok utíká a až dneska při pohledu na kalendář jsem si uvědomila, že je poslední květnový den letošního roku. No páni!
Občas bych si přála mít superschopnost zastavit čas a užít si naplno každý okamžik. Jenže to nejde, nebo pokud ano, tak jsem neodhalila fígl jak to provést, i když si života užívám plnými doušky, jinak by mi tak rychle neutíkal, no ne? Takže svým způsobem jsem trochu taková superhrdinka moderní doby, protože umět si užívat život bez věčného nadávání na politiku, počasí, lidi, společnost, svět,...zkrátka umět si v Čechách užívat života a neřešit jen negativní věci, to si myslím, že je výjimka! Nemáte občas pocit, že lidé kolem Vás akorát pořád na něco nadávají, někam spěchají, jsou s něčím nespokojení? Já ano. A jsem moc ráda, že čím více takových lidí potkávám, tím více se usmívám a snažím se nebýt jako oni.
Přeji Vám všem úspěšný start do nového měsíce, přeju Vám ať je prozářený sluníčkem, dobrou náladou, láskou, spokojeností a štěstím!

S láskou,
Bonnie



Zoella & Sweet Inspirations

31. května 2016 v 11:07 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Jak možná víte, sleduji několik YouTuberů. Kupodivu žádného Čecha, ale samé Brity. Zaprvé mi jsou opravdu sympatičtí, zadruhé mi přijdou opravdoví a zatřetí si sledováním jejich videí zlepšuji znalost angličtiny.
Mezi YouTubery které odebírám je i Zoe Sugg aka Zoella. Která je náhodou i partnerkou mého druhého oblíbence Alfieho Deyese aka PontlessBlog.
A právě o Zoe chci dneska něco málo napsat. V pátek (27.6.2016) vyšla její další kolekce (dohromady už třetí), která nese krásný pohádkový název Sweet Inspirations a podobně jako její předchozí kolekce zahrnuje několik přípravků k péči o pleť a tělo a také taštičky nejenom na kosmetiku, ale prakticky na cokoli. Už u její první kolekce jsem zvažovala, že si něco koupím, dokonce jsem si i vybrala co konkrétně, ale tahle jediná položka už zkrátka nelze sehnat - řeč je o svíčce na které je logo Zoella a která je v krásném balení, takže i po vypálení by mi mohla sloužit jako krásná dekorace.
A jelikož všla nová kolekce a já už shlédla video, ve které ji představila, vážně přemýšlím o tom, že si něco pořídím. Kolekce obsahuje celkem 8 kousků a je opravdu z čeho vybírat. Nejenom, že všechny výrobky mají krásné obaly, které bych si nejradši někam zarámovala, ale podle jejích slov navíc i krásně voní. Ok, vůni přes obrazovku necítím, ale byla bych ochotná si ty věci koupit opravdu jen kvůli tomu jak vypadají. A tím se vlastně dostávám k jádru pudla - jediný důvod proč si chci nějaké věci koupit je ten, že jsou od Zoe, úžasné slečny, kterou obdivují miliony lidí na celém světě, a která má na svém kanálu na YT neuvěřielný počet odběratelů - v tuhle chvíli přibližně 10 a půl milionu - jenže na druhou stranu si říkám, že je to zbytečné. Žádnou z těch věcí vlastně doopravdy nepotřebuji a koupit si něco jen kvůli pocitu že to je od Zoe mi přijde dětinské a na můj věk trochu nedospělé.
Ještě o tom budu pár dní přemyšlet a uvidím jak to celé dopadne. A pokud jsem někoho z Vás navnadila a chtěli byste se na tuto novou kolekci podívat, najdete ji zde na jejím oficiálním blogu, kde je v článku zároveň i odkaz na video, ve kterém všechny produkty představuje.



Teorie Tygra

30. května 2016 v 13:22 | Wemiss |  Recenze
Konečně jsem viděla Teorii Tygra. Český film který zaplnil kinosály a přilákal nejrůznější diváky. V hlavní roli exceluje Jirka Bartoška a i přesto, že film je spíše tragikomický, pobaví Vás svojí pravdivostí a umožní Vám nahlédnout do života jedné rodiny.
Já si z filmu odnesla zjištění, že jsem muž :-)

Děj

Jan je veterinář, ženatý již dlouho řadu let, táhne mu na důchod a právě mu zemřel tchán. A právě díky tomuto úmrtí zjišťuje jak moc je jeho žena Olga (Eliška Balzerová) podobná své matce (Iva Janžurová), která za již zesnulého tchána vždy rozhodovala v dobré víře, že ona přece ví co je pro něj nejlepší. Nikdy nerespektovala jeho přání, vždy bylo po jejím a ani po smrti nerespektuje jeho přání být zpopelněn. A aby neskončil jako tchán, rozhodne se pro útěk. Využije příležitost, které se mu nabízí a uteče za svobodou. Jak tento ne zrovna klasický útěk ponese jeho žena Olga a jejich dvě děti? Dcera (Táňa Vilhelmová) jde v matčiných šlépějích, zato syn (Jakub Kohák) si našel liberální a velmi pohodovou manželku - jaký dopad bude mít Janovo chování na jejich rodiny?

Recenze od Bonnie

Mám pocit, že Tygra viděli snad už všichni. A kdo ne, tak jakoby nežil! A uznávám, že film opravdu stojí za to. Ukazuje nám jak smutný může být život muže život, pokud je žena šéfka a musí mít chlapa pod kontrolou. Na filmu je nejsmutnější vlastně ona pravdivost. Vsadím se, že ve světě existuje spousta takových manželství, kde muž je jen poslušný pejsek a manželka má všechno na povel. Muž tím ztrácí kontrolu nad svým životem a postupně ho to stále více táhne pryč od teroru z manželčiny strany. Film mě vlastně jen utvrdil v tom, jak moc nechci být typickou ženou, která se o všechno a o všechny stará a o všem rozhoduje.
Jiří Bartoška zahrál stárnoucího svobodu hledajícího doktora opravdu skvěle. Eliška Balzerová spolu s Táňou Vilhelmovou a Ivou Janžurovou hrají hlavní záporáky, což pro mě byla dost změna, kupříkladu Táňa je totiž jedna z mých nejoblíbenějších postav a vidět ji v roli manželky šéfky bylo šokující. Další věc, která mě překvapila byl Jakub Kohák, nějak mi totiž nesedí, ale v Tygrovi mi poprvé tak nějak sedl a postava kterou ztvárnil byla veskrze dobrá a přijde mi, že pro Jakuba i přirozená. Jeho filmová partnerka Pavla Beretová byla taktéž ve své roli jako ryba ve vodě a naprosto bořila veškeré zažité stereotypy.
I přes časté výbuchy smíchu Vás film vede k zamyšlení nad tím, kdo jsme. Pokud jste žena, tak se po filmu možná ptáte sebe sama zda jste opravdu taková partnerka a pokud jste muž, možná Vám proběhne hlavou myšlenka na útěk. Ať je to jak chce a ať jste jací jste, Teorie Tygra je opravud skvělý český film! A když to o české tvorbě prohlásí Bonnie tak už je co říct. Pokud můj blog a mé recenze čtete už nějakou dobu tak jste si totiž možná všimli, že nejsem zrovna fanynka českých filmových počinů a vetšinou jsem z nich dost rozpačitá... takže světě div se - Teorie Tygra ode mě získává 5/5 :-)
Pokud jste film ještě neviděli, skočte se na něj podívat, myslím, že si v něm každý něco najde!



P.S. Pokud Vás udivuje, že maminku Elišky Balzerové ztvárnila Iva Janžurová, udivuje Vás to správně, jelikož je mezi nimi pouze osmiletý věkový rozdíl!



SPOTLIGHT

28. května 2016 v 15:51 | Webmiss |  Recenze
"Film, který zaslouženě získal Oskara!"
B.W.

Při sledování si budete přát aby to nebylo pravda, protože by to bylo přeci strašné, bohužel se ukáže, že to pravda je...

Děj

The Boston Globe. Oddělení zvané Spotlight. Aféra zneužívání mladistvých místní arcidiecézí, kteár otřásla nejenom celou církví. A to vše podle skutečných událostí.
V hlavních rolích: Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, Liev Schreiber, John Slattery a Stanley Tucci.

Recenze

Na filmu je asi nejhrůznější to, že je podle skutečných událostí. Na konci filmu před závěrečnými titulky dostaneme možnost přečíst jména všech měst ve kterých došlo ke zneužívání dětí lidmi z církve. Není to pěkný pohled a naprosto to znehodnocuje podstatu církve.
Celý film se nese v duchu investigativní novinařiny, takže třeba na mě měl obrovský vliv v tom smyslu, že jsem se chtěla po shlédnutí stát novinářkou a byla jsem rozhodnutá, že budu objevovat pravdu. Je to přibližně dva týdny co jsem film viděla a investigativní novinářkou jsem se nestala, ale chci tím říct, že film ve Vás něco zanechá.
Pro srovnání: Revenant je neuvěřitelný snímek, ve kterém Leonardo doslova nastavoval krk a natáčení muselo být nepředstavitelně tvrdé a náročné a je to poznat i z výsledného filmu, ale Revenant ve Vás nezanechá tolik jako Spotlight. Řeknete si, že je neuvěřitelné že nějaký člověk dokáže přežít tak brutální útok medvěda, ale nebudete potom řešit morální otázku a postavení církve ve společnosti.
Hlavní postavy jsou skvěle zvládnuté a přesvědčivě zahrané, film je dost ukecaný, takže pokud si toužíte zároveň procvičit poslech angličtiny, nabízí se Vám dvouhodinová možnost, která Vám navíc odhalí zákulisí z redakce Boston Globe, která se v lednu 2002 odhodlala zveřejnit veškeré informace a podklady které k celé kauze zneužívání získala a tím i šokovala většinu obyvatel USA.
Filmu nemám co vytknout, protože je skvělý a neuvěřitelný. Mně, jakožto holce, která nechodí do kostela a má pocit, že křesťanství nám přineslo více válek než míru, celá kauza o které film pojednává jen utvrdila v tom, že by církev neměla mít hlavní postavení ve vedení státu. A uvědomuji si, že ne všichni členové církve jsou pedofilové a ne všichni zneužívají důvěry, kterou od dětí mají, ale to, že taková situace nastala a církev o ní věděla a ještě ji zametala pod koberec mi neukazuje na naprostou bezúhonost církve a trochu tím popírá celý svůj význam.




Moje první ruční tetování

27. května 2016 v 14:27 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Krásné odpoledne!
O svém prvním tetování jsem už psala (zde). Ale od té doby přibyla další a jedno z nich je také dělané ručně. Možná jste o této technice tetování už slyšeli. Probíhá tak, že tatér nepoužívá strojek, ale pouze jehlu, kterou Vám ručně vpichuje barvu do kůže.

Jak to probíhalo

Bála jsem se. To se přiznám rovnou. Říkala jsem si, že i přesto, že to je malý motiv, bude to trvat déle než strojkem a tím pádem to bude i déle bolet. Ale jak se ukázalo, bylo to pro mě příjemnější než klasické tetování strojkem. Přišla jsem totiž na to, že mě asi znervózňuje zvuk tetovacího strojku. Někdo má strach ze zubařů a děsí ho zvuk vrtačky a já jsem nervózní ze zvuku tetovacího strojku, ale i přesto jsem velkou fanynkou tetování a ještě pár si jich chci pořídit. Ironie, já vím. Každopádně příprava probíhala úplně stejně jako na tetování strojkem, dezinfekce, aplikace motivu, rukavice, barva, jehla a propichování kůže.
Já podstoupila ruční vpichování, (dále existuje například paličková metoda, kterou používají kmeny kdesi v pralese). Celý proces tedy probíhal úplně stejně za použití tetovací jehly, která ale nebyla připevněna ke strojku, nýbrž ji tatér držel v ruce a propichoval mi kůži, kterou si druhou rukou v přípaě potřeby napínal.
Co mě na ručním tetování překvapilo je fakt, že se mnohem lépe hojí. Po strojkovém jsem ho měla týden napuchlé a celkově doba hojení trvala asi tři týdny než bylo tetování zcela zahojené, zato ruční tetování skoro nenapuchlo a už druhý den vypadalo, že je zahojené a mám ho na těle už delší dobu. Tím nemyslím že celé zmodralo a rozpil ose pod kůži, ale nebylo napuchlé ani citlivé na dotek :-) Což bylo super!
Naschvál jsem si vybrala opravdu malý motiv, protože jsem se bála, že to bude bolet, ale jak už jsem řekla, bylo to mnohem příjemnější a skoro to nebolelo! Proto přemýšlím do budoucna, že ruční tetování ještě určitě vyzkouším, protože s ním jsem naprosto spokojená!





Jak se zbavit nevěsty

26. května 2016 v 13:12 | Webmiss |  Recenze
Nádherná Lenka Vlasáková v hlavní roli v nové romantické komedii.


Děj

Potkali se, vzali se, narodil se jim syn, rozvedli se a stále jsou přáteli. Ona je úspěšná majitelka cukrárny, on zubař. Ona si myslí, že by se mohli dát znovu dohromady a vzít se, on se opravdu chce oženit, ale s Lindou. Krásnou, mladou, inteligentní a navíc talentovanou dívkou. Co z toho vznikne, když se do toho zaplete hrdinčina maminka, která je rozhodnutá zničit svému ex zeti jeho další svatbu? No taková letní komedie po česku :-)

Recenze od Bonnie

Od filmu jsem měla velká očekávání. Trailer vypadal fantasticky, Lenka Vlasáková vypadá ve filmu jako naprostá kočka, všichni mají dokonalý make-up, oblečení, auta, domy i lodě, ale něco mi na filmu nesedí! A vím přesně co to je. Film působí jako typický americký romantický snímek. Což by mi nevadilo, protože takové filmy mám moc ráda, ale vidět to v českém filmu je zvláštní. Neumím se totiž s hlavními postavami ztotožnit, protože neznám nikoho z mého okolí kdo by bydlel v takovém krásném a prostorném domě a měl luxusní auta a ještě navíc loď. Proto na mě film působil americkým dojmem, protože v romatických komediích made in Hollywood všechny postavy bydlí v domě a mají obrovská auta a k tomu dokonalé nalíčení, perfektní vlasy a ještě skvěle padnoucí oblečení. Jenže vidět přesně tohle v čeksém filmu je tak nějak nereálné. Nebo alespoň pro mě to je zvláštní a neztotožnitelné :-)
Co se týče příběhu, celý jsme ho měli možnost vidět v traileru, až na jednu či dvě scénky, které do filmu tak nějak vůbec nepatřily a nepochopila jsem jejich význam. Hlavní hrdinové jsou ale sympaťáci, Jana Stryková hraje naprosto přesvědčivě manželku zlatokopku, která má všechny ty špatné vlastnosti, které se takovým ženám přisuzují, Lenka Vlasáková byla božská, maminka Jana Švandová excelovala svými intrikami, Linda v podání A. Kerestešová byla cudná, nevinná a moc se neprojevovala, tatínek David Matásek byl fajn, zamilovaný rozvedený otec, který má romantickou představu o světe kolem, Davidovi rodiče tvořili krásný pár, i přesto že ve filmu moc prostoru nedostali, nejlepší kamarádka hlavní hrdinky Jana Kolesárová byla přesně taková jaká by měla dobrá kamarádka být a Jaroslav Plesl byl skvělý manžel do nepohody, který si vzal ne zrovna "tu pravou".
Od filmu určitě nemějte velká očekávání a berte to jen jako oddychovku a ideální film pro dámskou jízdu :-) A co Vám film přinese? Určitě se po jeho shlédnutí nebudete moci dočkat léta, sluníčka, vody, horka a volna :-)
A ještě jedna věc! Nejsem fanynka Dary Rollins a její hudbu neposlouchám, ale píseň která zazněla ve filmu - Wild World- je moc krásná :-) a další píseň která ve filmu zazněla, tentokrát ale od Davida Krause s názvem Nádherná mě také zaujala. Proto přikládám ještě videa s těmito dvěma písněmi :-)
A už úplně poslední věc: netušila jsem, že Dara Rollins zpívá anglicky, takže i to pro mě bylo překvapení.








Jak byl Alfie Deyes alias PointlessBlog v Praze

24. května 2016 v 22:18 | Webmiss |  Postřehy Autorky
... a jak to Bonnie prošvihla.

Ano prosím. Minulý týden byl Alfie Deyes (známý britský vlogger, partner Zoe aka Zoelly) v Praze a já to zjistila až o několik dní později. Přitom se považuji za věrnou odběratelku jeho daily vlogů na YouTube. Jenomže! Poslední dva týdny pro mě byly opravdu hektické a já prakticky doma trávila čas jen spaním a snídáním a můj seznam "úkolů" alias věcí, které chci udělat byl stále delší a delší. Takže se tak nějak událo, že na jeho vlog z Prahy jsem se koukala cca s týdenním zpožděním.
Sice bych se do Prahy stejně nedostala, neboť jsem byla ve středu i ve čtvrtek v práci a tudíž bych ani neměla čas, ale mrzí mě, že jsem se o jeho pobytu dozvěděla z článku na netu a ne z jeho vlogu...
A jaké to pro mě, jakožto pro odběratelku jeho kanálu, bylo v Alfieho daily vlogu vidět Prahu?
Hrozně jsem si užívala, že jsem na obrazovce viděla místa, která znám a na kterých jsem byla. Když ukazoval naše peníze, které používám skoro denně a říkal že se mu líbí jak vypadají, nebo když od fanynek dostal tradiční lázeňské oplatky, když si byl dát jedno tradiční české,... zkrátka se mi celý pražský vlog líbil a připadala jsem si pyšně. A to autíčko bych brala všemi deseti :-)






Svátek Matek

24. května 2016 v 13:48 | Webmiss |  Recenze
Jennifer Aniston, Julia Roberts, Kate Hudson, herečky které mám ráda se sešly v jednom filmu, který má společné jediné - maminky. Režisér Garry Marshall se po filmech Pretty Woman, Deník Princezny 1 a 2, Na sv. Valentýna a Šťastný Nový Rok opět vrací s dalším americkým trhákem.

Děj

Blíží se svátek matek a každá rodina se s tím vypořádává jinak. Rozvedená Jennifer Aniston se stará o své dva syny a jakž takž vychází se svým bývalým manželem, Kate Hudson se svou matkou nepromluvila několik let a i se svojí sestrou mají několik vcelku velkých tajemství, které by měla mamka vědět. Julia Roberts je úspěšná filmová hvězda, která jakoby nemá se svátkem matek co do činění, ale kdo ví jak to všechno vlastně bude....

Recenze

Film je parádní. Jen Aniston miluji od doby Přátel a je neuvěřitelné jak krásně vypadá, Kate Hudson jsem poprvé viděla v roli matky, Julia Roberts byla s parukou naprosto někdo jiný a Sarah Chalke neměla doktorský plášť. A ještě k tomu Jason Sudeikis s vousy, který je vdovec a má dvě dospívající holky. Pokud Vám jméno Jason Sudeikis stejně jako mně nic neříká, tak možná budete překvapeni v kolika filmech jste ho viděli. Například v Millerových na tripu či v Šéfech na zabití.
Co se děj filmu týče, není to žádný prvoplánovitý příběh, protože se v něm stejně jako ve filmu Na sv. Valentýna a Šťastný Nový Rok odehrává několik dílčích příběhů, které jsou propojeny buď rodinnými či přátelskými vztahy. V jednu chvíli Vám ale jedna věc nejspíš dojde a zjistíte jak jsou vztahy mezi dvěma charaktery propojené... ale nebudu tu spoilovat. Jediné co ma na filmu mrzí je, že se v kinech neobjevil na Den Matek, protože by bylo fajn zajít si s mamkou a ségrou do kina, který bychom se všechny tři užily.
Pokud jste nadšenkyně/ nadšenci filmů Garryho Marshalla, tak je Svátek Mátek naprostá nutnost letošního jara!


P.S. Během titulků uvidíme pár zkažených scén a scén které se do filmu nedostaly a přesně to na filmech miluji! Marvel dělá potitulkové scény a americké komedie zkažené scény a oboje je naprosto boží!



Eurovision 2016 - Gabriela Gunčíková

22. května 2016 v 11:32 | Webmiss |  Party time
Letos poprvé se do finále Eurovision dostala i česká zástupkyně Gabriela Gunčíková s písní I stand. Vlastně o Gabriele nevím vůbec nic. Nevím, že se zúčastnila nějaké české soutěže a ani mi není nijak povědomá.
Díky čemu mě ale zaujala byl článek na firstclass.cz, kde jsem zjistila, že tahle mladá dáma to má v hlavě srovnané a je vlastně asi docela fajn. Autor First Class - Petr Cassanova - o ní napsal celý článek, kteýr prokládal úryvky z mailu, který mu poslala z Kalifornie. Co je na Gabriele tak jiné a díky čemu se vlastně dostala do finále Eurovision?
Měla víru, neposlouchala jedovaté lidi kolem sebe, kteří ji říkali, že dělá něco špatně, nebo že to dělá jinak než se má a to je přeci také špatné. Prošla si tím, co zná asi většina z nás, všichni kolem ní ji říkali, proč to a ono nedokáže. Nejhorší na tom je, že jí to tvrdila i její rodina a kamarádi. A to mě na ní zaujalo. Přesně vím, jaké to je, jít hlavou proti zdi a být na to úplně sama. Vím jaké to je, když ve Vás nevěří Vaše rodina a akorát Vám vyjmenovává důvody proč něco nejde.
Proto mám radost, že si šla a stále jde za svými sny, protože v ně věří a dává tím příklad všem kolem.
Pokud si chcete zajímavý článek na FC přečíst, můžete tak učinit zde. Je z roku 2014, tedy asi chvilku poté co se účastnila souteže v Čechách a rozhodla se odstěhovat za Velkou louži a tam se začít naplno věnovat muzice.



Co Vás ráno tahá z postele?

21. května 2016 v 16:33 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Někdy mám dny kdy se mi ani za nic nechce ráno vylézt z pod peřiny. Jsou to dny, kdy nemám žádné povinnosti, nebo pokud ano, tak až odpoledne nebo navečer, takže žádný závažný důvod proč vylézt před osmou ráno vlastně nemám.
Jenomže v poslední době se mi to děje stále častěji. Začínám mít proto obavu, že v mém životě není vše tak, jak má být. Když přeci ztratíte důvod ráno vstávat, je to začátek konce...alespoň já mám takovou teorii.
Samozřejmě se mi už párkrát v minulosti stalo, že se mi nechtělo každý všední den vstávat ráno do školy, to se snad stalo každému, ale prostě jsem musela a zase to odeznělo, nebo jsem to prostě přestala řešit.
Tohle je ale jiné. Když se ráno proberu, nemůžu přijít na důvod, proč bych měla vylézt teď hned a ne až za pár hodin. A co je horší, stává se mi to právě v dny, kdy mám volno a můžu teoreticky podnikat úplně cokoli se mi zamane. Takže můžu snídat v posteli, číst si až do obědu, pustit si díl seriálu k snídani, jít jen tak ven, fotit, vyrábět si, malovat, kreslit, jít si zaběhat (no dobře, to není zrovna má oblíbená činnost),... ale asi jste pochopili kam tím mířím.
Zkrátka a dobře mám pocit, že jsem v tuhle chvíli dost ztracená.
Sice se věnuji věcem, které mě baví, ale pořád to není to "něco" na celý život. Zkrátka mám nějaké přivýdělky, ale neuživí mě a nebudu se jim věnovat do smrti. A nejsem typ člověka co by dělal nějakou práci, která by ho děsně nebavila, i kdyby za to měl sto tisíc měsíčně. Jsem vlastně pravý opak. Dělám co mě baví, ale za opravdu směšnou částku. Takže na půl cesty už jsem správně, ale teď ještě nějak ošéfovat finance a dostatek volného času. Tedy jak získat svobodu nejenom osobní, ale také finanční. Pokud to navíc bude za pomoci nějaké mé oblíbené činnosti, bude to úplně nejlepší možnost!
To si myslím že je řešení mých ranních problémů se vstáváním. V mém životě mi jinak nic nechybí a nemám důvod být v depresi nebo smutná. Jak říkám, mám kde bydlet, kde spát, co jíst, mám lidi kolem sebe, kteří mě (doufám) mají rádi, žiju v krásném malém mestečku, kde se mi moc líbí a vlastně mám všeho dostatek, ale uvnitř sebe cítím, že mi pořád chybí nějaké naplnění (neumím to lépe pojmenovat). Zkrátka opravdu to NĚCO, co mě každé ráno bude budit se svítáním a plnou energie s pocitem, že mám před sebou další krásný den, který nemůžu a nechci promarnit a musím se věnovat věcem naplno a vědět, že jsem užitečná, šťastná a spokojená.
Ano, možná to zní jako z ruského románu o romantickém hrdinovi, který si vymýšlí jeden rozmar za druhým, ale není smyslem nás lidí najít si v životě své uplatnění, a tím nemyslím jen pracovní, ale opravdu to životní, které nám zajistí spokojený život a bude nás neustále naplňovat štestím, láskou a vnitřním mírem?

B.



Lincolnská střední

21. května 2016 v 8:28 | Webmiss |  Recenze
"Skvělá oddechovka pro volný večer."
B.W.

Děj

Kapitánka roztleskávaček je v jináči. Její přítel stojí při ní a kamarádky rozteskávačky taky, narozdíl od jejích rodičů, kteří ji vyhodí z domu. Její přítel sice vydělává, ale jaksi ne tolik aby to stačilo. Naštěstí má nápadité kamarádky, které jsou rozhodnuté ji pomoci!

Recenze

I přesto, že film má na čsfd 37%, já se u něj nasmála. Jsem zvyklá, že americký film ze střední školy pojednává o roztleskávačce, která je hvězdou školy, a o šedé myšce, která se chce stát hvězdou školy a nakonec se jí to podaří a většinou přebere kluka již zmíněné roztleskávačce. Vlastně mám pocit, že jsem teď tak nějak shrnula všechny středoškolské komedie z USA které jsem kdy viděla. Proto mě nadchla Lincolnská střední. Film nám ukazuje co by se stalo kdyby hlavní roztleskávačka byla v tom a v podstatě odkázána sama na sebe a svého přítele nastávajícího otce a její nejlepší kamarádky. Celá pointa filmu vlastně spočívá v tom, jak co nejlépe vykrást banku tak, aby na to nikdo nepřišel. Pro inspiraci koukají holky na nejrůznější filmy. Mezi nimi třeba i na Gaunery z Tarantinovy dílny, takže používají i opravdové rekvizity. Odvažuji se tvrdit, že celý film je myšlen jako recese a vysmívá se tradičním americkým komediím z prostředí středních škol tím, že pojednává o něčem zcela jiném a zápletku nám zcela s kamennou tváří předkládá, jako by se jednalo o něco naprosto běžného, nebo alespoň já ho tak pochopila a proto jsem se u filmu dost nasmála. V hlavních rolích se představili pro mě dost známí herci: Marley Shelton (Sin City), Mena Suvari (Prci, prci, prcičky a Americká krása), James Marsden (Interstate 60), Melissa George (Čarodějky-ztvárnila valkýru) a Alexandra Holden (Přátelé-přítelkyně Rosse a dcera Bruce Willise).
Film nepředkládá žádnou hlubokou myšlenku o které byste pak několik hodin přemyšleli, a proto se hodí jen na nějaké volné odpoledne nebo večer, kdy máte chuť se u nějakého filmu zasmát a pojídat vesele popcorn a po shlédnutí zase pokračovat dál ve svém životě.



Captain America Civil War

20. května 2016 v 14:15 | Webmiss |  Recenze
Tým Iron Man nebo Kapitán Amerika?
Tony Stark je drzý, ironický, bohatý, vizionářský, sexy, sympaťák,... mohla bych ještě pokračovat :-)
A na druhou stranu Kapitán Amerika alias Steve Rogers je urostlý, taky sympaťák, ale ten Tony je tak nějak větší frajer.
To jen tak na okraj :-)

Děj

Tým Avengers vede Steve Rogers coby Kapitán Amerika, ale při jejich akci dojde k nešťastné události která ovlivní civilisty a Avengers tak mají zaděláno na další malér, který vyústí v boj v táboře Avengers. Ti se rozdělí na dva tábory podle toho, zda chtějí mít nad sebou dohled, nebo ne. V čele tábora proti stojí Steve Rogers a v čele pro kupodivu Tony Stark. Jak to celé dopadne, kdo přežije a kdo ne?

Recenze

Tak zaprvé. Neznám kreslenou podobu komiksů Marvel, pouze tu z plátna, takže nemůžu posoudit film s předlohou.
Zadruhé. Představitel Zimního vojáka mi strašně připomínal Cashe z Mužů na Stromech, takže mi byl stráášně sympatický a fandila jsem hlavně jemu.
Zatřetí. Ve filmu samozřejmě nesmí chybět Stan Lee, ale musíte si na něj počkat, protože se objeví až k úplnému konci a vyvede Starkovi pěknou lumpárnu :-) Ale v rámci nespoilování nebudu už víe vyzrazovat!

A nyní k té opravdové recenzi.
Ve filmu se objeví kromě Iron Mana a Kapitána Ameriky také další nám již známí hrdinové a mezi nimi i SpiderMan, kterého mám zažitého s obličejem Tobeyho Maguireho, takže vidět ho jako pubertálního ukecaného klučíka bylo zkrátka a dobře divné. Děj je svižný, film začíná uprostřed akce a pak postupně graduje až do úplného závěru.
Ve filmu se mimo jiné objeví i Daniel Brühl, kterého jsem předtím viděla ve filmu Kolonie a jen se mi potvrdilo, že je to skutečně dobrý herec, který ztvární jakoukoli roli a ještě k tomu i dost přesvědčivě.
Zimní voják, jak jsem již zmínila je zkrátka ten správný romantický hrdina, který je ne zrovna vlastní vinou dost rozpolcený, ale o to více sexy. Tony Stark trochu vybouchne, ale vzhledem k okolnostem se mu nemůže člověk divit. Kapitán Amerika se za každé situace snaží chovat jako kladný hrdina a naprosto dokonalý je Vision. S ním bych se chtěla moc ráda kamarádit, protože je to je takový parťák do nepohody, který je roztomilý v tom, že je na běžný život nepoužitelný.
Sečteno podtrženo se mi film moc líbil a opravdu jsem si ho užila. Pokud Vás nebude bavit děj, určite se budete mít na co koukat. Pro holky je lákadlem velké množství mužských superhrdinů a pro kluky Scarlett Johansson :-)





Sousedi 2

17. května 2016 v 22:59 | Webmiss |  Recenze

"Ani sexy Zac Efron film nezachránil."
Bonnie W.

Trailer se mi líbil. Říkala jsem si, že to bude taková blbost, že mě to pobaví. Bohužel, blbost to skutečně je, ale nepobavila.


Děj

Neviděla jsem první díl, ale zvažuji že se na něj podívám, abych porovnala o kolik je druhý díl horší/lepší ? Každopádně děj nás opět zavádí do rodiny Maca a Kelly, kteří se rozhodli odstěhovat, protože jejich malá dcerka, která si velmi oblíbila maminčin vibrátor, bude mít brzy sourozence. Jenomže! Co se nestane, do vedlejšího domu se nastěhuje parta vysokoškolaček, které jsou rozhodnuté, že budou pořádat party každý den. I přesto, že Mac a Kelly už mají zájemce, sesterstvo z vejšky které bydlí hned vedle a které je nekontrolovatelné, odežene i sebevážnější zájemce a to Mac a Kelly rozhodně nedovolí a rozhodnou se jim vyhlásit válku!

Recenze

Budu upřímná. V traileru jsem viděla Zaca Efrona, který bere svou přípravu na Pobřežní Hlídku opravdu vážně a velmi svědomitě a řekla si, proč ne. Už to není ten malý klučina z doby HSM, ale dospělý chlap, který zahraje troufám si říci cokoli. A ještě mě zaujala předsedkyně spolku, která mi byla odněkud strááášně povědomá, ale nemohla jsem si nikam zařadit. Takže jsem si řekla, proč ne!
Heh,...to jsem netušila do čeho jsem se rozhodla jít! Scény ve kterých byl Zac mě bavily. Hrál typického vygumovaného namakance, který od dob vejšky nešel dál a neví co se životem (ach, jak já mu v tuhle chvíli rozumím!). Nic neumí a je vlastně pořád takovým malým dítětem, což je pro diváka roztomilé a pobaví. Zato Kelly a Mac jsou snad ti nejhorší rodiče na světě, jejich přátelé nejsou o nic lepší a holky ze sesterstva jsou tak nějak divně femistické a své a nemohla jsem se s nimi zkrátka ztotožnit. Mimochodem, tapovědomá blond herečka z traileru ztvárnila hlavní husto hrdinku v Kick-Assu (proto jsem měla v hlavě představu o tom, že film bude vtipný a bude stát za to).
Co dalšího pěkného o filmu říct... nic mě nenapadá. Efrona jsem zmínila, blondýnku z Kick-Ass jakbysmet, hudbu,... hm... to bude asi vše. Film Sousedi 2 nedopoporučuji a hvězdičky dávám jen za Zacovu svědomitou přípravu, pěknou kšiltovku kterou nosí Mac, to, že ve filmu hraje Chloë Grace Moretz, která pevně doufám bude hrát i v lepších filmech, a za co bych ještě dala kladný bodík? Tohle bude vše. Záleží na Vašem vkusu, někomu se tyhle americké komedie, které se místy pohybují na hraně únosné míry líbí, ale já jsem zklamaná a mám radost, že film netrval zas tak dlouho, takže se dalo vydržet na něj koukat, i když těch opravdu dobrých a vtipných scén bylo podle mě zkrátka po málu.

B.




Co se tento týden chystá

16. května 2016 v 12:07 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Zdravím Vás!
Můj stůl přetéká poznámkami a návrhy na články, které chci napsat na blog. A protože těch návrhů je spousta a já přesně nevím kdy je všechny sepíšu, rozhodla jsem se, že si dám lhůtu a Vás nalákám na nové články, které tu tento týden přibudou. Všimněte si, že používám výraz "tento týden"- neumím totiž v tuto chvíli určit v který den který článek vyjde.
Mám toho v těchto dnech poměrně hodně a na nějaké věci mi nezbývá moc času (a upřímně ani moc chuti) - například úklid na mém stole, který plánuji už přibližně druhý týden, ale stále nic.

Na co se tento týden těšit na blogu Bonnie Wonderland?
Tak tedy, viděla jsem opravdu hooodně filmů a chci se s Vámi podělit o své recenze. Začnu filmem Sousedi 2, potom přijde na řadu Kapitán Amerika: Občanská válka (tahle recenze bude sakra dlouhá), možná se zmíním o mém prvním japonském filmu v původním znění který jsem kdy viděla a který právě přišel do kin - jmenuje se Kluk ve světě příšer. A nakonec také zmíním něco málo o Eurovision 2016, pokusím se s Vámi podělit o mé ranní problémy se vstáváním a nakonec napíšu o filmu, který si vysloužil Oskara za nejlepší film. Spousta lidí se domnívala, že Oskara získá film Revenant, já si to ostatně po jeho shlédnutí myslela také, ale holt Spotlight je opravdu výjimečný a právem se stal nejlepším filmem.

To je tedy stručně k novinkám, které se tu tento týden objeví. Snad jsem Vás trochu navnadila :-)

Krásné pondělí!

Bonnnie

P.S. Tento týden budou na čt 2 dávat ten film jak je v něm Alain Delon nahý - myslím, že ho dávají v úterý večer :-)



Kolonie

13. května 2016 v 12:50 | Webmiss |  Recenze
Chile. Pinochetův režim. Colonia Dignidad. Paul Schäfer.

Děj

Film vypráví o událostech ke kterým docházelo na území Chile v době Pinochetova režimu. Oba hlavní hrdinové se dostanou do tábora a jejich plán je jednoduchý - dostat co nejdříve pryč.

Recenze

"Film ze kterého Vás bude mrazit v zádech. O to více, když na konci uvidíte fotky skutečných lidí,
kteří se na chodu Kolonie Dignidad podíleli."
Bonnie Wonderland

Hlavní důvod proč jsem chtěla film vidět byla Ema Watson v hlavní roli. Od doby Harryho Pottera jsem ji viděla pouze v jediném filmu (Můj týden s Marilyn) a vlastně jsem ji pořád měla zaškatulkovanou jako Hermionu. V tomto filmu je to ale mladá žena, která je odhodlaná obětovat vše pro lásku a pro záchranu svého milého. Jenomže v době, ve které se děj filmu odehrává to nebylo možná to nejlepší rozhodnutí. Její přítel byl stejně jako ona německého původu a ještě k tomu rád rád fotil a jeho fotky se představitelům Chile zrovna moc nelíbily, protože šly tak nějak proti režimu. V jeho případě mohlo dojít ke dvěma scénářům - buď mohl být zastřelen, nebo poslán do Kolonie Dignidad (Důstojnost). Kdo ví co by bylo lepší, kadžopádně Kolonie D. žádná sranda nebyla. Takže děj se vlastně z velké části odehrává v samotné kolonii. A vše co uvidíte na plátně bude mrazivé, neuvěřitelné a o to horší, že se to doopravdy dělo. Místy jsem měla pocit, že sleduji děj nějakého sci-fi filmu, jelikož jsem nedokázala uvěřit, že lidé jsou ochotni následovat člověka, který je očividně svým způsobem vyšinutý. Jenomže jak nám historie ukazuje, lidé jsou různí, a někdy se nechají masy poblouznit jedincem, který zkrátka umí zaujmout i přesto, že jeho úmysly jsou dosti nekalé.
Sečteno, podtrženo, bez dalšího zdržování, film Kolonie je jedno z must-see letošního roku. A pokud stejně jako já nemáte moc ponětí o historii Chile ani Vám jméno Pinochet nic neříká, můžete film brát jako takový výlet do historie, který Vás naučí něco nového a rozšíří Vaše znalosti.

P.S. Pokud chcete vědět jak v současné době vypadá Colonia Dignidad, stačí si na netu prohledat heslo "Villa Baviera".




Jak přežít single / How to be SINGLE

12. května 2016 v 13:27 | Webmiss |  Recenze
Nová romantická komedie s Rebel Wilson a Dakotou Johnson v hlavních rolích!

Děj

New York je plný lidí. Někteří z nich jsou ve vztahu, jiní jsou single. Někteří to dělají správně, jako například Robin. Pak je tu také Tom, barman, který si umí užívat života, dále Lucy, která hledá toho pravého na seznamce a nakonec Meg, doktorka, která přivedla na svět nespočet dětí, ale sama je zaneprázdněná natolik, že na žádný osobní život nemá čas.

Recenze

Film jsem si skvěle užila. Už trailer vtipnými hláškami jen překypuje a Rebel Wilson je v roli Robin naprosto nepřekonatelná. Dakota jako Alice silně připomíná stydlivku z 50 odstínů, její sestra Meg je nejpraštěnější ženská, kterou jsem kdy viděla a Lucy je zkrátka nenapravitelná naivka. Alespoň takhle na mě hlavní hrdinky působily. Meg a Lucy pro mě byly naprosto nepochopitelné a jejich chování neztotožnitelné. Zato Robin rozbíjela veškeré zaběhlé stereotypy a Alice byla chvílemi fajnová holka, která umí být sama, ale vzápětí se ukázalo, že si neporadí ani s routerem. Film jsem hodnotila čistě z mého subjektivního hlediska a podle toho jaká jsem já sama. Nežiju sice sama a mám přítele, ale dokážu si poradit skoro s čímkoliv. Naši se totiž rozvedli, takže vyměnit žárovku, opravit připojení k internetu, nastavit televizi, zatlouct hřebík, vymalovat, popřípadě uvařit nebo vyměnit zásuvku pro mě není žádný problém. Proto mám trochu trable, když se snažím pochopit jak mohou být některé ženy samy naprosto neschopné normálního života, a ačkoli teď vyznívám jako 100% feministka, nejsem jednou z nich, ale zkrátka a dobře si myslím, že člověk se sám rodí a sám umírá a měl by být taktéž schopen se sám o sebe postarat a neviset ve všem na partnerovi. Ano, k těmto úvahám mě dovedl film.
Ale zpět k řádné recenzi. Jak jsem již zmínila, Rebel Wilson je v roli Single naprosto nepřekonatelná! Je to rozená komička a přesvědčivá herečka, takže jsem ji všechno žrala! Dakota Johnson je místy zranitelná srnka, ale zároveň se snaží naučit žít se sama a její závěrečná proměna je moc fajn. Nejvíce se mi líbí na úplném závěru filmu, ale její vychytávky v bytě a počítání lahví je také skvělé! No a Meg a Lucy jsou dvě role, které jdou naprosto mimo mě. Lucy má skvělou scénu v knihovně a Meg je pro mě ujetá doktorka, která je šílená.
Pokud jste žena, holka, nebo zkrátka zástupkyně něžného pohlaví, vemte své kamarádky, kupte si lahvinku a vyražte si do kina. Pro Vaše partnery to nejspíš nebude zrovna zážitek, takže je nechte doma a udělejte si dámskou jízdu!






Pro něj.

4. května 2016 v 17:57 | Webmiss |  Tvůrčí psaní
Občas mě popadne hrozná touha skládat básně! Je to jako v nějakém romantickém filmu, kdy si hlavní hrdinka uvědomí, jak moc miluje hlavního hrdinu a v tu chvíli má chuť tančit, zpívat, skákat do stropu a nebo prostě jednoduše rýmovat. Sice už nejsme v době Jane Austenové, ale občas ze mě ty rýmy zkrátka musí ven, a protože si nejsem jistá, jak by můj milý reagoval na milostný dopis s rýmovanou básní, píšu ji sem, na blog, do svého světa, kde si může žít svým vlastním životem.

Ptáš se mě, jestli Tě ještě ráda mám,
nevím proč, když se Ti to snažím každý den najevo dát.
Přemýšlím, jak říci slovy, co lépe vyjádřit jde činy.
Že jsi ten jediný, pro koho mé srdce hoří,
že mě nic netíží, tak jako když jsme si cizí.
Že myslím na Tebe každou vteřinu svého bytí
a že každý můj nádech by byl bez Tebe stokrát těžší.
Těší mě vzpomínky na naše blbnutí
a v každém záblesku slunce se mi Tvoje oči zjeví.
Nesnesu představu, že bychom nebyli si blízcí,
protože svůj život chci po Tvém boku žíti.
Nesejde na penězích, na slávě, na úspěchu,
hlavně když budu šťastná až do konce věků.
Myslím, že nemilovat je největší trest boží, protože bez lásky to není život k žití.

B.W.



Little Rock (1. kapitola)

3. května 2016 v 15:27 | Webmiss |  Tvůrčí psaní
Následující povídka, možná příběh (pořád jsem ho nedopsala, takže nevím co z toho přesně bude) je zčásti inspirovaná seriálem Hart of Dixie a zčásti mým životem a mou fantazií.

  1. Dobrodružství v Little Rock začíná


Vítejte v Little Rock, stálo na ceduli když jsem se blížila k cíli své cesty. Ovšem ne v tom v Little Rock, které leží v Arkansasu a má přes sto tisíc obyvatel, nýbrž v Little Rock na jihozápadu USA. Odstěhovat se z Čech do Ameriky byl jeden krok, ale přestěhovat se do městečka, které má populaci několik set obyvatel je už na hlavu. Nebo alespoň tak mi to připadalo, když jsem míjela uvítací ceduli, na které stálo: populace: 543 obyvatel. No potěš koště. Jako Češka, která má angličtinu až jako svůj druhý jazyk jsem se obávala, že mě místní nepřijmou mezi sebe do své maloměstské komunity a navíc pocházím z úplně odlišného kontinentu, který se nyní zdál vzdálený několik ne tisíc, ale milionů kilometrů daleko, ale i přesto jsem nesundala nohu z plynu a pokračovala až na náměstí, vlastně bych spíš měla použít slovo náměstíčko. Oproti Václaváku to opravdu bylo jen malinké náměstí s altánkem uprostřed, kterému se ale v Americe říká gazebo. Tak to bychom měli, znám slovíčka jako gazebo, takže bych se tu nemusela úplně ztrapnit. Když jsem našla místo kde se dalo zaparkovat, vyndala jsem klíčky ze zapalování a jen se chvilku rozhlížela kolem. Mohla bych vám nalhávat, že to bylo kvůli tomu, že jsem byla naprosto unešená z místní atmosféry, která se lišila snad úplně ve všem od toho, v čem jsem vyrostla, ale pravdou je, že jsem měla strach. Bála jsem se vystoupit z auta a jít se projít po náměstí a vydat se hledat adresu, na které jsem měla bydlet. Sice jsem v Americe strávila už nějaký čas, ale pořád jsem se tu necítila jako doma, spíš jako turista, který poznává cizí kraj a ví, že se jednou vrátí zpátky domů. Zabralo mi to chvilku přemlouvání, než jsem konečně sáhla po klice a ocitla se venku. Slunce krásně hřálo, nebe bylo modré a všude kolem byla spousta lidí, někteří byli na romantické procházce, staříci seděli na lavičkách a jejich milé protějšky v kavárně a pomlouvaly, koho jen šlo, děti pobíhaly po trávníku s lízátky v ruce a jejich maminky na ně z povzdálí dohlížely.
Pohled na upravené maminky s dokonalými účesy na hlavě mi jen připomene jeden z důvodů, proč jsem utekla z Evropy až za moře. Moje rodina. Dětství jsem měla pěkné, vyrůstala jsem se starší ségrou a rodiči v bytě 3+1, rodiče se čas od času hádali, ale o nás se starali hezky. Pravidelně jsme vyráželi na letní rodinné dovolené, víkendy jsme buď trávili na chalupě, nebo jsme jezdili po výletech po republice. Jako dítě jsem ale nevnímala vztahy v rodině, takže jsem si neuvědomovala, jak velké napětí u nás doma panuje. Mamka nevycházela s rodiči taťky a naopak. Návštěvy u prarodičů z mamčiny strany proto probíhaly jen s mamkou a ségrou, pro dobro všech se jich můj taťka nezúčastňoval. Tohle jsem ale do své puberty vůbec nevnímala, a pokud ano, tak jsem to nijak nezpracovávala a nepřemýšlela nad tím. V době mé puberty, kdy ségra bydlela v Praze s přítelem a studovala vejšku, to u nás dosáhlo bodu zlomu - rodiče se rozváděli. Pro mě to bylo asi nejtěžší období mého života. Byla jsem sama mezi dvěma lidmi, kteří tvrdili, že mě milují, ale ani jeden se tak nechoval. Nemohli se spolu domluvit na péči o mě, proto to dopadlo tak, že jsem šla k soudu, abych si s paní soudkyní za doprovodu sociální pracovnice popovídala o tom, kterého z rodičů mám raději, a s kterým chci bydlet a kterého chci jen navštěvovat. Pro dítě, které si myslí, že je už dospělé, ale ví naprosté houby a zmítá se mezi svými vlastními rodiči, kteří nevidí, jak moc ho trápí, to bylo něco úplně praštěného. Do dneška jsem nepochopila, co si mysleli, že řeknu? Nemám ráda ani jednoho z nich, chci bydlet sama? Nebo snad, že jednoho mám ráda a toho druhého už nechci vidět? Samozřejmě jsem řekla, že chci střídavou péči, protože oba rodiče miluji stejně. Podle mě si mamka myslela, že řeknu, že chci bydlet s ní a tátu vídat jen o víkendech. Dokonce jsem přesvědčená, že si mamka do dneška myslí, že mě taťka donutil, abych řekla, že chci střídavou péči. Ano, takhle ujetá je moje rodina.
Ale zpět k nové kapitole mého života daleko od všeho co znám. Tak jsem stála vedle auta na náměstí v městě, které jsem sotva našla na mapě, obklopená lidmi, které jsem předtím v životě neviděla a doufala jsem, že budu šťastná a konečně najdu ve svém životě klid a mír. Co jiného by také člověk od maloměsta očekával. Přesně v tuhle chvíli jsem byla přesvědčená, že v malých městech se nic neděje, že život v nich ubíhá pomalu a jediné co se řeší je špatné počasí, nebo neúroda. To jsem ale měla jet někam jinam. Jak jsem měla později zjistit, Little Rock nabízí hodně, ale určitě ne klid. Asi Vás napadá otázka, jak jsem se sem vlastně dostala. Byla to náhoda. Když jsem přijela do USA, zjistila jsem, že nabízí mnoho, ale pokud přijedete nepřipraveni, práci si musíte hledat jako rybu v řece a když zmerčíte nějakou nabídku tak po ní jít. Naštěstí jsem byla takový strašpytel, že jsem si vše zařídila ještě v Čechách a dostala jsem pracovní vízum. Česká pobočka jednoho časopisu hledala fotografy, kteří by měli zájem pro ni fotit přírodu. Focení mě bavilo, školu jsem dostudovala, tedy spíše jsem zakončila studium získáním bakalářského titulu a uvědomila si, že další studium už by mě nebavilo, protože od života čekám víc, než jen ležení v knížkách a nervování se z naprostých malicherností, jako jsou zkoušky, kde si nějací lidé musí dokazovat, že z nějaké oblasti toho vědí mnohem více než vy. Abych to zjednodušila: studium nebylo pro mě, a proto jsem ukončila své studium "pouze" s bakalářským titulem a byla jsem připravena objevovat to, co mi život nabízí a jak s ním naložím. Když jsem tedy zmerčila pracovní nabídku, která zahrnovala focení, sáhla jsem po ni a možná díky štěstí, nebo řízením osudu, jsem danou práci opravdu dostala. Nejprve jsem jezdila po Česku a fotila přírodní úkazy, nebo i lidi, a vlastně cokoli co po mě požadoval zadavatel zakázky. Této práci jsem se věnovala od konce června do září, když jsem se setkala s nabídkou práce v zahraničí. Časopis, pro který jsem pracovala sotva tři měsíce se stal součástí nadnárodní společnosti, která pod sebou sdružovala více časopisů podobného zaměření a tím otevřela dveře práci v zahraničí pro všechny její pracovníky, kteří uměli cizí jazyk. Podobný princip, na kterém je založena většina módních časopisů jako například VOGUE, ELLE a podobně. Jako absolventka státnic z anglického jazyka jsem měla vysokou šanci, že by časopis mohl vyslat mne. Proto jsem neváhala a zažádala o vyslání do ciziny. Takže jsme s přítelem odjeli společně za Velkou louži, tam spolu strávili 4 měsíce společně, poté se on vrátil zpátky do Čech a já pokračovala v práci. Nejdříve jsem dostávala různé úkoly ve známých městech, takže jsem viděla New York, San Francisko, Philadelphii, New Haven, Hartford, Providence a vlastně všechna města v Americe, o kterých jsem slyšela v seriálech, nebo do kterých jsem se chtěla podívat, protože mě na nich něco lákalo. Tak jsem strávila tři roky života. Jezdila jsem sem a tam, agentura mi zařizovala vždy ubytování a poskytovala informace o zakázkách a já se jen přemisťovala sem a tam a poznávala úplně odlišnou kulturu a moc jsem si to užívala. A právě moje poslední zakázka byla v Little Rock. Měla jsem fotit nějakou svatbu páru, který byl nějak spřízněn s někým slavným, ale mně jako Češce jméno budoucí nevěsty, ani ženicha nic neříkalo. Když jsem tedy konečně vystoupila z auta, mimochodem z auta mých snů, které jsem si chtěla pořídit už od puberty Mustanga GT z roku 1965, zamířila jsem rovnou hledat ubytování, které mi zařídila agentura. Jednalo se o krásný hotýlek kousek od náměstí se snídaní v ceně. V recepci seděla mladá žena, která měla perfektní make-up a vlasy učesané podobně jako Marty z Pomády. Nahlásila jsem ji své jméno a vysvětlila důvod své návštěvy a zamířila do svého pokoje. Věci jsem si prozatím nechala v autě, že si je vyzvednu později. Měla jsem u sebe jen foťák, který se stal skoro mojí třetí rukou a kabelku s peněženkou, mobilem, kapesníčky a jelením lojem. Zkrátka to nejnutnější co má každá holka pořád u sebe. Pokoj byl opravdu krásný. Načančaný, s výhledem do přírody, velkou postelí, dřevěným nočním stolkem, dokonce tu byl i malý stoleček a dvě židličky a ještě květiny ve váze, které jen dotvářely atmosféru vstřícného maloměsta.

A jak to dopadlo s tím přítelem se kterým jsem do Ameriky přijela? Zařídil si semestr v USA díky Erasmu, jenomže po skončení semestru se vrátil do školy a dohodli jsme se, že on dostuduje, u toho bude cestovat, co to půjde v rámci studia, možná dokonce půjde i na doktorské studium a já se potom vrátím do Čech a uvidíme, co bude dál. Buď budeme společně cestovat, nebo se usadíme někde v domečku v naší rodné zemi, nebo v nějaké jiné. Jenomže vztah na dálku není ideální a po čase se začala ukazovat jeho odvrácená tvář. Žádné společné výlety, žádné společné usínání, žádné rande bez webkamery, zkrátka jen spousta moderních technologií a žádný lidský faktor. Já se nechtěla vzdát Ameriky, protože bylo ještě brzy a on chtěl dostudovat a jezdit na stáže po světě. Tak jsme to ukončili. Dohodli jsme se na tom, že dokud on nedokončí studia a dokud já nedokončím svůj americký sen, tak si dáme pauzu. Potom se sejdeme a navážeme tam, kde jsme přestali. Jenže život vždycky neprobíhá tak, jak si plánujete, a jenom blázen se domnívá, že čas se zastaví a tři roky uplynou jako mrknutí oka. Pokud najdete toho pravého, proč se s ním loučit? Ale v té době jsem byla naivní a opravdu jsem věřila tomu, že se jednoho dne opět setkáme. Jenomže jak to tak bývá, čas mě změnil, snad jsem zmoudřela, snad jen získala více zkušeností, ale změnila jsem se, to se nedá popírat. Občas jsme byli v kontaktu, sem tam jsme si napsali nějaké novinky co se u nás děje, byli jsme stále přátele na Facebooku, ale i tyto občasné konverzace časem skoro vymizely a zůstaly jen přání k narozeninám, svátku, Vánocům a novému roku. Po třech letech měl můj bývalý přítel dostudováno (jak jsem zjistila z Facebooku) a chystal se na dálkové doktorandské studium a z fotek, které si přidával na zeď FB usuzuji, že si našel dobře placenou práci. Měla jsem z něj radost, on si žil život ve vatě, který si zasloužil za svou dřinu, a já si cestovala a dělala to, co mě baví.

B.W.



Kniha Džunglí / The Jungle Book

1. května 2016 v 9:43 | Webmiss |  Recenze
Nikdy jsem nečetla Knihu Džunglí od Rudyarda Kiplinga.

Jenom tak od slyšení znám jména jako Mauglí, Ká, Balú, Šer Chán, Baghíra či Akéla. Jaký je podrobný děj Knihy Džunglí už ale nemám ponětí. Pamatuji si, že jako malá holka jsem měla Knihu Džunglí v ruce a pročetla jsem se přibližně na druhou stránku. Nejspíš mě neoslovil styl psaní, nebo se mi knížku prostě nechtělo číst....těžko říct, důvod proč jsem knížku tak brzy odložila si už nevybavím. Naštěstí ale existují lidé, kteří knížky převádějí na plátna, tudíž když mi nějaké knížka nesedne v psané formě, podívám se na tu hranou filmovou.

Děj

Malý Mauglí vyrůstá v džungli se zvířaty s kterými si povídá a kteří ho vychovávají. Když byl úplně malinkatý našel ho pardál Baghíra a donesl k vlkům aby ho vychovali a postarali se o něj. Jenomže Mauglí je lidské mládě a je pro něj trochu problém zapadnout do smečky vlků, kteří mají čtyři nohy a trochu rychleji jim to běhá a lépe čichá. A aby neměl málo starostí s tím, že není vlk, dozví se o jeho přítomnosti tygr Šer Chán, který je odhodlaný ho zabít, protože lidská rasa je akorát zhoubou pro džungli a jejich rudý květ je pro zvířata nebezpečný. A tak začíná Mauglího pouť džunglí až do osady lidí.

Recenze

Během filmu jsem měla pocit, že jsem v džungli. Ty triky byly báječné a opravdu přesvědčivé! Sice mě zmátlo, že Mauglí si dokáže pokecat s kdejakým zvířetem, ale mluvit s opicemi mu dělá z nějakého důvodu potíže. A to by měl být člověk z opice... zvláštní. Toto pro mě nepochopitelné vzájemné neporozumnění si navzájem je vlastně jediná výtka kterou k filmu mám. Všechna ty zvířata vypadala tak opravdově a skutečně, že jsem uvěřila iluzi, že jsem dvě hodinky strávila pobíháním po džungli s Mauglím. Co se týče příběhu, podle mého hrubého a ne dost důkladného hledání se odvažuji tvrdit, že film vypráví poslední příběh z Knihy Džunglí, i když je podle mě o dost pravděpodobnější tvůrci zkombinovali různé příběhy ze všech kapitol knížky abychom se seznámili se všemi zvířaty kteří se v celém příběhu objevili.
Hodnocení filmu je z mé strany naprosto jednoznačné: pět hvězdiček z pěti celkových. Pokud máte rádi Knihu džunglí, nebo máte rádi přírodu a zvířata a příběhy z nitra džungle, zajděte se na Knihu Džunglí určitě podívat. Odvažuji se tvrdit, že nebudete litovat!
P.S. A jedna lahůdka na závěr. Bylo tak nějak zřejmé, že had Ká je samec, ale v tomto filmovém zpracování ho poprvé namluvila žena (v anglickém originále Scarlett Johansson) a tím z něj podle mě udělala lákadlo pro tatínky, protože působí jako svůdná žena, chcete-li siréna, která vábí muže :-)