Listopad 2016

Gilmore Girls: A Year in the Life

30. listopadu 2016 v 12:14 | Webmiss |  Recenze
Před necelými deseti lety skončila sedmá série Gilmorových děvčat. A před necelým týdnem byly vydány 4 nové díly. Pro mě, jakožto jejich velkou fanynku, to je samozřejmě událost, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Stars Hollow vypadá pořád stejně kouzelné a všechny postavy, i přesto, že trochu zestárli, jsou pořád stejné. A i přesto, že vyšly pouze čtyři díly, každý má přibližně hodinu a půl! Další změnou oproti původní verzi je abence Richarda Gilmora, protože jeho představitel Edward Herrmann bohužel zemřel.
Rozhodla jsem se každý díl sepsat do jednoho článku a sepsat do něj vše co se mi na něm líbílo/nelíbilo, co mě překvapilo, co jsem očekával
Už jsem viděla Zimu a Jaro a ještě mě čeká Léto a Podzim. A zatím jsem si na 100% jistá, že natočení dalších 4 dílů Gilmorek byl dobrý nápad. Na přemýšlení o tom jak by mohl dopadnout jejich příběh jsme měli skoro deset let a teď se můžeme podívat co si pro hrdiny připravili jejich tvůrci.


Bonnie



Fantastická Zvířata a Kde je najít

25. listopadu 2016 v 13:53 | Webmiss |  Recenze
Kouzelný svět Harryho Pottera je zpět!

Na Fantastická zvířata jsem se těšila. A to i přesto, že jsem nečetla knížku, nevěděla jsem že bude natočeno dalších x dílů a dokonce jsem ani moc neměla tušení o čem to vlastně bude. Ale i přesto, že jsem neměla šajna, film je skvělý a užila jsem ho. Hlavní roli Newta (v české verzi Mloka) Scamandera ztvárnil Eddie Redmayne a o režii se postaral David Yates a knižní předlohu napsala jak jinak než J.K. Rowling.

Příběh

Mlok přijíždí do New Yorku s kufříkem plným nejrůznějších tvorů. Před mudlovskou kontrolu přejde naprosto bez problému, jenomže pak se některým tvůrům podaří kufřík opustit a začínají dělat paseku po celém městě.

Recenze

Triky, New Yorku, kostýmy, Mlok, hudba, herci, všechno bylo super! Eddie na mě působil jako roztomilý autista, Nečar s kterým se seznámil po příjezdu se celou dobu staral o bránice diváků, Colinovi Farrellovi to seklo a Johnny Depp překvapil. Stručně, jasně věcně. Pokud máte rádi svět čar a kouzel a hltali jste všechny díly Harryho Pottera, Fantastická zvířata byste si neměli nechat ujít!


Bonnie



SNOWDEN

15. listopadu 2016 v 20:52 | Webmiss |  Recenze
Nový týden je tu a s ním i nová filmová kritika. Do mého seznamu filmů, který jsem si nedávno sestavila a přidala na blog jsem úplně zapomněla zařadit nový film Olivera Stonea SNOWDEN s Josephem Gordon-Levittem v hlavní roli.
Na film jsem si vyrazila o víkendu a vlastně jsem na něj byla zvědavá již dlouho. Měl totiž původně vyjít ji mnohem dřív, ale nakonec se stalo, že měl premiéru v našich kinech minulý týden. Film má přes dvě hodiny a provází nás životem Eda Snowdena, který je stále psancem, neboť byl USA obviněn z krádeže vládního majetku a nyní přebývá v Rusku, kde mu byl udělen status uprchlíka a dostal zde azyl.

Děj

Film zachycuje osud Edwarda Snowdena, který pracoval pro CIA i NSA a vynesl na svět informace o masovém sledování milionu lidí po celém světě, které měla na svědomí právě americká tajná služba.

Recenze

Na filmu bylo brilantí naprosto vše. Příběh, herci, lokace,.... a naopak nejhorší věc? Pravdivost příběhu. Během filmu si uvědomujete, že je natočen podle skutečných událostí a jakákoli Vaše aktivita v online světě mohla být (možná dokonce pořád je) sledována. Jsem ráda, že na svém ntb mám webkameru přelepenou už nějaký ten pátek, protože představa, že mě někdo může sledovat kdykoli pomocí jedné malé kamerky a mít tak přehled o všem co dělám, mě děsí k smrti! J.G. Levitt je až neuvěřitelně podobný Snowdenovi a užívala jsem si všechny ty vtipné okamžiky, které se ve filmu objevily. Edovu partnerku ztvárnila v poslední době stále častěji obsazovaná Shailene Woodley (nejspíš jste ji poprvé zaregistrovali ve filmu Hvězdy nám nepřáli a pak ještě v Divergenci a Rezistenci). Nechci už nadále popisovat jak je cleý film skvělý, takže pokud chcete vidět něco skvělého a bohužel i pravdivého, vyražte na Snowdena! Stojí to za to!


Bon

P.S. Oliver Stone i Joseph G. Levitt se setkali se Snowdenem a radili se s ním ohledně filmu a i Snowden osobně hodnotí film velmi kladně :-)



Krotitelé duchů (2016)

11. listopadu 2016 v 17:32 | Webmiss |  Recenze
If there's something strange in your neighbordhood
Who ya gonna call?

Kdysi dávno jsem viděla Krotitelé duchů, ale je to opravdu tolik let, že si je nepamatuji. Proto tato recenze nebude porovnávat původní a novou verzi.


Děj

Krotitelé duchů asi netřeba dlouze představovat. Po třiceti letech od uvedení původního iflmu se režisér Paul Feig (Tráva, Drsňačky, Ženy sobě, několik epizod Kanclu) rozhodl, že natočí remake kterým Krotitele přiblíží součansé generaci. V roli krotitelé se tentokrát představí 4 ženy a všechny jsou rozené komičky: Melissa McCarthy, Kristen Wiig, Kate McKinnon a Leslie Jones a jako jejich asistent jim skvěle sekunduje Chris Hemsworth.

Hodnocení

Obecně nemám ráda když se staré filmy předělávají a režiséři se snaží udělat terno. Když to napoprvé vyšlo, napodruhé by to mohlo vyjít taky. No, ne vždy to funguje. A Krotitelé duchů jsou zrovna filmem, do kterého bych se já osobně rozhodně nepouštěla. Není to Kruh. Tu původní japonskou verzi snad nikdo ani nezná, zato ta americká vyšla skvěle a na čsfd se pyšní 80%. Takže vždy je to 50 na 50. Buď se diváci zamilují do nové verze a najdou si v ní něco co se jim zalíbí, nebo ji naprosto odvrhnou a budou ji přirovnávat k té původní.
A právě v tomto případě nastal ten druhý scénář. Hodnocení 42% na čsfd hovoří za vše (o to žalostněji vypadá oproti hodnocení původní verze která se pyšní hodnocením v červených číslech). Ale já si na filmu to své našla. Hlavní postavy jsou zkrátka vtipné a celý příběh byla komedie a nic než komedie, vtípky, narážky a psina. Chris se předvedl jako ten nejhorší asistent na světě, který se může pyšnit jen svým tělem, ale byl zkrátka k sežrání. Jeho hlášky opravdu skvěle doplňovaly zbytek party. Sympatická mi byla postava ztvárněná Kate, která zkrátka nic neřešila a vše brala tak nějak po svém. Kristen vyměnila kostýmek za kombinézku aby se z nudné vědkyně stala akční vědkyní, Melissa je zkrátka skvělá kdekoli a Leslie byla největší frajerka!
I ty narážky na původní verzi vlastně byly vtipné, zporacování efektů samozřejmě perfektní, průvod balonků se mi moc líbil a klidně bych se na něj šla podívat o Halloweenu, do filmu byly zahrnuty i moderní věcičky jako například internet (zejména YouTube, který v původní verzi zcela jistě chyběl) a pokud jste celý příběh braly jen jako komedii která si dělá ze všeho srand, film jste si užili. Takže moje rada zní: neberte film vážně, nesrovnávejte ho s původní verzí a zkuste si vychnutnat vtípky které ve filmu zazní a kdyžtak se pokochejte Chrisem ve fešáckých brýlích bez sklíček, která přece nepotřebuje, protože se mu akorát v jednom kuse špinila!
P.S. Už po uvedení traileru bylo jasné, že fanouškům originálu se to líbit nebude, protože se zvedla taková vlna negativních emocí a zejména palců dolů na YouTube, že se autor snímku vyjádřil velmi nelichotivě o šprtech.



Bonnie



Snížek

10. listopadu 2016 v 12:01 | Webmiss |  Postřehy Autorky


No není to nádhera? Včera celý svět řešil výsledky amerických voleb a dneska mé městečko zahalil první sníh. Přijde mi to jako příjemná změna. Po dnu kdy celý internet zaplavovaly jen zprávy ohledně USA mám pocit, že se vše usadilo a je opět klid. Sníh ve mě totiž vždycky vyvolá příjeměné pocity a hned si vybavím všechny krásné věci které sedějí jen v zimě. Například celý byt si můžete vyzdobit svíčkami a už od 4 hodin odpoledne kdy venku padne tma si můžete celý byt prosvítit, uavřit si horké kakao a jen si hovět v křesle a kochat se zasněženou krajinou. Nebo můžete vyrazit na procházku do sněhu a kochat se tím jak je celý svět najednou tichý, klidný a hezčí. A co teprve Vánoce! Světýlka, vůně vánočního cukroví, vánoční stromeček, svařák (!), balení dárků, jídlo a chvíle strávené s rodinou a přáteli. Ano, ne vždy je to u nás ideální a poklidné jako ve filmech, ale co nadělám. Vždy když napadne první sníh, vzpomenu si také na epizodu Gilmorek (viděla jsem všechny díly všech sérií několikrát) kdy Lorelai uprostřed noci vstane a vyjde na ulici a očekává první sníh. Luke je vůči ní velmi skeptický protože ve zprávách o počasí nic o sněhu neříkali, ale jak se ukáže, Lorelai má pravdu a z nebe se opravdu začne sypat sníh. Pak se sice ukáže že sníh není vždy ten nejlepší přítel, ale i přesto všechno je krásný :)
Tímto Vám přeji krásnou zimu a příjemné chvíle strávené u čajů, kakaí, u filmů, popřípadě u praskajícího dřeva v krbu!

B.



VOLBY USA 2016

8. listopadu 2016 v 23:54 | Webmiss |  WebMiss
Dnešní den si obyvatelé USA volí nového prezidenta či prezidentku. Už od rána se FB, Twitter a další sociální sítě ale i webové stránky plní různými narážkami, informacemi, fotkami, videi,... zkrátka čímkoli co má něco společného s letošními volbami! A ať se nám to líbí nebo ne tato volba ovlivní celý svět. Už několik měsíců se z médií dozvídáme o předvolebních turné, o debatách a skandálech, pomluvách a výjimečně se najde i nějaká chvála. Dnešní zprávy se vlastně z velké části také soustředily na probíhající volby a nabízely různé odhady. Ať už to skončí jakkoli jsem na výsledek opravud zvědavá. Já osobně žadného favorita nemám a spíše to celé sleduji jako divák, což ostatně také sem.
Tak tedy dobrou noc a zítra až se probudíme, bude mít USA nového prezidenta a já jsem opravdu velmi zvědavá kdo jím bude!


B.



Filmy které si nechci nechat ujít

7. listopadu 2016 v 21:49 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Venkovní počasí přímo vybízí ke sledování filmů. No a mě k tom uani nemusíte dvakrát pobízet! Na listopad už jsem si vyhlídla pár filmů, které si zkrátka nechci nechat ujít!
Na prvním místě mého seznamu je film Blood Father, u nás vyšel pod názvem Ve jménu krve. Hlavní roli ztvárnil již šedesátiletý Mel Gibson. John Link je bývalý člen motocykového gangu Hells Angels,nedávno se vrátil z vězení a nyní je v problémech jeho dcera se kterou se před lety nerozešli zrovna v dobrém, ale jako správný otec se John rozhodne že své dceři pomůže.


Další film na seznamu je Planetárium s Natalií Portman a dcerou Johnnyho Deppa v hlavní roli. Jen z traileru jsem měla husí kůži! Příběh filmu se točí kolem dvou sester, spiritualistických seancí a také kolem vlivného producenta, který chce ze sester udělat filmové hvězdy. A abych nezapomněla, děj je zasazen do Paříže 30.let, takže kdo miluje Paříž a retro stejně ja já, neměl by si tento film nechat ujít!

A co je žhavou novinkou letošního listopadu? Beze sporu Fantastická zvířata a kde je najít! Těším se na návrat do prostředí Harryho Pottera, na kterém jsem vlastně vyrůstala.

Po posledním filmu s Tomem Hanksem ve tkerém pilotoval letadlo které přistálo na řece Hudson a byl oslavován jako hrdina, ale zároveň vyslýchán jako hlavní viník se těším se na nový film Hologram pro krále, kde opět hraje Tom Hanks a podle traileru se bude jednat o oddychovější film vhodný na ty dlouhé a tmavé nadcházející večery.


Snad se Vám něajký film líbil a zaujal Vás, pokud na něco vyrazíte do kina, nebojte se mi napsat Váš názor :-)

Bonnie



Proč je načase se odstěhovat

6. listopadu 2016 v 20:08 | Webmiss |  WebMiss
Něco mi říká, že bych si měla na blogu vytvořit speciální rubriku "Bonnie a její dramata", jelikož se jedná o další článek ve kterém si budu naříkat nad svým bídným životem. Neee, to samozřejmě přeháním :-) Mám k dispizici pitnou vodu, dostatek jídla, mám krásnou čistou postel ve které se mi spí jako v bavlnce, troufám si říct že mám kolem sebe i pár lidí kteří mě (alespoň doufám) mají rádi, mám oba rodiče, fajn ségru, tři žijící prarodiče (a všechny ve skvělé formě a s chutí k životu), mám připojení k internetu, dokonce mám i co na sebe (a to navzdory tomu že neustále třídím a vyhazuji, třídím a vyhazuji, to oblečení se snad v mém šatníku rodí samo nebo co)... Tímto skvělým úvodem jsem dosáhla dokonce toho, že zatím celý článek vypadá jako Bonnie a její umění umít se vychloubat a navodilo tak naprosto opačný dojem, než který jsem měla v plánu! Ale zpátky k věci: Bonnie a její bydlení!
Několikrát už to zde na blogu padlo, ale pokud tu jste třeba úplně poprvé, nebo nečtete každý můj článek, zopakuji to: stále bydlím u maminky. Jsem dospělá, platím nájem, ale stále bydlím ve svém dětském pokoji kde jsem celý svůj dosavadní život vyrůstala. Dříve jsem ho sdílela se starší ségrou, ale ta se už osamostatnila a tak teď celý pokojík obývám jen já a přibližmě milion mých věcí. Na jednu stranu to působí možná i normálně, holka po vysoké (na kterou se v posledním ročníku vykašlala) bydlí u své mamky, protože zatím nemá dostatek peněz na vlastní bydlení, ale měsíčně ji přispívá vyměřenou částkou na bydlení. Ehm,... jenomže kdybyste znali mou maminku, myslím, že byste přesně poznali kde je ten zádrhel. Moje mamka je milující, hodná, starostlivá, ukecaná, zvědavá, trochu drbna, skřivan, praštěná a náladová. Je to opravdu skvělý člověk (o tom jak miluji a ctím svou rodinu jsem se tu už několikrát rozepsala), ale...
Mamka je opravdu fajn a vycházíme spolu, ale má několik vlastností které já přímo nesnáším a činí mi neskutečné potíže se s nimi vyrovnávat a tolerovat je, vzhledem k tomu, že jsme obě dospělé, já patím nájem, ale mamka se více než jako majitelka bytu chová jako maminka ke své malé holčičce...
Tak zaprvé, mamka je posedlá pořádkem. Nemyslím to tak, že každý den vytírá, myje okna a luxuje, ale ona miluje načančaný byt. Každý polštář na gauči má své místo, každý záhyb záclon je naměřen na milimetry, ubrus na kuchyňském stole musí být naprosto symetrický, nádobí se musí mýt okamžitě po použití a nikde v bytě nesmí být položené žádné věci které na dané mísot nepatří. V praxi to znamená tak, že si například vařím jídlo a mamka se vrátí z práce azačne mi odmývat použité nádobí, což působí jako milé gesto, ale když jste právě uprostře tvořivého procesu a v jednom hrnci mícháte todleto, na pánvi smažíte támhleto a v troubě pečete bůhvíco dalšího, je opravdu nepříjemné když se Vám tam zničehonic začne někdo plést doslova pod rukama a umývá Vám například ochutnávací vidličku či lžíci, nebo třeba pokličku na hrnec, kterou jste jen na chvilku odložily, ale plánujete ji opět vrátit na hrnec. Ještě otravnější část této úchylky přichází ve chvíli, kdy se s horkým pokrmem posadím ke stolu a těším se, jak si ho vychutnám, ale jen co dosednu na židli, mamka se jako komando vřítí do kuchyně a začně zuřivě mýt všechno nádobí které jsem použila a plánovala jsem ho umýt a sklidit až po tom, co své čerstvě uvařené jídlo sním, jenomže mamčina rychlost mě natolik vytočí, že lituji toho, že jsem si v klidu neuvařila a neumyla nádobí zatímco byla pryč.
Zadruhé, mamčina posedlost čančáním bytu ale nekončí jen v kuchyni, jakmile si odložím třeba knížku na křeslo v obýváku, je naprosto jasné, že jakmile ji mamka zmerčí, okamžite mi ji přinese do mého pokoje a položí ji kam uzná za vhodné. Takže poučení do života? Nikdy nikam nic neodkládej, nebo o to přijdeš, popřípadě to budeš tak dlouho hledat, že tě zamrzí že jsi to někam odložil.
Zatřetí, posedlost načančaným a perfektním bytem se přenáší i do mého pokoje. Tudíž má mamka tendence předělávat ho k obrazu svému. Od posouvání předmětů o několik centimetrů, přes neustálé rovnání záclon a polštářů a také deky až k přesouvání větších přemětů a ve větším měřítku. Tahle kombinace přesouvání a naprostého nerespektování mého soukromí zašla dokonce až tak daleko, že si svůj pokoj zamykám když nejsem doma a brzy si ho budu zamykat i když budu doma, ale budu se nacházet v jakékoli jiné místnosti, protože jsem si všimla, že mamka velmi hbitě a nepozorovaně umí přijít do mého pokoje a přerovnávat mi věci dokud není s jejich umístěním spokojená. Což ve mě vyvolává takové zoufalství a pocity méněcenosti, že jsem momentálně v procesu vyhazování veškěrých věcí které opravdu nepotřebuji, jen kvůli tomu abych v pokoji neměla vůbec nic co by se dalo nějak posouvat, takže pokud mi za chvilku zbude jen notebook, židle, stůl, skříň a postel, nepřekvapí mě to.
Další a a pro mě nepříjemnou mamčinou vlastností je její zvědavost. Musí vědět o každém kroku který udělám a o každé činnosti, které se věnuji. Pravidelně kontroluje můj kalendář aby měla přehled kde se nacházím a co tam dělám. A když už tyto informace má, proč je nevyužít, že? O mém programu pak velmi ráda diskutuje se svojí mamkou aby o mně měla přehled celá rodina.
Ano, chápu, že jsem dcera a že v očích mé mamky jsem pořád ta malá holčička, jenomže pokud už jste dospělí, máte práci, máte svůj život a bydlíte v bytě se svými rodiči jen proto, že zkrátka nemáte dostatek financí vlastní bydlení, ale hradíte část nájmu, očekávala bych, že ke mně bude přistupováno jako k hodnému nájemníkovi a ne jako k dítěti, kterému je neustáe potřeba hlídat program a uklízet věci na místo. Také si uvědomuji, že si za to můžu sama, což mi na náladě moc nepřidává, protože v současné době je to pro mě opravdu neřešitelný problém a nemám na výběr, takže se uklidňuji tím, že vyhazuji nadbytečné krámy, které by mohly mamku lákat, pravidelně si zamykám své teritorium a střádavě zažívám stavy naprostého zoufalství nad svoji situací...

Podzimní plískanice, smutky a deprese

5. listopadu 2016 v 19:37 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Tohleto počasí zkrátka není pro mě! Ta romantická představa podzimu kdy se na stromech začínají zbarvovat listy, sluníčko svítí a svět je celý barevný je sice krásná, ale podle mě je pozdim spíš zima, deště, pochurmné večery, mlha, brzké stmívání, zapálené svíčky pro zpříjemnění atmosféry, sem tam slunečný den abychom se z té tmy nezbláznili,...
A právě kvůli té šedi, zimě a tmě začínám víc než kdy jindy přemýšlet o všem možném, ale zejména o sobě. Hlavně o tom co dál, co teď, co potom. Mám pocit, že se jen točím v kruhu a nevím kam se vrtnout. A někdy začínám upadat do smutku. Děsí mě představa že se zařadím do té masy, která je v práci od 9 do 4 a volno má jen o víkendech. Děsí mě představa že bych se usadila a žila ten jednotvárný život práce, děti, spánek, práce, děti, spánek a tak pořád dokola. Ne že by děti nebyly rozkošné, jsou, ale nechci je mít teď hned. A práce? Opravdu je smysl života pracovat od pondělí do pátku, o víkendu si trochu odfrknout a pak zase nanovo? Zkrátka a dobře se mi toho teď v hlavě míchá tolik a já nevím kam dál. Proto Vám přeji krásný podzim bez jakýchkoliv smutků! A pokud přeci jen sem tam nějaký přijde, zkuste horkou vanu, pozitivně laděnou knížku, svíčky, dobré jídlo, kávičku s kamarádem či kamarádkou v pěkné útulné kavárnice, nebo si kuchařské umění zkuste třeba sami nebo s kamarády :-)

Bonnie



Všechny malé zázraky

4. listopadu 2016 v 20:17 | Webmiss |  Recenze

Jennifer Niven

(All the Bright Places)


Ráda sleduji mladou dvojici Youtuberů Zoe a Alfieho aka Zoellu a Pointlessblog. Když Zoe rozjela spolupráci s The WHSmith a tím pádem isvůj vlastní knižní klub, říkala jsem si proč ne, přečtu si něco na doporučení Zoe. Mám ráda knížky a tip na dobrou četbu vždy ráda uvítám. A tak jsem se dala do čtení. Už jsem přečetla Ostrov lhářů (mé hodnocení knížky najdete zde) a také Všechno, úplně všechno (mou recenzi si můžete přečíst tady). Ale knížka od Jennifer Niven Všechny malé zázraky je něco úplně jiného. Popravdě řečeno mi během čtení probíhala v hlavě jediná myšlenka - na sebevraždu. Ne na moji, ale obecně jsem dumala o sebevraždách. Což není něco nad čím bych chtěla přemýšlet v posteli těsně před spaním...

Děj

Violet a Theodor by nemohli být odlišnější. Violet zemřela při autonehodě staršá sestra a Theodor má své stavy kdy je probuzený nebo naprosto v háji - alias trpí bipolární poruchou o které nikdo z jeho okolí ani on sám nemá ponětí. Když se tito dva potkají na zvonici kde jsou oba ze stejného důvodu, začne se počátek toho nejméně pravděpodobného přátelství na světě. Violet se díky Theovi začne probouzet ze smutku a začne opět žít naplno, zato Theo se pomalu ale jistě noří do smutku a deprese.

Hodnocení

Knížku bych už znova nečetla. Celá je o sebevraždě a pokud přemýšlíte o její přečtení, doporučuji si nejdříve nalistovat stránku s Poznámkou autorky (v mé verzi je to strana 347), která je úplně na konci knihy. Kdybych si tuto poznámku přečetla před tím než jsem se do čtení ponořila, asi bych si celé to čtení více promyslela...Od knížky jsem čekala typickou dívčí knížku s lovestory, která je ze života. Jenomže jsem se nemohla víc splést. Knížka je velice zajímavě psaná-buď z pohledu Violet nebo z pohledu Theodora. Nic mezi tím. Takže buď se některou událostdozvíme z pohledu obou dvou nebo pouze z pohledu jednoho z nich. To je na knížce opravdu sympatické protože to je úplně odlišné od všech knížek které jsou psány z pohledu třetí osoby, která ví vše. Během čtení se dozvíme několik zajímavých faktů o sebevraždách. Mně v paměti nejvíc zůstaly inofrmace o sebevraždě Virginie Woolfové a také o tom, že potetovaní lidé se nejčastěji zabijí střelnou zbraní. Ačkoli nějaké části příběhu jsou krásné, pozitivní a skvělé, jiné části jsou depresivní, smutné a vyznívají velmi negativně. Pokud jste člověk, který trpí depresemi nebo bipolární poruchou, popřípadě pokud špatně snášíte psychologické filmy a romány, určitě bych Vám tuhle knížku nedoporučila. I pro mě byla jedna číást příběhu natolik šokující, překvapivá a smutná, že jsem zbytek knihy dočetla jedním dechem.
Celkově jsem z knížky dost rozpačitá. Pokud bych se vyrovnávala se smrtí blízkého člověka, nevím jestli by mi tato kniha pomohla. Jelikož se jedná o vypsání autorky z traumatického zážitku, bylo to chvílemi traumatické i pro mě jakožto pro čtenáře. Proto prostě nemůžu říct jděte do toho a knížku si určitě přečtěte, spíše naopak, opravdu si pořádně rozmyslete zda si knížku chcete přečíst.

Bonnie




Proměny Bonnie

2. listopadu 2016 v 23:19 | Webmiss |  Postřehy Autorky
V době dospívání jsem milovala nakupování. Výlety do Prahy pro mne znamenaly hodiny a hodiny chození po obchodním centrech! Sice jsem v té době u sebe nenosila ani peněženku, ale pouhé procházení kolem regálů s oblečením pro mě bylo něco! Myslím, že tohle je běžná vzpomínka většiny holek. Dokonce jsme si i v samých počátcích puberty udělaly s kamarádkou nejeden výlet do většího města jenom kvůli nakupování. V té době jsem milovala Olsenky a vždycky jsem si pak připadala jako ony ve svých filmech, to znamená že mám dostatek peněz, styl, bezva rodinu a jsem prostě šťastná a nejlepší!
No a nyní, když jsem už oficiálně několik let dospělá se cleá situace úplně obrátila. Nakupování v přecpaných obchodních centrech ve mě budí fóbii a nahání mi husí kůži. Představa toho, že bych jela do Prahy jen kvůli tomu abych celé odpoledne strávila v obchoďáku je pro mě jako vystřižená z hororu a jen pomyšlení na to, že bych is musela koupit něco nového na sebe a zkoušet si to v kabince, hledat svoji velikost, procháze regály,... brrr, z toho mě úplně mrazí!
Jednu dobu jsem s chutí vymetala sekáče, kde se za skvělou cenu daly sehnat bezva kousky, ale daň jste platily v podobě milionů dalších ženských, potily jste se v poměrně malé hale a nic jste si nevyzkoušely v kabince, zato uprostřed haly a před pidi zrcadlem. A ani tento způsob nakupování mě už neláká.
Naštěstí existuje jeden bezvadný online krámek, kde se dá sehnat úplně všechno a nemusím při tom ani dávat z ruky hrneček s kafem! Kouzelné slůvko zní aliexpress a v současné době je to můj nejoblíbenější krám. Pokud ode mě letos dostanete dárek k Vánocům, s velikou pravděpodobností bude právě z ali. Je to velmi jednoduché, uděláte si účet, občas když něco sháníte tak si zadáte konkrétné výraz do vyhledávače, porovnáte nabídky, něco si hodíte do wishlistu, potom vše pohodlně zaplatíte kartou z pohodlí domova a maximálně si budete muset zobží za 3 týdny vyzvednout na poště-to je veškerá fyzická aktivita kterou budete muset vynaložit! Pro mě splněný sen. Nejenom že mám víc času na věci, které mě baví víc než odpoledne strávená v obchoďáku, ale navíc je to i zábavné a velmi pohodlné.


Bonnie