Leden 2017

Resident Evil: Poslední kapitola

31. ledna 2017 v 8:44 | Webmiss |  Recenze
Je zvláštní začít posledním dílem celé série, ale co se dá dělat, dějí se i podivnější věci. A tak se tedy událo, že jsem viděla nový a zároveň úplně poslední díl celé ságy filmů Resident Evil s Millou Jovovich v hlavní roli.

Děj

Film začíná uvedením do děje, což je příjemné zejména pokud jste neviděli všechny díly, popřípadě, stejně jako já, ani jeden. Díky vyprávění hlavní hrdinky Alice se totiž dozvíme o čem celý ten RE vlastně je. Zjistíme co bylo na začátku toho vše, jaká choroba vlastně byla vypuštěna,co se stalo s lidmi, i kdo jsou ti potrhlí týpci, kteří se snaží lidstvo vyhladit. A pak už to začne. Akce, střílení, lekačky, krev, bojová umění, nože, zbraně, zombie, tanky, pevnosti, zničená planeta Země a hlavně naprosto krásná a sexy Milla coby Alice, která je snad novým Chuckem Norisem. Opravdu, ta baba je snad nezničitelná! A slovem baba nemyslím stařenku o holi, nýbrž vymakanou chtělo by se říci holku, ale vhodnější bude použít slovo ženu, neboť Mille je neuvěřitelných 41 let! Už podle podnázvu víme, že se jedná o poslední díl, který celou sérii nějak uzavře a ano, je to tak. Na konci se dočkáem velkého finále a zakončení celého příběhu.

Recenze

Hodnotit film, který je natočen na motivy počítačové hry, kterou jsem v životě nehrála, je stejné jako hodnotit film natočený podle knižní předlohy, kterou jsem nečetla. Neříkejte mi, že většina z Vás takhle nešla k maturitě! Myslím tedy ten příklad s knihou a filmovým zpracováním, ne ten s tou hrou, ale pokud byste brali jako předlohu divadelní hru, tak to vlastně dává smysl i ve spojení s maturitou...
Budu naprosto upřímná, jak to už u mě bývá zvykem, nemám ráda tyto typy filmů. Tím tyto typy myslím akční horory v kombinaci se sci-fi a thrillerem. Důvod? Koukat se na zombíky, kteří se snaží zabít vše živé, to ještě zvládnu, koneckonců jsem viděla několik sérií Walking Dead, kde bylo zombíků přibližně stejně jako v Resident Evil. Vidět naprosto neohroženou sexy hlavní hrdinku, která zlikviduje kohokoli kdo se ji pokusí zabít je vlastně super, ale co opravdu nesnáším jsou lekačky. A těch bylo zejména na začátku filmu hned několik za sebou a při každé z nich jsem sebou cukala jako ryba na suchu. Postupně už jsem tušila kdy asi lekačky přijdou, ale stejně jsem se cukala jako ratlík. Ti z Vás, kdo horory a lekavé scény milujete mi to laskavě vysvětlete: co je na tom tak super? Vždyť nevíte která z těch lekaček Vás zabije. Mně málem vylétlo srdce z hrudníku jak jsem se lekala! A chodit kvůli takovému zážitku do kina? No to je přeci lepší zajít někam kde Vás trefí zadarmo, no ne? Takže už prvním problémem který mám je naprostá nesourodost mě a žánru do kterého Resident Evil zapadá. Další námitkou, kterou k filmu mám je nereálnost. Opravdu mám věřit tomu, že je možné být nezničitelný? Nejenom, že chudák Alice dostávala v jednom kuse po čumáku, ale během filmu se ani jedinkrát nenapila či neposvačila. Jistě, je mi jasné, že hladina adrenalinu v jejím těle musí být nehorázně vysoká, ale přeci jen z adrenalinu se nenajíte, natož nenapijete, takže nevěřím tomu, že by byla takhle silná bez jakékoli svačinky. I kdyby si zobla třeba jen mrkvičky! NA druhou stranu, na filmu je příjemné to, že Vás na začátku vpraví do děje a vůbec nevadí zda jste vynechali jeden, dva, či všechny předchozí filmy. Alice je tak hodná, že nám vše vysvětlí a řekne co a jak, kdo je zlý, kdo dobrý a o co celou dobu vlastně půjde. Samozřejmě nechybí naprosto zvrácený padouch, který chce zničit celý svět, tenhle náš padouch se neobejde bez Bible a krucifixu, ale mám pocit, že si celou Svatou knihu vysvětlil naprosto špatně. Ale aby nebylo padouchů stejně nebo dokonce víc než klaďasů, narazíme i na partu přeživších, kde se setkáme s Alicinou kamarádkou Claire se kterou nemám ponětí kde na sebe předtím narazily, ale to pochopení děje nijak nenarušuje, víme, že se znají a jsou parťačky a kamarádky a Claire navc hraje moje oblíbená herečka Ali Larte, takže mi je jedno co je přesně zač a kde se vzala.
A závěr filmu? Kupodivu překvapivý. Oceňuji, že celá série je domyšlená a uzavřená tak nějak dá se říci hezky, ale přesto ne úplně. Nechci Vám ji vyzradit, takže pokud ji chcete vyzjistit, vyražte na poslední díl série Resident Evil. Sama od sebe bych to nečekala, ale nebylo to tak hrozné a film se mi vlastně i docela líbil. Vykašlala bych se teda jako režisér na lekačky, ale zase chápu, že to k tomuto žánru prostě patří a někdo to ocení. Já tedy ne, ale někdo očividně ano, jinak by nevzniklo asi tak milion dílů které vyšly před tímhle.
P.S. Jednu nevýhodu to přeci jen má. Ne ten film, ale sledování nějaké filmové série od konce. Jelikož víte jak to celé skončí, tak nemusíte koukat na předchozí díly. Zejména pokud Vám na začátku všechny předchozí díly předloží v jakémsi sestřihu na stříbrném podnose. Ale jelikož je to poslední díl, tak je to vlastně jedno, protože peněž už vydělali dost, takže toto vyzrazení pro ně finančně ztrátové už rozhodně nebude :-)
A ještě jednou to musím zmínit, Milla je opravdu neuvěřitelné krásná a ve skvělé formě! A to jí je zatrolených jednačtyřicet!



BONNIE



Paterson

30. ledna 2017 v 10:30 | Webmiss |  Recenze

"Básně, Autobus, Schránka, Marvin, Harlekýn."


Děj filmu

Paterson je řidič autobusu, kteýr žije ve stejnojmeném městě. Zvláštní, že? Každopádně film Vám nabízí skvělou příležitost podívat se na jeden týden do života Patersona, který žije se svou manželkou a psem v domečku, z kterého každé ráno odchází do práce a odpoledne se vrací. A abych nezapomněla, ve volných chvílích píše poezii, chodí do místního baru a vlastně žije takový obyčejný život...

Recenze

Jedná se teprve od druhý film Jima Jarmusche, který jsem viděla. Tím prvním byl film Kafe a cigára, který je zvláštní tím, že se natáčel několik let a setkávali se v něm nejrůznější osobnosti ze světa filmu. Ale zpět k Patersonovi. Myslím si, že nejsem ten správný cílový divák. Film se totiž odehrává po dnech od pondělí do pondělí a já opravdu měla pocit, že jsem ten týden v tom kinosále strávila. Na druhou stranu jsem ale ráda, že jsem film viděla. Hlavní roli Patersona ztvárnil Adam Driver, který si zahrál i Kylo Rena ve Star Wars: Síla se probouzí, a kterého jsem vůbec nepoznala a dokonce mi ani nebyl povědomý. Dobrá práce, Bonnie! Občas prostě mám sklony k neúmyslné ignoraci a některé detaily (bohužel ne vždy pouze detaily) mi unikají. Paterson je zkrátka obyčejný řidič autobusu, který každé ráno vstává bez budíku, bvyrazí do práce s obědovou krabičkou a tajným sešitem, do kterého během přestávek píše básně. Obědovou krabičku mu navíc chystá jeho milovaná žena Laura a pokaždé do ní přidá něco navíc. Co přesně, to Vám neprozradím. Ať se může zdát, že každý jeho den je stejný jako předchozí, ve finále to vlastně není pravda. I přesto, že se jeho rutina nemění, mění se okolnosti a ne vždy vše proběhne tak jak má, nebo tak jako to proběhlo den předtím. Také se mění lidé v autobuse a příběhy lidí kolem něj. Pokud máte rádi filmy Jima Jarmusche, vsadím se, že film jste již dávno viděli, takže nemá cenu Vám ho doporučovat, a vy ostatní, pokud chcete vidět poklidný film bez násilí, možná místy trochu dlouhý, ale vlastně realistický s básněmi, které se budou vpisovat do krajiny, zkuste dát Patersonovi šanci.

Bonnie



Co mě naučila práce v kavárně

28. ledna 2017 v 13:10 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Loni, když jsem hledala nějakou práci po tom co jsem nechala školy, zašla jsem do místní kavárničky a shodou náhod jsem se seznámila s jejím majitelem a zeptala se, zda by se jim náhodou nehodila nějaká posila do týmu. Naštěstí měl nouzi o zaměstnance, takže mu nevadilo zaučit úplně nezkušenou holčinu, která miluje kafe, ale o jeho přípravě neměla ponětí a neuměla ani používat presovač, natož pak aby věděla co je to Americano.
A tak jsem půl roku pracovala v kavárně. Byly dny, kdy jsem za barem strávila 13,14 hodin a ještě musela před odchodem domů pouklidit, vytřít, omýt nádobí a vše dát do takového stavu aby to ráno opět vypadalo jako nové. Zkrátka někdy to byla pořádná dřina. Prvních pár týdnů mě neskutečně bolely nohy, ale říkala jsem si, že si na to časem zvyknu, že přeci jen ze školních lavic nejsem zvyklá na tolik pohybu během dne. Ne, nezvykla jsem si. Nohy mě bolely po každé směně, která překročila 12 hodin, protože přeci jen trávit celý den na nohou bolí. Na práci bylo samozřejmě příjemné být celý den v teple a připravovat kávu a další nápoje a jídla. I dýška byla příjemná. Neměla jsem problémy s komunikací se zákazníky, takže jsem si za směnu vydělala i pěknou sumičku na dýškách. Bohužel plat byl tak mizerný, že i za měsíc, který jsem prakticky celý strávila v kavárně jsem si nevydělala ani 10 tisíc, pokud do toho nepočítám dýška. A šéfová si mě oblíbila natolik, že kdykoli bylo potřeba za ni zaskočit, volala mě, protože věděla jsem spolehlivá a vždy ráda pomůžu. Jenomže když bylo léto pryč a já s uvědomila, že jsem si ho vlastně vůbec neužila, bylo mi to líto a řekla jsem si, že takhle ne.
Mnoho lidí v mém okolí nechápalo proč jsem se rozhodla z kavárny odejít, protože to působí jako práce snů, a ano, i já si to vždycky myslela a hrozně mě lákalo být baristkou, tudíž jsem opravdu moc ráda za tuhle zkušenost, protože teď vím kolik je za tím práce. Není to jen o tom, že se celý den věnujete latté artu, ale také musíte mýt neustále nádobí, uklízet ho zpátky na své místo, vytírat večer podlahy, chystat pokrmy, být příjemný a na lidi, kteří jsou nepříjemní a nejraději byste je nakopali kamsi a pokud jste tak šikovní jako já, tak se Vám občas stane, že na Vás skončí červené víno, nebo si polijete nohy kafem :-)
A jaké věci mi kavárenství a baristika daly a jsem za ně vděčná?
Vyznám se v kávě. Vím která káva se jak připravuje, znám pojmy jako americano, džezva, french press či chemex a všechny umím připravit. Umím našlehat mléko párou tak, aby vznikla hezká pěna do capůča či latéčka. Na kreslení mléčnou pěnou jsem bohužel neměla moc čas, neboť když máte narvanou kavárnu a běháte sem a tam jako hadr na holi, tak zkrátka na latté art nemyslíte a jste rádi, že stihnete ty kávy vůbec připravit. A hlavně už vím, že za každou profesí, ať už vypadá sebelákavěji je spousta práce, kterou jako zákazník nevidíte. Takže pokud Vás láka kavárenství, určitě doporučuji vyzkoušet si práci v kavárně abyste zjistili co všechno tato profese vlastně obnáší. A abych nezapomněla, od loňska dávám v restauracích i kavárnách mnohem větší dýška než jsem dávala. Teda, pokud je vše v pořádku a obsluha není nepříjemná a vyloženě protivná.
Taak a teď je čas na kafe, takže mě omluvte, jdu si uvařit šálek.

S láskou,
Bonnie




Nejnavštěvovanější filmy roku 2016

27. ledna 2017 v 10:03 | Webmiss |  Recenze
Na které filmy jsme nejvíce vyráželi do kin?

Pohádka a zvířátka

Myslím, že první příčka je jasná snad většině z nás. V prosinci totiž kina praskala ve švech. Konala se totiž premiéra pokračování úspěšné pohádky Jirky Stracha - Anděl Páně 2 a ano, je to právě tento film, na který se loni chodilo nejvíc. Druhé místo obsadil animáč ve kterém si zahrála hlavně zvířata a zejména ta domácí. Pro mě trochu překvapení, protože nejlepším animáčem roku pro mě byl Zootropolis, ale většinu Čechů lákali spíš domácí zvířátka, takže na druhé místě v počtu návštěvnosti kin se umístil Tajný život mazlíčků.

Harry Potter

Třetí příčku obsadil film Fantastická zvířata a kde je najít, který nás zavedl zpět do světa Harryho Pottera, ale tentokrát za velkou louži, přímo do centra New Yorku. Hlavní roli Mloka si zahrál stále častěji obsazovanější mladý herec Eddie Remayne a seznámili jsme se s pořádnou kupou fantastických zvířat, ale také poznali Brumbálova nepřítele.

Biografie herečky

A čtrvrtá příčka patří filmu, který měl premiéru před rokem, a tak se možná mnohým již vykouřil z hlavy. Každopádně jméno tohoto snímku lákalo do kin samo. Každého totiž zajímal osud této rozporuplné herečky, která doplatila na svůj mliostný poměr. Zemřela v roce 2017 a loni vznikly rovnou dvě filmová zpracování jejího životního příběhu. Možná to některé z Vás již napadlo, ano, jedná se o film v režii Filipa Renče s názvem Lída Baarová.

První 4 příčky si tedy rovnoměrně rozdělily dva české a dva zahraniční snímky. Recenzi všech 4 filmů najdete na blogu, protože všechny snímky jsem měla tu čest vidět.

Rozpolcený

25. ledna 2017 v 11:58 | Webmiss |  Recenze
James McAvoy a 23 různých osobností, které všechny sdílí jedno tělo-jeho. Ale je jich vážně jenom 23? V tomto napínavém thrilleru není nic jisté. Barry, Hedwig, Dennis, Patricia, a pár dalších.... ti všichni obývají jedno tělo a čas od času se vyjeví na povrch.

Děj filmu

Tři pubertální dívky jsou uneseny jednou z Kevinových identit a uzamčeny kdesi ve sklepě. Postupně se snaží zjistit o co tu vlastně jde, ale čím víc se dozvídají, tím je to horší. Postupně se totiž seznamují s Kevinovými osobnostmi a i přes počáteční skepsi postupně zjišťují, že je to realita.
Během filmu se postupně střídají různá místa a dokonce se i vracíme do minulosti, ve které poznáváme životní cestu jedné z uvězněných dívek. Seznamujeme se i s Kevinovou doktorkou, která odhalila všechny jeho osobnosti a s jednou z nich má pravidelná týdenní sezení. Má pocit, že něco není v pořádku, ale stihne to odhalit včas, než bude život tří dívek v ohrožení? Film postupně graduje až do velkého finále, ve kterém se dozvíme zda je či není Netvor skutečný.
Jelikož jsem neviděla jeden z předchozích filmů režiséra M. Night Shyamalana - Vyvolený (Unbreakable) s Brucem Willisem v hlavní roli, nedávala mi poslední scéna moc smysl, takže pro mě byla zbytečná, ale chápu, že fanoušci ji dokáží ocenit.

Hodnocení

Jedná se o jeden z těch filmů, ve kterém fandíte obětem a doufáte, že stihnou uniknout včas a také si přejete aby doktorka poznala o co se jedná a včas vše stihla zarazit. Občasné pohledy do miulosti jedné z dívek jsou nejdříve zcela matoucí a nemáte ponětí k čemu Vám jsou vlastně dobré, ale v poslední cca půlhodince do sebe vše zapadne a film vygraduje v obrovské a nečekané finále.
James McAvoy je ve všech rolích naprosto skvělý a jeho proměny jsou neuvěřitelné. Dále bych chtěla vyseknout poklonu i jedné z dívek, Anye Tyalor Joy, o které se toho dozvíme nejvíc a jejíž životní příběh nám je postupně pomocí flashbacků odkrýván. Její ztvárnění unesené dívky je obdivuhodné!
Mimochodem, stejný režisér stojí i za snímkem Šestý Smysl, který jsem již viděla, takže nyní přibyl na seznam filmů, které chci vidět snímek Vyvolený.



LA LA LAND

20. ledna 2017 v 9:49 | Webmiss |  Recenze
Jojo, psala jsem, že se nemůžu dočkat nového filmu s Ryanem Goslingem a Emmou Stone, a také že čekám, že to bude absolutní pecka, a opravdu, pecka to je, a pořádná! Nejenom že film získal 7 Glóbů, ale Ryan v něm zpívá i tančí a je naprosto úžasný a Emma si plní svůj sen o tom stát se herečkou a pak na sebe narazí a tančí, sní, zpívají a dohromady to je ceé naprosto neuvěřitelně krásné!
Pokud mě už nějaký ten pátek znáte, tak jistě víte, že nemám ráda špatné trailery. Jak špatný trailer poznáte? Ukáže Vám úplně vše. Takže pak nemá cenu na film vůbec chodit do kin. Suicide Squad. To je první film, který se mi vybaví když se řekne špatný trailer. Jenomže zrovna v případě tohoto super komiksového nářezu, který nedává ani trochu smysl, je vlastně trailer zároveň i to nejlepší. Pokud jste tedy nečetli mou recenzi filmu Suicide Squad shrnu ji pro Vás do jené věty: nekoukejte na film, pusťte si pouze trailer' A nyní zpět k La La Landu. Proč jsem vůběc začala o špatných trailerech? Inu, měla jsem pocit, že La La Land trailer nám ukazuje celý příběh a my už budeme vědět co a jak bude, co se jak stane, jak proběhne první setkání, co bude na prvním rande, co budou dělat pak,... zkrátka se mi zdálo, že to tvůrci přehanli a pustili ven až zbytečně moc. Jenomže ono to tak ve skutečnosti vůbec není. Film nám vůbec neukazuje celý příběh a během těch 2 hodin a 10 minut se toho na plátně odehraje tolik, že to snad ani nebudete stačit vstřebávat!
Nejprve asi k příběhu, že? On miluje jazz, ona jazz nesnáší. On hraje na klavír, ona chce být herečka. Každý si jde za svým snem po svém a vůbec si nepadli do oka. K tomu přidejte začátek jako z retro muzikálu kdy se na plátně přibližně 5 minut jen zpívá a tančí a máte jakous takous představu o tom jak to celé začne. Co se odehraje dál už Vám ale neřeknu. Nechci totiž vyzradit až moc.
Když vezmu v potaz, že muzikály na plátně nejsou zrovna můj oblíbený žánr, La La Land je něco co si zamiluje snad každý. Nebo spíš každá. A mimochodem, Pomádu jako muzikál na plátně nepočítám, to je totiž kultovní záležitost, kterou můžete vidět tisíckát a stejně ji budete milovat! Žánrově mě tedy La La Land opravdu překvapil! I přes tu počáteční již zmíněnou scénu, ve které všichni křepčí a jsou šťastní a veselí, se nejedná o typický muzikál, který má předvídatelný a jednoduchý děj. Příběh La La Landu je oppavdový svou upřímností a tím, že si na nic nehraje. Nebude takový jen proto aby se divákovi zalíbil, ale je naopak realistický aby člověka možná spíš rozplakal než pobavil. A propojení klasiky s modernou je také velmi zvláštní a líbí se mi. Scény ve kterých se tančí jako v Pomádě, herci mají retro šaty i pohyby a do toho sem tam zazvoní něcí IPhone, to je lahůdka! A pak přijde scéna ve které Ryan Gosling hraje na klavír a zpívá, a vy máte pocit, že se opět díváte na toho dokonalého mladíka, kvůli kterému se všichni zamilovali do filmu Zápisník jedné lásky.
La La Land je zkrátka krásný tím, že je nepředvídatelný, kouzelný, veselý i smutný zároveň, realistický i naivní, hravý i vážný, drsný i milý a hlavně opravdový.
Ani snad nemusím psát, že film má ode mě všech 5 hvězdiček, protože je zkrátka úžasný!


Bonnie



V Pasti

19. ledna 2017 v 23:20 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Je mi 24. Vykašlala jsem se na školu a nevydělávám tolik abych si mohla dovolit živit sama podnájem, proto bydlím u své mamky a i přesto že jí platím nájem, čím dál častěji mě popadají stavy absolutního vzteku a pocitu neschopnosti a obávám se, že za 10 let tu budu stále bydlet a budu dalším příkladem typického mamánka.
Když jsem se loni vykašlala na školu a rozhodla se dělat něco co mě bude bavit, představovala jsem si sebe samu jak objevím své poslání, svůj sen a vrhnu se do jeho plnění po hlavě a budu se tím i živit. No, uběhlo už moře času a já svůj sen stále nenašla, takže se spíš schyluje k obří katastrofě než k zázračně úspěšnému objevení. A co je na tom všem nejhorší? Za všechno si můžu sama, takže nemůžu použít metodu svalování viny na okolnosti. Je to všechno plně má zodpovědnost a neschopnost. O to horší je pro mě vidět kolem mě kamarádky, které již žijí se svými manželi či příteli a mají prcka. Ne že bych chtěla být mamina a paní vdaná, to zase ne, díky moc, ale nechápu jak jsou schopni uživit nejenom sebe, ale i své dítě, k tomu platit hypotéku a být dospělí.
Ano, ano, já vím, na trhu práce je mnoho přílěžitostí, ale když nechci dělat u pásu ani u pokladny, mé možnosti se tenčí. A když k tomu připočteme, že klasický HPP s 8 hodinovou pracovní dobou by mě jistojistě zabil, nezbývají mi už žádné možnosti. Takže si to shrňme: jsem mladá, bez jakéhokoli vyučení, bez praxe, bez sebemenší představy o tom co bych vlastně chtěla dělat a vydělávám si směšně málo, takže se ani nemůžu odstěhovat od maminky a postavit se na vlastní nohy.
No, když se na to tak dívám, tak ten nový rok 2017 pro mě začíná úplně snově a báječně!

PASAŽÉŘI

4. ledna 2017 v 12:42 | Webmiss |  Recenze
Neviděla jsem trailer, jen četla popis a viděle rozhovor hlavních hrdinů - Chrise Pratta a Jennifer Lawrence u Ellen. Podle popisu jsem tedy od filmu čekala něco úplně jiného.

Děj

Cestování se posunolu na další úroveň, lidé opouštění planetu Zemi a míří za novým domovem. Jelikož cesta tam potrvá přibližně 120 let, všichni pasažéři i členové posádky jsou připoutání k hibernačním lůžkům, od kterých budou odpojeni 4 měsíce před přistáním, aby se seznámili se svými novými sousedy a připravili se na svůj nový život na nové planetě. Jenomže co když se probudíte o něco dříve? Přibližně o nějakých 90 let dříve?

Recenze

Zpětně musím říct, že popis filmu i trailer (na který jsem se konečně podívala) je dost zavádějící. Ale jelikož Vám nechci kazit zážitek z filmu, nebudu Vím říkat proč si to myslím. Film má přibližně 2 hodiny a každá minuta filmu stála za to. Film jsem viděla v originálním znění ve 2D, a jsem za to moc ráda! Na plátně se potkáme s minimálním počtem herců, což dělá film ještě o něco zajímavějším. Pro herce to musela být obrovská výzva, protože musí zabavit diváky po celou dobu, až na těch pár záběrů, kdy se díváme na krásný a nekonečný vesmír, nebo vidíme záběry lodi, která vypadá naprosto úchvatně! Musím uznat, že i přesto, že sci-fi není zrovna můj nejoblíbenější žánr (Červený trpaslík se nepočítá), film jsem si opravdu užívala! Je vtipný, smutný, nechybí akce, ani typická smutná scéna, ani další typické americké scény, láska, přátelství, volba mezi špatností a dobrem, sobectví,... všechno tam prostě je. A navíc Chris i Jennifer spolu dokonale ladí, ale i přesto je mou nejoblíbenější postavou pravděpodobně barman. A při jedné scéně jsem si vzpomněla na Gilmorky, pokud seriál znáte, určitě si vybavíte ten díl, kdy Logan odjel do Londýna a Rory zanechal jen model rakety...
Sečteno, podtrženo: film 100% doporučuji! Je to naprostá pecka a výborný start do roku 2017!




Rok 2017

3. ledna 2017 v 14:00 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Jak tak koukám, stále jsem nenapsala oficiální novoroční článek. Naštěstí je stále teprve leden, tkaže k napsání novoročního článku není ještě pozdě!

Bonnie Wonderland


Tak, čím začít? Nejspíš blogem, to je asi nejlepší volba. Rokem 2017 vstupuji do pátého roku existence tohoto blogu. První článek jsem vydala 26. května 2012 a tím dnem se narodila Bonnie Wonderland. A nyní, o pět let později a neskutečně velké množství článků pozdeji tu stále jsem. Trochu starší, zkušenější, snad i trochu moudřejší? Ale rozhodně mnohem víc ztracenější než před pěty lety. Za tu dobu se toho spoustu událo. Já se změnila, a se mnou se měnil i můj blog. A stále se mění. Soudě dle počtu článků byl rok 2012 vůbec nejúspěšnější. Vydala jsem 165 článků, což je nesmírně vysoké číslo, když uvážíme, že rok má 365 dní (ale rok 2012 byl přestupný, takže jich měl dokonce 366)! To znamená, že jsem své čtenáře pravidelně zásobovala vším možným. Potom počet článků postupně ubýval až do roku 2016, kdy jsem se rozhodla, že se opět vrátím k blogování a budu se mu věnovat pořádně, budu se o něj starat, pravidelně psát, promazávat staré články, založím si i FB profil mé stránky a stanu se svědomitou blogerkou. No, soudě podle 141 napsaných článků si myslím, že se mi to povedlo! Hodně jsem se ponořila dopsaní recenzí, většinou tedy filmových, protože tempo čtení je u mě nižší než tempo sledování filmů (a bohužel i seriálů). S nadsázkou, ale vlastně i s láskou, o sobě ráda prohlašuji, že jsem seriáloholik. Jsem totiž přesně ten člověk, který je schopný se do nějakého seriálu naprosto ponořit a celou sérii shlédnout v řádu několika dní. Jedinou výjimkou byla nová minisérie Gilmorek, kterou jsem si nálěžitě vychutnávala po celý měsíc, protože jsem si pravidelně pouštěla pouze jeden díl ve čtvrtek večer s hrnkem horkého čaje, který jsem postupně usrkávala.

Nevyhraněná

Co se od začátku existence Bonnie Wonderland nezměnilo je zaměření blogu. Jak uvedlo mé starší já, tento blog se zkrátka nedá onálepkovat. Není to ryze módní, kosmetický či diářový blog. Nýbrž je to směs všeho co mě v životě inspiruje, co mě baví, co mi dává smysl, co mě naopak třeba i štve. Je to místo, kam ráda přidám recenzi filmu, který jsem viděla a o své pocity se chci s někým podělit, ale stejně tak sem napíšu i krátký úryvek z "deníčku" o tom, jaké je venku počasí a co právě dělám.

A co dál?

Nemám nejmenší ponětí jakou cestou se bude tento blog dále ubírat. Jsem pevně rozhodlá, že na něj nezanevřu a budu pravidelně přispívat. Ne pravidelně v tom smyslu, jak to dělají ostatní blogeři, že články zveřejňují třeba jen ve středu večer a každý týden víte, že ve středu večer, ať se děje co se děje, bude na blogu tohoto blogera nový článek. Spíš sem budu přidávat články často a o všem možném, ale žádné dny ani hodiny ode mne neočekávejte. Nevím kdy mě popadne psací nálada a já budu muset hned zasednout k notebooku a podělit se se svými čtenáři o nejnovější události z mého života. Takže pokud Vás ani toto plánování neplánování neodradilo a budete se sem rádi vracet, budu jenom ráda!

Do nového roku přeji hodně sil, lásky, trpělivosti, pokory, zdraví, štěstí a spokojenosti!


P.S. Vlastně jsem neshrnula co se za uplynulý rok stalo v mém životě, ale když o tom tak přemýšlím, vše jsem víceméně sdílela právě zde a blog si zasloužil trochu toho povídání o sobě samém!

Bonnie Wonderland



Nový rok, Carrie, Pasažéři

2. ledna 2017 v 23:39 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Znáte tu hru, kdy kamarádky mezi sebou řeší která je která hrdinka ze Sexu ve městě? Já Sex ve městě viděla již několikrát, oba dva filmy milionkrát a pořád tu Carrie prostě nemám ráda. Všechny ostatní jsou véceméně fajn, ale ta Carrie mě prostě štve. A proč to vytahuji právě teď? V novém roce a to teprve druhý den toho nového roku?
Narazila jsem na bezva článek na webu ELLE, který se zabývá věcmi, o kterých nám Carrie lhala. A co v tomto seznamu najdeme? Například, že si jako svobodné a vcelku na volné noze můžete dovolit luxusní byt na Upper East Side s obrovskou šatnou a k tomu měsíčně utrácet většinu peněz za super drahé botičky. Ne, nemůžete, protože musít zaplatit super mastný nájem... takže, díky ELLE, že nejsem jediná na světě, která zbožně vzhlíží ke Carrie Bradshaw. Upřímně si myslím, že mnohem lepší ukázkou samostatné a cílevědomé ženy je Samantha, co vy na to?
Toliko k mému novoročnímu plácání, snad se mnou tento další rok vydržíte a budete se rádi vracet. A mimochodem, chystám hooodně pozitivní recenzi na Pasažéry, tak si ji nenechte ujít! Film jsem viděla dneska v kině a už u závěrečných titulek jsem věděla, že je to zkrátka pecka! Pokud jste film neviděli, vyražte :-) Dokonce ani fakt, že mě na sci-fi moc neužije mě neodradil od lásky na první pohled.
Tak psaní zdar,
S láskou
Vaše Bonnie
(stále stejná, stále své, jen v nom roce)