Říjen 2016

HALLOWEEN

31. října 2016 v 9:42 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Dámy a pánové, dnes je Halloween. Sice se jedná o americký svátek, ale i přesto mě zajímá zda ho slavíte či nikoli. Já například nepohrdnu vydlabanou dýní, Halloweenskou výzdobou nebo nějakou tou maskou a strašidelným filmem. Letos jsem se navíc rozhodla, že si jen tak pro sebe Halloween oslavím. Podívám se na film, obleču si masku a třeba si i připravím nějakou lahůdku se strašidelnými motivy!
A protože jsou zanedlouho i Dušičky, plánuji si s holkami vyrazit na hřbitov. Na tom místním sice nikoho pochovaného nemám, ale zdá se mi jako pěkná tradice, že jednou za rok se všichni sejdeme na hřbitově a jelikož je už brzy tma, všechny ty svíčičky na hrobech krásné svítí a ta atmosféra je až kouzelná.
Pokud se tedy chystáte oslavit Halloween, přeji Vám jak jinak než Krásný Halloween!

Bonnie




Báječná ženská na krku

30. října 2016 v 10:04 | Webmiss |  Recenze
Rozhodně jedna z nejlepších českých komedií toho roku! Samozřejme společně s Teorií tygra. V hlavních rolích se představí Ondřej Vetchý a Petry Hřebíčková společně s Miroslavem Táborským, Terezou Kostkovou, Jenovéfou Bokovou a Pavlou Tomicovou.

Děj

Eliška žije vcelku spokojený život s Pavlem, který vydělává dost aby ELiška mohla zůstat v domácnosti a být tak starostlivou manželkou na plný úvazek. Jenomže pak zničeho nic Pavel požádá Elišku o rozvod. A tak se stane, že Eliška opráší svůj vysokoškolský diplom a s podporou své švagrové a její přítelkyně se přestěhuje na vesničku a začne pracovat jako učitelka vmístní jednotřídce. Jenomže taková radikální změna prostředí je přeci jen dost naročná a to víc, když Eliška bydlí v jednom domě s vlemi nerudným a samotářským Božíčkem, který se živí jako hrobník a o kterém po celé vesničce panují ne zrovna příjemné zvěsti.

Recenze

Ondřej Vetchý je můj nejoblíbenější herec v českém prostředí, a tak jsem si samozřejmě nemohla tuto komedii nechat ujít! Petra Hřebíčková je v roli Elišky také skvělá a vlastně i celý příběh a ostatní herci - všechno to funguje jak má! V podzimních plískanicích je navíc příjemé dívat se na film který se odehrává v létě, protože třeba mně to zvedlo náladu! A jaké to vlastně celé je? Báječné! U filmu jsem se dost nasmála. Ondrovi role mlčenlivého a nrudného Božíčka naprosto sedla, Tereza a Jenovéfa coby partnerky byly také super, Petra jako Eliška byla velmi sympatická hlavní hrdinka, které se zkrátka nedalo nefandit! A kdo byl největší vtipálek ze všech? Pan starosta v podání Miroslava Táborského! Ta role mu byla ušitá přímo na tělo! Celý film je moc příjemný, vtipný, veselý, překvapivě neuvidíme žádnou erotickou scénu, což je pro mě dost sympatické, ne kvůli tomu že bych byla prudérní, ale sex je snad už úplně ve všechn filmech a oceňuji autory, kteří umí udělat krásný film, který funguje a to i bez použití erotických scén. Pokud chcete polechtat bránici určitě se podívejte na Báječnou ženskou na krku!




Zmizelá

26. října 2016 v 8:48 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Tak jsem se chtěla podívat na film Zmizelá z roku 2014 s Benem Affleckem v hlavní roli. Nedávno jsem totiž viděla film Dívka ve vlaku a hodně lidí mi říkalo, že to je podobné právě filmu Zmizelá. No a jelikož je Dívka ve vlaku opravdu skvostný film, který mě překvapil a vyvolal ve mě mrazení v zádech, rozhodla jsem se, že dám šanci i Zmizelé. A tak jsem také udělala, nebo jsem se o to alespoň pokusila. Dokonce jsem přesvědčila i přítele aby se na film podíval se mnou, protože má 85% na čsfd, což by mělo svědčit o tom, že to bude parádní jízda!
Tak jsme se posadili na gauč, pustili film a koukali se na Amandu Seyfried jak chodí po lese, jede autem, myje si vlasy, má zvláštní vztah se ségrou a mlátí chlapa na lekci bojového umění. Pak jsem si řekla, že to je nějaké podezřelé, protože se tam pořád neobjevil Ben Affleck ani jeho zmizelá žena. A chybička se vloudila... existují totiž dva filmy které mají v češtině stejný název: Zmizelá. No a mně se podařilo sehnat ten druhý film než jsem chtěla. Takže jsem vypla televizi a připadala si jako největší idiot na světě :-)


Bonnie

P.S. Na podruhé to snad vyjde :-)



Dva měsíce do Vánoc a osmá série Vampire Diaries

24. října 2016 v 11:17 | Webmiss
Ano, je to tady. Dneska je 24. října a to znamená, že za dva měsíce jsou Vánoce! Pááni, letos mi ten rok ubíhá rychlostí světla! Ani jsem se nenadála a venku už je barevné listí. Naštěstí když jsem se včera odpoledne vracela z práce, svítilo sluníčko a já si konečně všimla, že přišel podzim. A nejenom ten ošklivý, kdy je po ránu tma a venku prší od rána do večera a pak je tma už i odpoledne, ten přišel už během září, toho jsem si všimla, ale až včera jsem si uvědomila, že už je tu i ten pěkný podzim. Ten, který mají lidé rádi - venku je barevné listí, sluníčko svítí už trochu v oparu a teplota vzduchu už dávno není letní a člověka to vybízí zabalit se do deky a posadit se na terasu s horkým nápojem v ruce a kochat se přírodou.
Jenomže pak se ráno vzbudíte a venku je tma, večer jdete z práce a je opět tma. Tmu mám vlastně docela ráda, ale chybí mi denní světlo a poslední dva týdny jsem opravdu vyčerpaná a nejraději bych prospala celé dny. K tomu jsem si navíc minulý týden udělala detox bez kafíčka, což je něco odbodného jako kdyby byly na týdenním detoxu Gilmorky Kávu miluji. Ve všech formách. A to poobědové, nebo někdy i dopolední kafíčko, které si v klidu vychutnám je můj oblíbený rituál. Ale říkala jsem si, že 3 šálky kafe denně už jsou přeci jen trochu moc, tak jsem na týden vysadila a doufám, že mě teď probere i jediný doušek :-)


A před chvílí jsem shlédla první díl osmé série Vampire Diaries a nic temnějšího jsem snad neviděla. V žádné předchozí sérii. Celý díl je opravdu ponurý, depresivní, smutný, pesimistický, temný, děsivý,... a mám trochu strach aby v podobném duchu neprobíhala celéá série, protože by mě to opravdu nebavilo. Jediná poetická věc na celém dílu byla zmínka o klasické literatuře :-) No pokud jste první díl nové série ještě neviděli, tak se raději moc netěště a nic neočekávejte, a pokud jste ho už videli, tak mě opravdu zajímají vaše názory.
Krásné pondělí a celý nový týden!


S láskou,
Bonnie



Nejkrásnější den

22. října 2016 v 15:58 | Webmiss |  Recenze
Německá komedie na stejné téma jako americký film Než si pro nás přijde, s tím rozdílem, že v hlavní roli neuvidíme Morgana Freemana ani Jacka Nicholsona, nýbrž dva třicátníky, kterým zbývá jen několik málo dnů, týdnů, nanejvýš měsíců života.

Děj

Jeden je pohodář, trochu rebel, dalo by se říci i floutek a druhý je hodný a poměrně upjatý. Jeden se jmenuje Benno, druhý Andi. A oba umírají. Andi se neobejde bez kyslíkové bmoby a Benno si sem tam "usne". Andi si vede svůj blog o rakovině, který skoro nikoho nezajímá a Benno má plán jak se dostat k penězům. A tak oba seženou slušnou sumičku eur a společně se vydávají na pořádně drahý výlet s plánem zažít ten Nejkrásnější den.

Recenze

Ach to porovnávání. Kdybych neznala film Než si pro nás přijde, byla bych asi z Nejkrášnějšího dne nadšená, jenomže já film Než si pro nás přijde znám a naprosto ho miluji. Viděla jsem ho nespočetněkrát a ještě se mi neomrzel. Jedná se také teprve o třetí německou komedii kterou jsem viděla (romatické filmy totiž nepočítám) a ty první dvě komedie byly Fakjů pane učiteli jedna a dva. Další věc, kterou chci zmínit je to, že jsem film viděla v původním znění s titulky a protože neumím německy ani slovo, připadalo mi to jako koukat na film v esperantu. Zápletka filmu je poměrně jednoduchá-dva třicátníci přijdou na způsob jak se dostat k penězům a vyrážejí na životní jízdu! Kromě několika scén kdy mi bylo spíš do pláče než do smíchu se jednalo o skvělou a velmi vtipnou komedii. Záběry přírody jsou naprosto fantastické a ukazují nám krásná místa Afriky o kterých jsem neměla ani potuchy.
Pokud máte rádi komedii, která Vás pobaví a nevadí Vám špetka toho černého humoru, mrkněte se na Nejkrásnější den a třeba si také začnete užívat života naplno!


Bonnie



Heidi, děvčátko z hor

18. října 2016 v 23:23 | Webmiss |  Recenze
Usoudila jsem, že není dobrý nápad psát recenzi na film který je určen pro mnohem mladší publikum a je tedy dost pravděpodobné, že se mi nebude líbit. Jenomže mě během sledování běhaly v hlavě takové myšlenky, že se o ně zkrátka musím s někým podělit. A jaká existuje lepší možnost než to všechno sepsat na blog :-)
Tak zaprvé, od dětství mám v hlavě představu o tom, že Heidi je blondýnka s modrýma očima co nosí vlasy svázané do copů. Ve filmu je ale Heidi hnědovlasá a vypadá spíš jako kluk, což úplně boří moji představu.
Zadruhé, Heidi si neužívá krásné chvíle dětství ve společnosti dědečka uprostřed hor, ale spíš nemá na vybranou a z dědečka se na konec stane ten správný dědečk, který svou vnučku miluje nade vše, ale ze začátku vůbec nic nevypadá růžově: Heidi je sirotek, kterého nikdo nechce. Nejenom její teta, ale ani její dědeček, kteérho sice celou dobu naprosto rozkošně oslovuje "dědečku", ale on ji na rovinu pošle do háje... no budiž.
A zatřetí? Heidi, ta v mé představě nosí modro bílé šaty a celý den pobíhá po loukách v Alpách. Realita ve filmu: Heidi buď pobíhá jenom ve spodničce, nebo v klučičím oblečení.
Tolik asi ke všemu co bylo ve filmu úplně odlišné od mých očekávání. Neříkám, že film byl hrozný, ale pouze to, že nejsem cílová skupina a neměla jsem z filmu tak velký požitek :-)
Kdyby se ovšem režie ujal Q. Tarantino, myslím, že by to byla zajímavá podívaná pro dospěláky. Heidi by byla nová Nevěsta, která se jde mstít všem, kteří ji ublížili a vezme si s sebou na pomoc starého dědečka, který ovládá hned několik asijských bojových umění. Společně se vydávají na cestu ze které již není návratu. Na cestu pomsty, která bude plná krve...

Dívka ve vlaku

17. října 2016 v 8:12 | Webmiss |  Recenze
Je pondělí ráno a jak jinak začít nový týden než recenzí filmové novinky na kterou se těšili nejenom milovníci stejnojmenné knižní předlohy!
Ano, je to tak, včera jsem viděla Dívku ve vlaku a ještě doteď mi přechází mráz po zádech. Podle traileru jsem si o filmu udělala velmi jednoduchou představu: nová a modernější verze Klubu rváčů. A tak jsem celý film strávila tím, že jsem si lámala hlavu nad tím co jako diváci nevíme. A tak mě napadá, že jsem se asi měla zmínit o tom, že jsem nečetla knížku... takže znovu: nečetla jsem knížku, podle traileru jsem si udělala nějaký obraz toho o čem to vlastně celé bude a po shlédnutí jsem zjisitla, že jsem byla vedle jak ta jedla.

Děj

Děj filmu je poměrně jednoduchý: Rachel Watson jezdí každý den do práce vlakem. Kolem svého domu. Tedy, kolem svého bývalého domu, ve kterém nyná žije již bývalý manžel s jeho novou manželkou a jejich malou dcerkou. Vedle jejího bývalého domu bydlá ještě jeden pár. Pár, o kterém si Rachel udělala obrázek jako o ideálním páru. A tak sleduje oba domy. Každý den, ráno i večer. K tomu ještě ráda popíjí nejenom víno, ale rovnou i vodku. No a tak se stane, že jednoho dne spatří Rachel něco, co její představu o tomto dokonalém páru zcela zboří. Jenomže co je dál, ani co bylo předtím vlastně nevíme, protože Rachel trpí poměrně častými výpadky paměti kvůli své závislosti na alkoholu. A jak se zdá, tenhle výpadek by pro ní mohl být sakra nebezpečný...

Recenze

Lámala jsem si hlavu jak popsat děj abych nevyzradila příliš mnoho, tak doufám, že se mi to povedlo. Já osobně byla z traileru dost zmatená a proto jsem očekávala že se na plátně objeví něco zcela jiného. Zpětně po shlédnutí filmu bych celý trailer sestavila trochu jinak. Hlavní roli Rachel ztvárnila moje oblíbenkyně Emily Blunt a její spolubydlící si zahrála Tedova holka z HIMYMu (pokud znáte HIMYM tak jakmile ji uvidíte, budete přesně vědět která to je. V roli policajtky se objevila Allison Janney, která mi přišla velmi upravená a sympatická a hrozně mi v téhle roli sedla. A abych nezapomněla, v jedné menší roli se objeví i Phoebe alias Lisa Kudrow! Co se týče hlavních rolích ani jednoho z herců neznám, i když představitele Rachelina manžela jsem podle čsfd viděla již ve dvou filmech a druhého hlavního hrdinu jsem viděla v Hobitovi, ale zjistila jsem to opět až z čsfd protože jsem ho nepoznala s krátkými vlasy. A pak je tu ještě ta slečna která vypadá jako Jennifer Lawrence, ale není to Jennifer Lawrence.
A teď už k samotnému příběhu.
Trailer byl pro mě velmi matoucí, ale to vlastně byl i celý film. Tím, že se vracíme v ději a několikrát vidíme jednu scénu, ale z více perspektiv, je velmi jednoduché ztratit přehled o tom co se vlastně stalo. Já měla během filmu nejméně tři verze toho, co se stalo a jak všechno skončí, ale ani s jednou jsem se netrefila. Celý příběh byl pro mne velmi silný a postupně jsem měnila svůj názor na hlavní hrdinku, ale to co přišlo v závěru jsem neočekávala a film se pro mě stal opravdu skvostem, protože měl všechno co má správný thriller mít. Napětí, zápletku, kterou nerozlousknete a která Vám začne docházet až v úplném závěru těsně předtím než nám ji některý z hrdinů vysvětlí a samozřejěm nečekaný konec, kterým celý film získá tu správnou atmosféru a nebídne divákovi i moment překvapení a zajímavého a nečekaného rozzuzlení!
Kdybych měla Dívku ve vlaku porovnat s nějakým jiným thrillerem, který jsem v poslední době viděla, napadá mé pouze Tajemství jejich očí, které mě vcelku zklamalo, i přes hvězdné obsazení, kterým mě film nalákal.
Pokud máte rádi příběhy ze kterých Vás možné bude mrazit v zádech a které ve Vás vyvolají pocit, že nic nemusí být ve skutečnosti tak, jak si myslíte, že to je, neměli byste si nechat ujít Dívku ve vlaku.


Plus píseň v traileru je zkrátka zamilováníhodná!

Bonnnie



Ztracená.

15. října 2016 v 17:53 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Procházím si krizí. To by nebylo asi nikterak divné kdyby to nebyla úplná krize identity a nebylo mi už dávno přes dvacet. Myslím si totiž, že tím čím si procházím nyní já si většina lidíbuď vůbec neprošla, protože to neřešili, nebo si tím prošli na střední před tím než se rozhodli na kterou půjdou vejšku nebo do které práce nastoupí.
Takže já jsem vystudovala střední, pokračovala ze špatných důvodů na vejšce a z té jsem těsně před koncem utekla. Nebyl to moc chytrý tah, pokud jsem nechtěla aby mi to můj táta předhazoval do konce života (společně s mými milujícími pradoridiči), ale jelikož já to nějak zvládnu a s jejich kritikou se vypořádám, jsem se svým rozhodnutím naprosto spokojená. Je to již 10 měsíců co jsem opustila školu, 10 měsíců od doby co jsem si našla první práci ve které jsem opravdu podepsala nějakou smlouvu, také je to cca 7 měsíců co jsem to oznámila doma a 6 měsíců od doby co jsem si našla další práci. Takže o peníze je jakž takž postaráno, ale pracuji za minimální mzdu a stále jsem ještě nepřišla na činnosti, kterou bych doopravdy a z celého srdce chtěla dělat po zbytek života, takže odtud plyne má krize identity.
Pokud si teď někdo z vás říká že přesně chápe čím si procházím a máte pro mě skvělou radu do života, tak sem s ní! Opravdu, nedělám si srandu, budu vděčná za jakoukoli radu, jakýkoli nápad. Jenom za poslední týden jsem si na netu hledala informace o obchodování na burze, stáhla jsem si dokonce i program který mě celým obchodováním s akciemi provede, včera jsem zkoumala podmínky obchodování na Amazonu a k tomu všemu čtu Čtyřhodinový pracovní týden, který by mi měl pomoci stát se novým bohatým a prací trávit co nejméně času, samozřejmě za co nejvíce peněz, a tím pádem bych měla milion času na dělání věcí co mě baví.
Takže nemusíte mít strach, že jsem to vzdala. Ba naopak. Neustále mi to v hlavě šrotuje, vymýšlím, zkoumám, hledám, ale bohužel nenacházím a čím déle nevím co dál, tím více mě to štve a tím více si připadám ztracená.
Jen doufám, že se jednoho dne najdu, protože tenhle stav kdy nemám ponětí je dost na palici.

S láskou,
Bon Bon.



Vampire Diaries Season 7

14. října 2016 v 15:39 | Webmiss |  Recenze
Tak mě opět popadl můj stav závislosti na seriálu a během týdne jsem dokoukala celou sedmou sérii Upířích Deníků. Vlastně je to vcelku příhodné, protože přesně za týden vyjde první díl osmé série, která bude zároveň i poslední.
Jak se to vlastně stalo...
Přemýšlela jsem o tom, že už jsem dlouho nekoukala na žádný seriál a většinou koukám buď na filmy nebo sleduji své oblíbené YouTubery. No a z ničeho nic mě napadlo, že nejspíš mi unikla jedna série Vampire Diaries, protože po odchodu hlavní hrdinky Niny Dobrev jsem si říkala, že seriál bude trochu o ničem. Kupodivu nebyl. Zažrala jsem se do něj natolik, že jsem se nemohla nabažit a stále jsem si musela pouštět dalš ía další díly abych věděla co se stane Caroline, Damonovi, Bonnie a Stefanovi. Dokonce se v seriálu objevil i můj oblíbenec Klaus jehož angličtinu miluji!
Co se týče děje vlastně se tak nějak pořád točí dokola. V mystic Falls začnou vraždit heretici a naši hrdinové se snaží zachránit své město, setkáme se s novými potavami, dozvíme se pár věcí z historie o kterých jsme doposud neměli tušení, většina dílů z první poloviny sedmé série nás vždy zavede o tři roky dopředu abychom si mohli pokládat stále nové a nové otázky o tom co se ksakru stalo. Damon není bez Eleny sám sebou, Caroline zažije něco o čem netušila že se ještě může někdy přihodit, Bonnie si konečně najde přítele, který ji ochraňuje a stará se o ni, přátelství mezi Bonnie a Damonem se bude vyvíjet a projde si zátěžovou zkouškou, Enzo si zvolí mezi Lily a jejími syny, heretici se postarají o pár pozdvižení, setkáme se s novou lovykní upírů,... zkrátka na jednu sérii se toho stane až až. Dokonce má po každém dílu člověk pocit, že žije opravdu nudným životem, protože se mu neděje ani desetina z toho co hrdinům v tomto seriálu.
Vampre Diaries sleduji již od první série a zjistila jsem, že každá postava má své klady i zápory a děj se neustále vyvíjí tak, že to snad ani dobře skončit nemůže. Každopádně jsem zvědavá na osmou sérii a asi nejvíc na to, jak tvůrci celou ságu ukončí. Podle informací co jsem si předběžně hledala by se v osmé sérii měla objevit i Elena, tkaže uvidíme co ná čeká dál.




Instalatér z Tuchlovic

11. října 2016 v 23:11 | Webmiss |  Recenze
Luboš Cafourek je typický mamánek. I ve svých 40 letech žije stále v jednom domě se svou maminkou a spíše než dospělý muž se jeví jako malé dítě. Nová komedie Tomáše Vorla st. pro mě byla spíš tragikomedií s hořkou pachutí.

Postavu Luboše Cafourka ztvárnil Jakub Kohák a jeho maminku si zahrála Eva Holubová. Věcí, která během filmu naháněla husí kůži byla podobnost kterou jsem spatřila mezi maminkou Luboše a mojí babičkou, která se ke svému synovi také chová jako by to byl pořád její malý chlapeček. Jako divák jsem měla pocit, že Luboš trpí nějakou formou psychické poruchy, která ho odlišuje od ostatních a uzavírá ho v jeho vlastním světě. Luboš je hodný a zručný chlap, který tráví čas prací nebo se svými kamarády v hospodě či na fotbalovém zápase. Jelikož žije na malé vesničce, je tohle vrchol jeho společenského života. Když p filmu zpětně přemýšlím bylo mi z něj vlastně až smutno. Postava Luboše je sympatická a dobrosrdečná a tak mi bylo vlastně až líto když jsem viděla jak se na něm páchá nějaké zlo. Ano, film nám měl asi ukázat komickou situaci když dospělý muž žije se svou matkou a rovnou to propojit i s životem na vesnici, kde se život tak trochu zastavil a nedá se srovnat s životem ve větších městech. Co se vtipných scének týče, bylo jich hned několik, ale těch pro mě dojemných a smutných bylo přeci jen víc. Pokud máte rádi Vorlovi filmy pravděpodobně si Instalatéra z Tuchlovic nenecháte ujít, což je možná dobře, jelikož si myslím, že film by mohl každému něco přinést. Ať už zamyšlení o svém vlastním životě a nebo třeba vytvoření obrázku života, který byste rozhodně vést nechtěli. Za mě tři hvězdičky z pěti a tudíž 60%.



P.S. A jaké poučení jsem si z filmu odnesla já? Akorát se mi potvrdila má teorie o tom, že pokud je s muži něco špatně, v drtivé většině případů za to může jejich matka, což se mi může do budoucna hodit pokud bych se někdy stala matkou malého chlapce a nechtěla z něj vychovat nesamostatného ťunťu.)



Práce snů, peníze & dostatek času

11. října 2016 v 18:47 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Tak je to zase tady. Další článek o tom, že nemám ponětí jak se zařadit do proudu. Jelikož se mi opravdu dělá fyzicky zle z představy, že bych chodila do zaměstnání od pondělí do pátku od 8 do 4, nebo od 9 do 5, nevím jak někde pracovat jako zaměstnanec a vydělat si dostatek peněz. Abyste tomu dobře rozumněli, neznamená to, že sedím doma, válím si šunky a beru sociální dávku a jsem evidovaná na pracáku. Spíš naopak. Mám dvě práce, ale obě na dohodu, tudíž nejsem zaměstnanec v pravém slova smyslu a nemám tedy hlavní pracovní poměr, nemám právo na to, být zapsaná na úřadu práce, protože můj přivýdělek je vyšší než polovina minimální mzdy a volný čas se pro mě v poslední době stává cizím pojmem. I přesto, že nemám hlavák, trávím v obou pracích dohromady jako v běžné práci. S tím rozdílem, že se jedná o práce které mě baví a jsou fajn, ale berou mi moc času a dávají minimum peněz. Doslova. V jedné z nich jsem za minimální mzdu, ale vzhledem k tomu jaká je moje pracovní náplň to zcela chápu. Ale už jsem si plně uvědomila, že takhle to dál nejde. Nemůžu pracovat za dva a mít z toho drobné. Moje letošní léto vypadalo tak, že jsem na 10 dní odjela na zahraničí k moři, kde jsem si relaxovala, užívala nicnedělání a dovolenkovala. To je celé. Zbytek léta jsem létala z jedné práce do druhé (někdy i během jednoho dne) a až teď si začínám uvědomovat, že mi léto proklouzlo mezi prsty a nyní je tu podzim a já mám pocit, že jsem přišla o kus svého života, a co je nejhorší, úplně jsem přišla o mé nejoblíbenější období v roce! Takže takhle to dál prostě nejde! Musím přijít na to, kterou práci dokážu dělat bez toho aniž by sra** vstávat každé ráno a probouzet se s myšlenkou: "Zase do práce...." Vím, že přesně v tomto stylu žije spousta lidí a jejich práce je pro ně mučením. Nehodlám vyhořet ještě před třicítkou a také nehodlám dělat něco, co by mě nenaplňovalo nebo by mi přišlo naprosto zbytečné. Ano, starší generace by řekly, že nemám na výběr. Ale podle mě mám. Protože to co je teď je život. Mám jen určité množství času, neboť nepředpokládám, že existují upíři, tudíž ani nepočítám s tím, že bych se mohla stát nesmrtelnou. A v případě, že upíři existují, je nejspíš vyšší šance, že mě sní než aby mě vzali do party. Ale zpět k mému životnímu dilema! Prostě mám pocit, že život je potřeba žít a netrávit ho děláním věcí, které mě nenaplňují nebo mě dokonce štvou a zabíjí mě. Také vím, že celý náš školní systém je špatně a vychovává nás k tomu abychom se dobře učili a pak si našli dobrou práci. Jenomže tento systém fungoval v dřívějším režimu. Doba je jinde, technologie jsou jinde, lidé si uvědomují, že mohou zažít víc, mohou dosáhnout něčeho víc. Proto se neusazujeme ve 20, ale žijeme dokud můžeme. A právě představa toho, že budu v životě svázaná a nebudu se moc ráno probudit a dělat co chci, ale budu muset dělat to co po mně chtějí jiní mi nahání husí kůži. Ještě jednou zdůrazňuji, že to neznamená, že nechci pracovat. Chci. Chci se věnovat něčemu co bude mít smysl, co mě bude naplňovat, bavit, co bude něco přinášet světu. Teď sice svým způsobem přináším něco světu a pracuji jako kůň, ale nemám z toho tolik abych si mohla dovolit žít tak, jak bych chtěla, bez hypotéky a půjček.
Takže celým smyslem mého vykecávání je to, že potřebuji najít důvod jak moje práce bude mým koníčkem, nebude mě omezovat tak striktně, nebo dejme tomu tak pravidelně, ale zároveň mi bude přinášet dostatek financí.
Ano, můžete si myslet, že jsem naivní a možná i praštěná, ale já jsem přesvědčená o tom, že to jde i jinak. Práce může být moje hobby a nemusí mě omezovat. Můžu být pánem svého času a můžu se stát finančně svobodná.
Jenom ještě úplně nevím jak toho všeho dosáhnu, ale víra je první krok, ne?

Bonnie



Vstávání ve 4 ráno

10. října 2016 v 13:20 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Ráda čtu časopisy Forbes a First Class. Stejně tak ráda navštěvuji jejich webové stránky a pročítám články o tom ja ksi zajistit finanční polštář a být finančně svobodná a nezávislá.
V poslední době mám pocit, že se doslova roztrhl pytel s články o brzkém raníím vstávání. Všichni úspěšní lidé očividně vstávájí před svítáním a behěm doby kdy všichni ostatní ještě spí udělají většinu práce. Jenomže já chodím ráda spát v době kdy se noc překlápí v nový den (tedy kolem půlnoci). Všude kolem je také poměrně klid a mám pocit, že svět kolem mě už šel spát. Ano, nejspíš bych si to nemyslela kdybych bydlela v centru nějakého velkého města, ale nebydlím. No a protože chodím spát relativně pozdě, je pro mě představa brzkého vstávání něco jako noční můra. Pokud bych měla vstávat ve 4 ráno, znamenalo by to jen 4 hodiny spánku, což by mě nejspíš zabilo a ráno bych ani nebyla schopná vylézt z postele.
Takže pokud bych se za pár let divila proč ještě nejsem milionářka a nemám obrovské impérium, ve kterém by mi všichni říkali pane, tak je to očividně kvůli tomu, že nejsem extrémně brzké ranní ptáče :-)

B.



Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

7. října 2016 v 10:03 | Webmiss |  Recenze
Tim Burton je zpět se vším všudy! Pokud máte rádi jeho filmy, určitě si tuto novinku nenechte ujít! V hlavní roli slečny Peregrinové se neobjeví H.B. Carter, neboť před natáčením se ona a Tim Burton rozešli a role slečny P se ujala Eva Green. Neboť mám Carter moc ráda, bylo mi líto, že ji ve filmu neuvidím, tak jako se ve filmu neobjevil J. Depp, ale můžu Vás ujistit, že film stál i tak za to!

Děj

Hlavní hrdina Jake je podivný. Tedy, jak později zjistí tak ne až tak moc, ale ve škole moc kamarádů nemá, narozdíl od svých vrstevníků on pracuje a je typický prototyp hodného kluka. Velice miluje svého dědečka, který ale bohužel trpí demencí a není to s ním jednoduché. Nebo netrpí? Dědečka mu odmalička vyprávěl podivné historky o sirotčinci ve kterém strávil několik let a který vedla nějaká slečna Peregrinová. Dokonce své vyprávění doplňoval i fotografiemi! Jenomže jedna věc se sejde s druhou a to pak vede k dalším událostem a Jake se najednou objeví v sirotčinci o kterém mu dědeček vyprávěl a narazí na všechny dědečkovi kamarády i na slečnu Peregrinovou a pravé dobrodružství může začít!

Recenze

Jak už to tak u filmů Tima Burtona bývá, i tento je dost temný a pochmurný. Kdybych měla malé děti, řekněme do 10 let, tak bych je s sebou do kina asi nevzala, protože bych se bála, že budou trpět nočními můrami. Celé prostředí (tedy kromě Floridy) je velmi ponuré, studené a trochu depresivní. Samuel L. Jackson s bílými bulvami vypadá trochu jako Frankensteinovo monstrum a v noci bych ho rozhodně potkat nechtěla! Hlavní hrdina Jake mi celou dobu připomínal toho malého Satánka z filmu Satan přichází, ale později jsem zjistila že jsem si spletla herce, protože Asa Butterfield si zahrál v Chlapci v pruhovaném pyžamu - možná si pamatujete-dojemný film z doby druhé světové války o chlapci nacistického velitele, který se skamarádí s chlapcem přes plot, který nosí neustále pruhované pyžamo, je Žid a je v koncentračním táboře, ale zpátky k novému Burtonové filmu! Eva Green s kuší a celá v černém vypadá tajemně a v roli slečny Peregrinové je skvělá! A všechny děti v sirotčinci vypadají jako z těch dobových fotek které nahání hrůzu! Film je natočen podle knížky R. Riggse, kterou jsem bohužel nečetla, takže Vám nepovím co je ve filmu jinak než v knížce.
Co se ale příběhu týče, je krásný i smutný zároveň. Ještě jsem se nerozhodla na kterou příčku svých oblíbených filmů od Burtona film zařadím, protože Karlíka a továrnu na čokoládu, Alenku v říši divů a Velkou rybu bezmezně miluji a v této konkurenci má ode mě Sirtočinec slečny Peregrinové pro podivné děti celé 4 hvězdičky!
A ještě jenom taková malá vsuvečka, na filmu se mi asi úplně ze všeho nejvíc líbí konec.




Tak co dál princezno?

6. října 2016 v 0:06 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Nechala jsem školy. Přesněji řečeno: nechala jsem vejšky akorát včas abych nedostala ten PAPÍR. Obzvlášť jeden z mých rodičů se s tím nemůže smíři a při každé příležitosti kdy se potkáme mi nezapomene zmínit jak jsem hloupá, že mi zbývalo jen tak málo. Ano, v jeho očích jsem hloupá, ale ve svých jsem neuvěřitelně stoupla. Našla jsem v sobě odvahu udělat něco co jsem chtěla udělat vždy: nezajímat se o své okolí a udělat něco, co CHCI JÁ. Zní to jednoduše, že? Udělat něco ve SVÉM ŽIVOTĚ PODLE SEBE. Ani nevíte jak dlouho mi trvalo než jsem se to naučila.
Na střední jsem chodila protože to nějak vyšlo u příjimaček a v té době jsem se moc nezabírala učením. Když se pak ale ve čtvrťáku začaly podávat přihlášky na vysoké školy a všichni spolužáci měli jasno o tom kam chtějí směřovat a co chtějí dělat, zjistila jsem, že jsem jiná. Své příhlášky jsem poslala v poslední možný termín a to jen díky tomu, že mi můj táta nedal na výběr a donutil mě si něco vybrat. Zvolila jsem cestu nejmenšího odporu a vybrala si školy, které jsem si říkala, že by nemusely být tak zlé. Nějakou dobu během studia na střední jsem koketovala s myšlenkou, že se stanu psycholožkou, ale kupodivu ani jedna z mých přihlášek nebyla na psychologii, protože já na školu jít nechtěla. Chtěla jsem si dát volno. Rok, dva,... dokud nepřijdu na to, co chci já a ne co po mně chce moje rodina.
Jenomže v září jsem se dostavila k zápisu a začala jako hodná holka chodit na vejšku. V tom co mě vejška naučila mám naprosto jasno: nic ale opravdu nic v životě není fér. Spolužákům, kteří kašlali na přednášky i cvika se dařilo a mně, staré dobré poctivce to vždy vyšlo na třetí pokus (to je ten poslední). Takže prázdniny? Volno? Nevěděla jsem co to je. Každý rok jsem si nějakou zkoušku táhla až do září, takže flákání 3 až 4 měsíce v mém případě zrovna neplatilo. Poslední zkoušky jsem měla většinou na konci června a ty další na začátku září. Ještě jsem nezmínila která škola to vlastně nakonec vyhrála, tak tedy, jste připraveni? Peďák. Jenomže jsem zjistila že nechci být učitelka a co hůř, zjistila jsem, že nechci být už ani student. Škoda že mi to trvalo tak dlouho. Tedy, abych byla sama k sobě upřímná, to, že nechci být už studentem jsem si uvědomila v okamžik, kdy jsem dostala maturitní vysvědčení, ale protože jsem se neuměla vzepřít rodině a neměla jsem vlastně ani kam jít (doma bych bydlet nemohla kdybych po střední nepokračovala ve studiu), začala jsem studovat dál. A dál... Až jednoho dne jsem se na to prostě vykašlala. Bylo mi jedno jak moc mě moje rodina bude odsuzovat. Nezáleželo mi na tom, jak moc se za mě moji rodiče budou stydět kdykoli se někdo zeptá a oni budou muset říct, že nemám vejšku,... chtěla jsem už konečně dělat v životě to, co chci já. Nechtěla jsem žádný papír, nechtěla jsem se fotit v nějakém hábitu s rourou, která by ostatním dávala najevo, že jsem něco víc. Nechtěla jsem se zařadit do toho světa, kde se lidé hodnoté jen podle CV. Chtěla jsem svobodu.
A tak ji konečně mám. Tedy, vlastně ani ne. Ač je to smutné, pořád nevím kdo jsem ani co od života chci. Nenašla jsem ještě svoji vášeň které bych byla 100% oddaná. Můj měsíční příjem je k pláči a doba kterou v práci strávím je naprosto nepřiměřená tomu co se mi další měsíc připíše na bankovní účet. Sice dělám práci, která mě baví, ale zase nemám peníze. Což se ukazuje jako velký problém. Feministky by mě asi odsoudili, ale někdy mě napadá, že by nebylo tak špatné provdat se a stát se ženou v domácnosti. Jenomže pak si uvědomím, že starat se celý život o muže a domácnost a k tomu ještě o děti také není zrovna něco co bych chtěla. Na prince jsem přestala věřit už před hodně dlouhou dobou, ale bože, občas si říkám, že by se mi nějaký hodil. Odvezl by mě na zámek a společně bychom cestovali po cizích krajích a nemusela bych se starat o stav svého bankovního konta, ani o to, kolik volných dní mám. Také už si začínám uvědomovat, že nežiju ve světě Petra Pana a nejsem Wendy, tkaže vyrostu, zestárnu a zemřu. A to dokonce ani ne nutně v tomto pořadí. Ale zase buďmě upřímní, na to abych zemřela mladá už začínám být pomalu ale jistě stará...
Zkrátka a dobře nevím co se svým životem. Nemám sebemenší ponětí o tom co chci dělat. Naprosto přesně vím co dělat nechci, ale pořád se mi nepodařilo přijít na opak. Zašlo to dokonce tak daleko, že v posledních dnech nemůžu po ránu přijít na pořádný důvod proč lézt ráno z postele a začínám z toho být čím dál tím víc nervózní. Děsí mě myšlenka, že žiju ve světě, kde každý ví co od života chce a jde si za tím, jenom já jsem v nějakém storno režimu a život kolem mě zatím ubíhá a já stojím na nástupišti a nevím do kterého vlaku nastoupit.

Bonnie



Tak málo času

3. října 2016 v 12:07 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Pokud jste fanoušky dvojčat Olsenových, tak jste si možná mylně mysleli, že následující článek bude pojednávat o stejnojmeném seriálu ve kterém ztvárnily hlavní role. I přesto, že Olsenky miluji a na jejich filmech jsem vyrůstala a vlastně i díky seriálu Tak málo času jsem chtěla zlepšit svoji angličtinu (na YT byly jen díly v původní verzi, tak jsem si je pouštěla a snažila jsem se pochytit o čem asi pojednávají), tento článek se bude týkat času, který my všichni občas odměřujeme. Trpělivě, nebo netrpělivě. Někdy se nám zdá že čas leze pomalu jako šnek - ano, má školní léta by ,phla vyprávět. Každá hodina, kterou jsem neměla ráda trvala minimálně 24 hodin! Na druhou stranu, čas někdy letí jako nadzvukové letadlo. A čím jsme starší, tím je to horší, teda rychlejší.
Nechci se tu zaobírat tím, jak nám vše proklouzává mezi prsty, jak v práci trávíme většinu dní, jak si neumíme užívat věcí,... spíš chci zmínit fakt, že na světě existuje spousta filmů a seriálů a já, jakožto velká milovnice filmů i seriálů, řeším dost často dilema, zda si pustit film, který jsem viděla strokrát, ale nikdy si ho neokoukám, nebo si pustit něco nového, co bych chtěla vidět, ale dopředu nevím jestli u záverečných titulků nebudu zklamaná. (Hned se nám to celé odlehčilo,že? Ano, řeším čas v souvislosti s tím, kolik času strávit sledováním obrazovky TV, plátna kin nebo obrazovky PC.)
Vím, že to zná banálně a někteří možná přestali už dávno číst, ale opravdu by mě zajímalo jak to máte vy. Když máte chuť a čas podívat se na nějaký film, zvolíte raději starou ověřenou klasiku, nebo si pustíte něco zbrusu nového od čeho nevíte co očekávat? Myslím si, že naše volby ohledně filmů odpovídají našim povahám... buď to hrajeme bezpečně a zůstáváme u klasik, které jsou prověřené a víme co od nich můžeme očekávat, nebo zkrátka žijeme život plný výzev a nebojíme se zkoušet nové věci. Tahle paralela filmů s našimi životy mě napadla až teď, ale něco na ní bude. Jsou totiž dny, kdy si po milionté pustím díl Gilmorek, který znám skoro nazpaměť, ale tento akt mi dodá pocit bezpečí a vnitřně mě uklidní. Ale jindy jsem akční a chci zkusit něco nového ať je výsledek sebevíce nejasný.
Nejsem tedy sktriktně jen hráč, nebo pouze divák (narážka, kterou pochopí všichni kdo viděli NERVE) ;)
Jsem mix více typů osobností, jsem originál, mám dny kdy potřebuji být doma, potřebuji klid a pocit bezpečí, a někdy mám zase chuť zažít to všechno co je venku za každou cenu.


B.



Wonderland

1. října 2016 v 22:41 | Webmiss |  WebMiss
V minulém katalogu značky Avon jsem narazila na vůni, které jsem zkrátka nemohla odolat! Jmenuje se Secret Fantasy Wonderland a řekla jsem si, že je přesně pro mě. Přeci jen na blogu mám přezdívku Bonnie Wonderland a zdálo se mi pěkné pořídit si vůni, která má ve svém názvu právě slovo Wonderland.


Vůně voní přesně tak jak si představuji že by to mohlo vonět ve Wonderlandu. Tajemně, ale také sladce a trochu pohádkově. V popisování vůní nejsem zrovna proflk, proto nepracuji v žádné parfumerii ani výrobně parfémů, ale zkrátka tahle vůně stojí za to!