Únor 2017

RICHARD MÜLLER: NEPOZNANÝ

16. února 2017 v 10:12 | Webmiss |  Recenze
Hodinu a půl trvající dokument o slavném československém zpěvákovi Richardu Müllerovi, od kterého zná alespoň jednu píseň snad úplně každý občan Čech a Slovenska.

O Richardovi jsem toho před shlédnutím dokumentu vlastně moc nevěděla. Znala jsem od něj několik písní a také měla mírné povědomí o tom, že se jednu dobu svlékal do naha na pódiu při svých vystoupeních. Co jsem ale netušila: proč to dělal. A po shlédnutí dokumentu jsem nebyla o nic moudřejší...
Takže bych tedy ráda začala zásadními informacemi o Richardu Müllerovi:
  • s první ženou žil od roku 1986 až do roku 2001, mají spolu dvě děti
  • jednu dobu randil s Ivou Bittovou
  • v současné době žije s přítelkyní se kterou má syna
  • v 90. letech podlehl drogám, kouřil marihuanu,užíval kokain a heroin
  • údajně také kvůli drogám u něj propukla bipolární porucha
  • několikrát se pokoušel o sebevraždu

Dokument

Celkový dojem který mám díky shlédnutí filmu je poměrně smutný a depresivní. Film nám nabízí portrét vyhaslého člověka, který by raději žil ve svém vysněném domě na pláži... V dokumentu jsou ukázky i Richardových domácích nahrávek z minulosti, které se prolínají se současností, tedy lépe řečeno s dobou kdy se chystal na největší turné svého života s kapelou Fragile. Myslela jsem, že film mi nabídne nějaké informace o jeho životě v uceleném obrázku, takže po konci filmu budu vědět úplně vše, ale to se nestalo. Pro mě osobně byl film velmi matoucí a myslela jsem si, že ta závislost o které se ve filmu zmiňovaly byla na alkoholu, nikoli na drogách... ano, možná to byla moje chyby, domnívat se, že když půjdu na dokument o slavmém zpěvákovi, tak se něco dozvím.
Pokud jste oddanými fanoušky a fanynkami a víte o něm vše, pak si asi film užijete. Já jsem měla nutkání upadnout do deprese nad tím, že jsem sledovala zaživa umírajícího člověka, který se trápí a chtěl by mít už od všeho klid. Proto už raději nebudu zjišťovat nic o jeho životě a budu jen poslouchat jeho písně.
P.S. Ve filmu je také méně písní než kolik jsem předpokládala že jich uslyším.



Pokud Vám přijde trailer nepřehledný a rozházený a celý neučesaný, tak to jste ještě neviděli film!

Valentýn

14. února 2017 v 10:17 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Pokud jste to ještě nepostřehli, tak dneska je den sv. Valentýna. Respektive podle kalendáře slaví svátek Valentýn a Valentýna a někteří lidé mají neodkladnou touhu si v tento den vyznávat lásku tím, že si kupují dárky a vyrážejí společně na večeři. Proto je skoro nemožné si vytvořit rezervaci kamkoliv, protože bude narváno páry, které na sebe budou házet zamilované kukuče.

Slavit vs. Neslavit

A co vy? Slavíte dnešní den, nebo je to zkrátka den jako každý jiný? Jak jste si možná už mohli všimnout, já neslavím. Není to tedy tím, že bych neměla s kým, ale zkrátka mi to přijde celé jako trochu ujetá věc. Dokonce si i myslím, že je to jen obchodní trik. Přeci jen tržby po Vánocích klesnou a na jaře lidi nic moc nekupují, tak proč zcela náhodou nehodit den sv. Valentýna na protředek února?
Každopádně, ať už slavíte či nikoli, přeji Vám krásný den!
Na čtvrtek mám nachystaný článek o jednom vcelku smutném filmu, takže pokud by na Vás padla nějaká ta povalentýnská deprese, aspoň budete mít tip na co se podívat!

Bonnie



Vampire Diaries 8. série

13. února 2017 v 15:53 | Webmiss |  Postřehy Autorky

Vážně? To jako vážně?

Tak a je tu nový týden a s ním i nový článek.
Tentokrát o úplně poslední sérii seriálu Vampire Diaries. Včera jsem dokoukala nejnovější dva díly 8. série, tedy epizodu 11 a 12 a uvědomila si, že vlastně jen čekám na to velké finále a celé ukončení seriálu. Poslední dvě série jsou tak nějak o ničem a jedná se o slátaninu nejrůznějších padouchů a světlých okamžiků, umírání a je to celé už tak trochu na hlavu...
V průběhu seriálu se oblíbenost postav různě proměňuje, protože když už si někoho jakž takž oblíbíte (většinou nějakého napůl hodného), rupne mu v bedně a jde to do háje. A pak se z hlavního záporáka stane sympaťák a dokonce Váš nový oblíbenec. Do toho se pořád setkáváme s dalším a dalším zlem a já si začínám myslet, že to už nikdy neskončí. Dokonce jsem natolik přesvědčená, že celý seriál skončí špatně, že by mě ani nepřekvapilo kdyby nakonec všichni zemřeli.
Už zbývá jen několik málo dílů a já už se nemůžu dočkat až to budu mít za sebou.

Krásný týden, mějte se co nejlépe a těšte se na další články!
Nemám zatím ponětí co tu tento týden přibude, ale určitě na blog nezanevřu ;-)

PADESÁT ODSTÍNŮ TEMNOTY RECENZE

11. února 2017 v 21:39 | Webmiss |  Recenze
Sice jsem chvilku váhala, ale nakonec jsem se rozhodla, že recenzi přeci jen sepíšu.

Děj

Anastasie a Christian jsou zpět. Ona má novou práci, on ji chce zpět. Kdo si bude hrát s kým, jaká budou nová pravidla a jaké nové postavy se v příběhu objeví? To vše se dozvíte právě ve filmu Padesát odstínů temnoty...

Recenze

Upřímně si myslím, že ten film má potenciál. Sice ho většina lidí shazuje, ale já si ho doopravdy užila. Nechybělo v něm napětí, vtip, obavy, sex, Christian, Ana, nový šéf (všimněte si jak má neuvěřitelně modré oči), rodina Christiana i stíny z jeho temné minulosti. Prostě je to tam všechno. Během dvou hodin si prožijete další kapitolu vztahu mezi Anou a Christianem. A už na začátku Vás chci upozornit ať neodcházíte z kinosálu při titulcích, tedy v případě že si nechcete nechat ujít trailer na nový díl, který je stylově umístěn právě do titulků, takže když jsem byla na premiéře, byla jsem jedna z mála kdo si na něj počkal, díky mému zyku sedět v kině až do úplného konce.
Tak, teď k postavám.

Anastasie

Anastasie mi v podání Dakoty přijde boží. Dobrá, dobrá, nečetla jsem knížku, takže nevím jaká má vlastně být, ale do filmu mi Dakota perfektně sedí a přijde mi herecky skvělá. Nechápu všechny ty uštěpačné komentáře o tom jak neumí hrát. Co si vlastně představují že by měla dělat? Být extra ohebná a nepřirozeně nalíčená při sexuálních scénách aby vypadala jako pornoherečka? Ne. Anu hraje skvěle a já jí to žeru.

Christian

Christian má boží tělo. Proto je vlastně jednou z mých oblíbených scén ta v jeho domácí posilovně, kdy jsem opravdu jen nevěřícně koukala a přála si abych měla taky tolik síly. Jeho postava co se týče toho jaká je osobnost je pro mě pořád trochu těžké pochopit. Je to sadista, jak sám přizná, který si prošel v životě peklem, které ho prostě poznamenalo a on se chce kvůli Aně změnit za každou cenu. A to je vlastně to, co je na filmu to krásné. Trochu mi to připomíná Vampire Diaries, kde se Damon mění kvůli lásce k Eleně. A my jim to žerem. Věříme tomu, že i z psychopata může být chlap pro život, že i z někoho kdo má snad milion špatných vlastností může být někdo s kým strávíte zbytek života.

Další postavy, soundtrack a tak dále

Anin šéf. Co k němu říct. Pořád se nemůžu rozhodnout jestli se mi líbí nebo ne. Ale zahráno opět perfektně.
A soundtrack? Když jsem slyšela píseň I don't want to live forever v rádiu, nelíbila se mi. Ale když je zasazena do jedné scény filmu, dokonce jsem si u ní i nožkou pohoupávala do rytmu a musím se přiznat, že mě dostala! A teď, kdykoli tu píseň slyším, vybavím si onu scénu z filmu a zjišťuji, že se mi opravdu líbí. Co se týče sexuálních scén, není jich zas tak moc a ta předposlední je moje oblíbená. Trochu mě mrzí že při erotických scénách je nahá vždy jen Ana a Christian si maximálně sundá košili...
Sečteno a podtrženo, ať si říká kdo chce co chce, tenhle film táhne, na premiéře bylo skoro vyprodáno a my holky tohle prostě chceme vidět!

Bonnie



Padesát Odstínů Temnoty

10. února 2017 v 15:00 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Ano, ano, tak je to tady.
Druhý díl odstínové ságy si včera odbyl svou premiéru a já u toho nesměla chybět. Do kina jsem vyrazila se ségrou a soudě podle narvaného kinosálu si premiéru nechtělo nechat ujít i dalších několik desítek žen. A k mému překvapení i mužů... I když si nejsem jistá, zda šli dobrovolně a nedělali jen doprovod svým přítelkyním a manželkám. Vím, že hodně lidí odstíny pomlouvá a považuje to za soft porno, které nemá žádnou pointu, ale co. Já tedy žádnou knížku ze série nečetla, ale filmy se mi líbí. Pan Grey není rozhodně nic pro mě, ale mít tak vymakané tělo jako on by mi vůbec nevadilo. Zatím nevím zda budu sepisovat nějakou recenzi nebo ne. Uvidíme. Prozatím Vám chic popřát krásný poslední den pracovního týdne a příjemný víkend!
Bonnie



Jak jsem byla u zubaře

8. února 2017 v 14:11 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Krásné středeční odpoledne!

Tak jsem dneska dopoledne byla u zubaře. Byla jsem objednaná několik měsíců na opravdu nějakého zubu, ale za těch několik měsíců jsem úplně zapomněla jakého. Do čekárny jsem dorazila asi o pět minut dříve než na kolik jsem byla objednaná, nahlásila se a dalších 15 minut čekala a začala být nervózní. Návštěvy doktorů zkrátka nejsou mou oblíbenou metodou trávění času. Pak jsem ale konečně přišla na řadu. Můj zubař je vcelku mladý, několik let po škole a je moc hodný a zdvořilý, takže než mi začal sahat do pusy, podali jsme si ruky, on se zeptal jak se mám, řekl mi co se bude dít a zda budu chtít injekci. Já se jako správný poseroutka zeptala jak moc to bude bolet, on mi upřímně odpověděl, že nemá ponětí, protože je možné, že to bude citlivé, a že můžeme začít bez injekce a popřípadě pokud by to opravdu moc bolelo, dám znamení a on mi píchne injkeci.


Vlastně za celý svůj dosavadní život jsem injekci u zubaře měla jen jednou a byla jsem z toho tak zmatená, že jsem při zkoušení nové plomby nebyla shcopná poznat jak mi sedí a až když jsem byla doma a injekce odezněla, zjistila jsem, že by chtěla ještě trochu víc zabrousit. Takže se radši vždycky postaívm bolesti a snažím se na ni nemyslet, abych pak poznala jak mi sedí moje zuby.

Takže jme začali. Já ležela, zkoumala strop, přemýšlela co se to všechno děje a za čtvrt hodinky bylo hotovo. Já poděkovala, rozloučila se a v recepci mi sestřička nahlásila kolik jsem dlužná a já si pomyslela, že se asi přepočítala. Když jsem se objednávala na plombování, sondovala jsem kolik to přibližně bude stát abych věděla jak velký obnos si mám přinést a bylo mi řečeno, že 700 Kč bude určitě stačit, ale že to bude spíš méně. Ehm,...no méně to nebylo a bylo to spíš víc. Přesněji řečeno o několik stovek více. Za 15 minutek poležení v zubažském křesílku jsem vyplázla 1 100 Kč a šla domů.

Takže dnešek byl velmi úspěšný, už dopoledne jsem byla lehčí o tisícovku a cestou domů jsem přemýšlela o tom, jak jsou peníze relativní. Za jednu noc na airbnb mi přišlo 1 100 Kč moc, ale teď už to vidím celé jinak :-)

S láskou Vaše Bonnie



Víkend s přáteli - Sophie Kinsella

6. února 2017 v 8:15 | Webmiss |  Recenze
Krásné pondělí! Je tu nový týden a s ním i nová recenze. Tentokrát se jedná o knížku od Madeleine Wickham, která občas píše právě pod pseudonymem SOPHIE KINSELLA. Knížku jsem si v knihovně vybrala úplně náhodně, protože jsem si chtěla přečíst něco od Sophie abych zjistila zda mi její styl bude sedět.


Děj

Je krásný letní den, sobota dopoledne a ke Caroline a Patrickovi se sjíždějí přátelé na víkendoý tenisový turnaj. Prosím seznamte se s Donem a Valerií, sousedy z vesnice. Don a Valerie jsou otec a dcera. Oba velmi soutěživí. Dále Annie a Stephen, kamarádi z místa bývalého bydliště Caroline a Patricka, kteří jsou oproti všem ostatním chudší a tak zcela nezapadají do společnosti. Pak je tu také Cahrles a jeho druhá žena Cressida, kterou si Charles bral čistě jen pro peníze. Samozřejmě nesmí chybět ani děti, které se o sebe dokáží sami jakž takž postarat a mají nad sebou i dohled v podobě chůvy.
Na začátku nebude chybět pořádná dávka alkoholu v podobě kotejlů Pimm's, tenisová utkání, přetvářka,...ale počkejte si jak se to celé vlastně vyvrbí.


Mé dojmy z knížky

Ufff! Kolik se toho může udít za jediný víkend. To by člověk opravdu neřekl. A jak se budou postupně odhalovat charaktery postav, nebudete vědět kdo je vlastně padouch a kdo dobrák. Od knížky jsem čekala pohodové čtění ke koktejlu, ke kterému mě vybízel text na obalu, ale vlastně z toho nakonec byla dvě příjemná dopoledne a jeden večer, které jsem strávila ve společnosti právě této knížky. Knížka má necelých 200 stránek a je velmi čtivá, takže vstačí i na jedno odpoledne u bazénu, nebo třeba opalování na terasce. V mém případě se nekonalo ani jedno, neboť je venku kolem nuly, sníh a opalování v bikinách nepřichází v úvahu. Četla jsem tedy s hrnkem horkého nápoje v ruce, a to bylo také fajn! I přesto, že se může knížka jevit jako jednohubka, kterou přečtete a zapomenete na ní, není tomu tak! Knížka má spád, nečekané zvraty a velké finále. Vaši oblíbenci se budou chvílemi jevit jako záporáci, ale já zůstala celou knížku u dvou postav, které se mi líbily tak nějak od začátku, a na konec jsem k nim ještě jednu i přidala. Váhám, zda prozradit či neprozradit, které postavy se staly mými oblíbenými, ale možná bude stačit, když jen naznačím: všechny tři postavy jsou ženy. Které, na to už možná přijdete během čtení sami.
Jak jsem psala na začátku, chtěla jsem si ozkoušet styl této spisovatelky. A jak to dopadlo? Knížku vrátím do knihovny a rovnou si přinesu další! Také od Sophie Kinselly! Umí psát totiž tak, že je to pro čtěnáře zajímavé, překvapivé a tím pádem neuvěřitelně čtivé! Takže už se moc těším na další knížku, a pokud jste o Sophie ještě neslyšeli, určitě Vám doporučuji nějakou její knížku ozkoušet. Co víte, třeba Vám také sedne jako mně!
P.S. Právě vychází její nejnovější knížka s názvem My (not so) perfect life. Nevím, kdy bude k mání český překlad, ani o čem knížka vlastně je, ale pokud by se Vám autorčiny knížky zalíbily, nemusíte mít obavu, že už se žádné další nedočkáte!

Bonnie

1. února 2017

2. února 2017 v 22:36 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Jestli byl leden skvělý měsíc, tak únor se první den ukázal jako pěkná mrcha. Vše začalo normálně. Budík, snídaně a tak dále. Ale potom mi přišla sms od kolegyně z bývalé práce (pokud jste četly tento článek, tak je Vám jasné co to je za místo). Obsah zprávy mě natolik rozhodil a překvapil, že jsem hned psala další kolegyni, která zde pořád pracuje, ale jak jsem později zjistila, tak už ani to není pravda. Zkrátka a dobře jsem si volala s další kolegyní, která mi celou situaci objasnila a vysvětlila co a jak a já z toho byla opravdu šokovaná. Zjistila jsem totiž jaké jsem měla štěstí, a že jsem vlastně odešla v tu nejlěpší dobu, protože mám silné tušení, že celá kavárna půjde do háje. Došlo totiž k nečekaných událostem a potom dokonce i k hádce s šéfem a z kavárny odchází asi 4 holky, které to celé tak nějak držely pohromadě. Pozici provozní dostala slečna, která se ukázala jako velmi dravá a vlastně dostala přesně to, co chěla. Stručně a jasně řečeno: díkybohu že jsem odešla včas a už nemá cenu se dívat zpátky. Ukázalo se, že jsem udělala správné rozhodnutí, získala novou zkušenost a život jde dál.
Takže takový byl začátek nového měsíce. Odpoledne se k tomu ještě přidala práce, ve které jsem si připadala naprosto zbytečně, ale alespoň jsem měla čas popovídat si s novou kolegyní, kterou prozměnu vykradli. Taže pořád lepší a lepší.
Naštěstí dneska už bylo všechno fajn, měla jsem celkem produktivní den, odvedla jsem dost práce a teď si popíjím sklenku vína a znovu jsem si pustila poslední epizodu Gilmorek:A Year in the Life, kterou jsem si oblíbila asi ze všech nejvíc.
Sečteno a podtrženo, únor je fajn, to jenom ten první den byl trochu na prd, ale myslím, že jinak to bude skvělý měsíc!

Všechno nebo nic

2. února 2017 v 10:12 | Webmiss |  Recenze
Příjemná romantická komedie na motivy stejnojmenné knížky od spisovatelky Evy Urbaníkové.

Děj

Linda a její kamarádka od dětsví Vanda vlastní malé knihkupectví v srdci Prahy. Zákazníků mají dost, a dokonce přemýšlí že si prostory, ve kterých je jejich obcůhdek, koupí. V krámku jim ještě vypomáhá i jejich kamarád Eda. A jak to tak v romantických komediích bývá, jednoho dne Linda na razí na Jakuba. A pak ještě jednou. A znovu. A pak se dají dohromady. Pro ní to je láska jako trám, ale platí to i pro něj? A co až mu Linda prozradí že má doma malou dceru bez tatínka? Své milostné románky a eskapády prožívá i Vanda s Edou, každý s někým jiným. Jak to celé dopadne a jak moc se to všechno ještě zkomplikuje?

Recenze

Na film jsem se těšila, protože už trailer se mi líbil. A vlastně i písnička od Ewy Farne je moc pěkná. A tak jsme na něj vyrazily v rámci dámské jízdy a já si celý film opravdu užila. Hlavní roli Laury si zahrála Táňa Pauhofová a její nejlepší kamarádku Klárka Issová. Dva osudové muže Lauřina života ztrvánili zahraniční herci, kteří byli skvěle nadabovaní Michalem Dlouhým a Jiřím Dvořákem. To je vlastně i jediná věc, která se mi na Jakubovi líbila, jeho český hlas, který mu propůjčil neskutečné charisma! Co se týče příběhu, trochu jsem v něm viděla Briget Jones a také Padesát odstínů, zejména postava Jakuba mi občas až moc přípomínala pana Greye, ale to můj zážitek z filmu nijak neovlivnilo nebo mi film neznechutilo.
Všechno nebo nic je zcela jistě pouze ženská záležitost, takže bych do kina nebrala Vaše přítele ani manžela. Maximálně Vašeho gay kamaráda, který má rád romantické komedie :-)
Děj, postavy, hlášky i dabing zahraničních herců, plus lokality v Praze ale i v zahraničí, všechno hodnotím velmi nadprůměrně a pozitivně! Takže za mě film, který je skvělý, vtipný a jsem neskutečně ráda, že jsem ho viděla!



BONNIE



Leden - zhodnocení celého měsíce

1. února 2017 v 13:03 | Webmiss |  Postřehy Autorky
Také Vám přišel leden tak dlouhý? Mně přišel snad až nekončený. A protože mám pocit, že trval ne 31, ale třeba tak 60 dní, napíšu o něm takové malé shrnutí a celkové hodnocení.

Novoroční předsevzetí


Táákže, leden začal vlastně moc dobře, po půlnoci jsem koukala na ohňostroj a nedávala si žádná novoroční předsevzetí, ale pouze popíjela šampaňské a kochala se všemi těmi barvami. Jediné co jsem si od nového roku 2017 přála bylo jednoduché: být šťastná a dělat jen věci, které mbudou naplňovat a hlavně bavit. Jednoduché, prosté, ale stejně většina lidí chodí do práce, která je nebaví a akorát nadávají jak je všechno na prd. Takže takhle ne. Letos budu dělat opravdu jen to, co chci já a ne to co chce okolí, neboť tu žiju sama za sebe a nemám zase tolik času abych dělala jen to co chtějí lidé kolem mě, kteří si myslí, že ví, co je pro mě nejlepší. Ehm, jak by to mohli vědět, že?

První leden

Neboť jsem nepařila do časných ranních hodin, vstávala jsem prvního ledna kolem deváté hodiny a začala snídaní, potom jsem koukala na tradiční novoroční koncert v přímém přenosu z Vídně, pak jsme měly s mamkou a ségrou obídek i s přípitkem, kafíčko a pak jsem si střídavě četla a občas si dala šlofíka. A večer jsme společně vyrazily vypustit lampion štěstí.

První lednový týden

A druhého už to začalo. Opět pondělí a s ním i práce. Pak jsem měla prád dní volno, ale pátek a sobota opět znamenaly práci, ale za odměnu mě v sobotu pvečer čekala večeře, která byla opožděnou oslavou ségřiných narozenin, které jsme nestihly oslavit v termínu a pak si mamka se ségrou vyrazily na koncert na který ode mě dostaly k Vánocům lístky. A když jsem byla v sobotu večer doma, ozval se mi táta, zda bych s ním nechtěla vyrazit druhý den ráno na bedminton. Takže jsem přeci jen měla už první týden nového roku trochu toho pohybu.

Druhý a třetí týden

Pondělí a opět práce. Zato v úterý jsem měla naštěstí volno a konečně jsem se mohla setkat s mojí bývalou spolužačkou a velmi dobrou kamarádku a společně jsme si udělaly velmi opožděnou vánoční besídku. Přijela jsem za ní a zašly jsme si společně na oběd a také na kávičku a svařáček, protože ten prostě k Vánocům patří! Předaly jsme si dárečky, povyprávěly si vše nového co se u nás za ten měsíc a půl co jsme se neviděly událo a já potom měla prozměnu sraz s druhou půlkou rodiny a opět jsme vyrazily oslavit ségřiny narozky večeří a shodou náhod i do té samé restaurace. Stčeda byla opět pracovní a zbytek týdne šel tak nějak do kytek. Ve čtvrtek jsem musela oběhnout účetní a pojišťovnu a vyrovnat nedoplatek, který mi v prosinci vznikl a když jsem odpoledne přišla domů a těšila se na první novoroční zumbu, zalehla jsem na gauč a už jsem z něj nevstala. Původně jsem zalehla protože mi byla neskutečná zima a chtěla jsem alespoň koukat na biatlon, ale pak jsem zjisitla, že mám horečku a půjdu akorát tak do háje. A tím začala moje novoroční chřipka se vším všudy. V pátek jsem musela psát do práce, že vzhledem k tomu, že nemm ani sílu vstávat a zajít si na toaletu, tak to nejspíš nezvládnu ani do práce a díkybohu mi vyšli vstříc a vše bylo ok. Tedy vlastně jak pro koho. Já ležela až do soboty, ale to už mě natolik nebavila, že jsem se rozhodla, že už budu zdravá a postupně jsem se opravdu zlepšovala, ale protože se o mně přišla starat moje ségra, byla prozměnu nemocná ona a já se na oplátku starala o ní. V tomhle napůl nemocném módu jsem žila ještě týden. Když jsem byla venku tak jsem pokašlávala, když jsem vykonávala jiný pohyb než chůzi (například běh) tak také. A protože je v práci dost zima, kašlala jsem i tam.


Čtvrtý a poslední lednový týden

Práce a zábava, práce a zábava. To asi nejvíc charakterizuje poslední týden prvního měsíce roku 2017. Začala jsem stylově dentální hygienistkou, po které jsme si s mamkou zašly za odměnu na pizzu. Původně byly v plánu i běžky, ale byla taková kosa, že jsem vzala směnu za kamarádku v práci a běžky se přesunuly na čtvrtek. Úterý začalo prozměnu pracovně už od rána a večer jsem se setkala s tátou a babičkou abych také trávila nějaký čas s rodinou, že ano. Ve středu opět práce a ve čtvrtek běžky i zumba! Takže jak říkám, práce a odměna. A ano, v pátek opět práce a o víkendu? Odměna! Strávila jsem skvělý víkend se ségrou a zakončila tak celý ten týden, který se mi zdál hrozně dlouhý, protože jsem během něj stihla neuvěřitlné množství věcí!



A co poslední dva dny?
V pondělí, jak jinak, práce! A v úterý? Navázala jsem na minulý týden, takže odměna v podobě kavárny a kina!



Doufám, že únor bude stejně skvělý, tedy až na tu nemoc, tu bych si mohla odpustit, jinak beru vše, práce, zábávu, odměnu i nové zážitky! A přeju pěkný start nového měsíce i Vám!

S láskou,
BONNIE



Patrik Hartl - Okamžiky Štěstí

1. února 2017 v 10:21 | Webmiss |  Recenze
První knížka od Patrika Hartla, kterou jsem kdy měla tu čest číst. O knížce jsem se dozvěděla tak nějak náhodou a hned mě na ní zaujalo, že se dá číst ze dvou stran. Jedná se o jeden příběh, ale z pohledu dvou sourozenců-Jáchyma a Veroniky. A na Vás je, kterou stranou začnete.

Jáchym


Já si vybrala nejprve Jáchyma. Jeho část příběhu byla opravdu více klučičí, plná sexu, drsná, poměrně smutná a náročná(ne na čtení, ale v tom slova smyslu, že byla náročná na žití) a méně šťastá než jsem předpokládala podle názvu knížky. V Jáchymově příběhu se mi asi nejvíc líbil závěr, protože byl správně nečekaný a vlastně i naprosto nevysvětlitelné náhodný. Nechci Vám prozradit moc, jenom Vás chci ujistit, že se budou v příběhu dít i pěkné věci. Ne tedy hned, těch ošklivýc ha mustných bude zejména na začátku víc než dost, ale potom se to bude postupně zlepšovat a vy už nebudete mít chuť se rozbrečet bezmocí.

Veronika


Naprosto neúmyslně jsem si to nejlepší nechala na konec. Ano, Veroničina strana příběhu se mi líbila mnohem víc a taky mi víc jako holce sedla. Dokázala jsem se totiž víceméně do její situace vžít a lépe ji pochopit. V jednom mě ale tento příběh utrvdil, nejsem připravená na děti, absolutně vůbec ne. Ani v nejmenším. Ano, to nesouvisí moc s dějem knížky, ale při čtení jsem si to postupně uvědomovala pořád víc a víc. A i přes počáteční trable se mi Veroničin příběh zdá přeci jen o něco málo šťastnější. Ale nejspíš to nebude pravda, protože prožívá absolutně odlišné situace dnež Jáchym, které jsou také dost na palici, ale přeci jen se ty šťastné okamžiky objevují o něco málo víc.


Forma, čtivost, děj

Knížka je neuvěřitelně čtivá, protože jste zvědaví jaká další věc se v příběhu ještě pokazí a zda vůbec někdy narazí na trvalý pocit štěstí, nebo budou pořád prožívat jen smutné události. Tedy alespoň mě tahle zvědavost táhla dopředu. Během čtení prožijete s Jáchymem i Veronikou několik let jejich života a možná si řeknete, že Váš život je přeci jen super a moc fajn, jenom jste to neviděli. Určitě jsem ráda, že jsem knížku četla, ale upřímně? Čekala jsem mnohem víc štěstí, pozitivity a veselého čtení. A proč? No zaprvé kvůli názvu a pak také kvůli tomu, že Patrik Hartl, tedy autor, je vyloženě veselá kopa!